Její nezměrné bohatství pocházelo z kosmetiky, z prostředků pro zkrášlování, pro zakrývání nedokonalosti. Dokonale působila i Liliane Bettencourt, dáma s nejlepším možným vychováním a bezedným kontem. Jenže nejtemnější odstíny jejího života nešlo skrýt ani pod sebedokonalejší make-up. Vystupovaly na povrch bez milosti, jako upomínky rozdílných jevů: hrůz nacismu, ilegální podpory politiků i trpkých rodinných svárů.
Od narození jedné z nejbohatších žen moderních dějin dnes uběhlo přesně sto let a její osud vyvolává mnoho otázek. Co jsou vlastně peníze, máte-li jich neomezené množství? Závazek? Prostředek? Nebo vlastně nic moc důležitého, čím byste se měli zabývat?
Z nemnoha veřejných vystoupení Liliane Bettencourt se zdálo, že pro ni platí varianta číslo tři. „Je to minulost a nenechám si minulostí zkazit naše neodolatelné přátelství,“ pronesla pro magazín Paris Match. Mluvili o takzvané Aféře Bettencourt, která svého času fascinovala Francii – a v jejímž centru byla přibližně miliarda dolarů utracených kvůli… Přátelství?
Popsat takto vztah Madame L’Oréal s o pětadvacet let mladším fotografem celebrit Françoisem-Marie Banierem zní jako velký eufemismus. Častěji padaly jiné výrazy. Ten zásadní zazněl u soudu: Zneužití slabosti. Její „přítel“ od stárnoucí magnátky dostal astronomické sumy v hotovosti, obrazy od Picassa i Matisse či dokonce ostrov na Seychelách o rozloze 670 akrů.
Jenže ani prohýřená miliarda dolarů neznamenala, že by paní Bettencourt zásadně zchudla. Naopak. Před pěti lety zemřela jako nejbohatší žena světa, Forbes tehdy její majetek odhadl na 45 miliard dolarů, neboť držela třetinový podíl ve firmě L’Oréal, globální kosmetické jedničce.
Dožila se úctyhodných čtyřiadevadesáti let, nikoli však pokojného stáří. Umírala hluchá a ničená demencí, neschopná účastnit se soudů, kde ji dcera před zraky celé země zbavila svéprávnosti. Ještě větší smutek pak plyne ze skutečnosti, že antipatie byly vzájemné: matka své jediné dítě zavrhla.
„Je to osina v zadku. Vychovala jsem ji a teď je proti mně. Chtěla být jako já, jenže se z ní stal můj pravý opak,“ uvedla o své dceři. Françoise Bettencourt Meyers po své matce převzala roli nejbohatší ženy planety a i letos stojí pevně v ženském čele forbesího žebříčku, přičemž hodnota jejího majetku vystoupala téměř k 75 miliardám dolarů.
Foto Archiv
Zpět ale k ženě o generaci starší. Liliane Henriette Charlotte Schueller se narodila 21. října 1922. Její otec a slavný chemik Eugen Schueller vymyslel barvu na vlasy a z výrobku původně pojmenovaného Auréale vznikl L’Oreál. Proto mladá Liliane vyrůstala ve světě, který byl moderním zrcadlem dvora francouzských panovníků – mezi sluhy a komornými, na sedadlech Rolls-Royců, mezi panstvími ve Francii a na britském pobřeží.
Peníze se však v jejím případě nerovnaly štěstí. Matka jí zemřela, když bylo Liliane pět let. Zintenzivnilo to vztah s otcem: ve svých patnácti nastoupila do L’Oreálu, nicméně o opravdové práci nemohla být řeč, protože se spíše připravovala, jak firmu převzít jakožto budoucí majitelka.
Do toho všeho vstoupila druhá světová válka a pokud platí, že Schueller měl skvělý čich na obor i obchod, tady stál na špatné straně. Založil profašistické hnutí La Cagoule a tam potkal Andrého Bettencourta, mládence z katolické šlechtické rodiny z Normandie. Jejich názor se proťaly a Bettencourt podle listu Guardian v roce 1941 psal: „Židé, ti pokrytečtí farizejové, už nemají žádnou naději. Záležitost je uzavřena. Budou prokleti.“
Následovaly hrůzy holokaustu a nacistická okupace Francie, kvůli níž byl Bettencourt po válce vyšetřován. Zároveň prosakovaly zprávy, že byl i členem odboje a ve skutečnosti mnoho židovských životů zachránil. Do vězení nešel, naopak byl později oceněn za hrdinství. „Bylo mi dvacet, byla to chyba mládí. Navždy budu litovat toho, co jsem psal,“ kál se přesto André za své zdokumentované sklony k antisemitismu.
Právě s Liliane se v roce 1950 oženil. Změnilo se její příjmení i status rodiny. K „pouhým“ penězům přibyl politický vliv, protože André později působil jako ministr ve francouzských vládách. Bettencourtovi se stali nezpochybnitelnou součástí nejvyšších pater země, zvlášť když v roce 1957 zemřel Eugène Schueller a firma připadla jediné dědičce.
Celoživotně podporovali konzervativní vlády a žili obklopeni uměním. Na zdech jejich nemovitostí visela díla světového formátu, zároveň věnovali vysoké částky na školství, vědu, galerie. A narodila se jim dcera Françoise, jejich jediné dítě. Protože historie kráčí nejparadoxnějšími cestami, Françoise se vdala za vnuka rabína, který zahynul v Osvětimi.
Jako by tak rodinné stíny aspoň na chvíli milosrdně zamaskoval make-up osudu. „Naše dcera si vzala syna Izraele, který nás má moc rád,“ vyprávěl André Bettencourt přátelům a cítil u toho vykoupení za své dávné hříchy. Happy end však zdaleka nenastal. V roce 1987 byla Liliane přizvána na fotografování s italskou režisérskou legendou Federicem Fellinim. Magazín, pro nějž pózovali, se jmenoval Egoiste a egoistou byl i muž za spouští.
Tohle je moment, kdy v úvodu zmíněný François-Marie Banier započal antickou tragédii rodiny. Homosexuálního dandyho si k sobě rád zval Salvador Dalí, přátelil se s Louisem Aragonem i Samuelem Beckettem, s monackou princeznou i Johnnym Deppem a Vannessou Paradis. Těžko Banierovi upírat charisma – i to, že ho slavní a vlivní měli rádi. Podle všeho je dokonce nefér mu brát, že dědička L’Oreálu byla v jeho přítomnosti šťastná.
„Francois-Marie je naprostý chaotik, nemohla bych s ním žít ani pět minut, ale právě tento chaos byl na našem přátelství tak poutavý,“ pronesla. A tak muže, jemuž se jízlivě přezdívá „utěšovatel bohatých vdov“, za jeho přítomnost více než štědře odměňovala. Skandál bobtnal a zároveň nebyl jediným – policie se začala zabývat údajným darem prezidentské kampani Nicolase Sarkozyho o výši 200 tisíc dolarů (přičemž limity pro politické dary v hotovosti jsou v zemi násobně nižší).
Šlo však jen o smutnou předehru k soudům, které měly brzy přijít. Poté, co v roce 2007 zemřel její otec André Bettencourt, vytáhla Françoise do ofenzivy. Matku obvinila z toho, že není schopná rozhodovat, že ztratila svéprávnost, že ji fotograf Banier zneužívá a ona mu dává víc a víc.
V roce 2011 u soudu uspěla a L’Oreál převzala jakožto zástupkyně další generace. Pomohla jí svědectví z blízkého okolí madame či nahrávky z diktafonu, který do její pracovny umístil komorník Pascal Bonnefoy. Jedenačtyřicet hodin zvukových záznamů navíc odhalilo, že Liliane nevyužíval pouze Banier. „Vykonal jsem povinnost vůči rodině,“ prohlásil komorník.
Hodnota skupiny L’Oreál od těch chvil roste a Françoise Bettencourt Meyers má místo nejbohatší ženy planety prakticky předplaceno. Osud její matky ale zůstává mementem a potvrzením rčení, že na vrcholu fouká nejsilněji – a že tento vítr nebývá zrovna příznivý.
