Jeho funkčnost je přinejmenším sporná, přesto se stal bestsellerem, který k milovníkům designu promlouvá dodnes. Jak se zrodila legenda Juicy Salif od francouzského designéra Philippa Starcka?

Nezáleží na tom, zda měl Philippe Starck pro italského výrobce kuchyňských a domácích doplňků původně navrhnout máslenku, jak uvádí legenda oboru na svých stránkách, nebo nerezový tác. Výsledkem první spolupráce mezi Alessi a francouzským designérem nebylo ani jedno z toho. 

Historky kolem vzniku dnes již legendárního odšťavňovače Juicy Salif zní následovně: deadline odevzdání prvních skic a nápadů pro italského výrobce založeného ve 20. letech minulého století se neúprosně blíží. Po Philippovi Starckovi, už tehdy uznávaném architektovi a designérovi, ale jako by se slehla zem.

Na stole ani jeden nákres či skica. Až jednoho dne přichází Albertovi Alessimu, který v čele firmy stojí jako její prezident dodnes, dopis. Jestli čekáte úhledně složené náčrtky s detailními nákresy domluveného produktu, jste na omylu. Philippe Starck dodává svému klientovi ušmudlanou papírovou podložku. 

Takovou podložku, kterou najdete v pizzerii na italském ostrově Capraia. Právě tady, během jednoho z dovolenkových obědů, dostal Philippe Starck nápad. A jak to tak s intuitivními vnuknutími bývá, vychází z nedostatku. Na talíři před sebou má čerstvé kalamáry, ale chybí citron. 

Spojení tvaru kalamár a potřeby citrusové šťávy ústí v sérii drobných kresbiček na vzpomínaném papírovém prostírání. Kalamáry se tu postupně mění do skulpturálně tvarovaného objektu se třemi tenkými a ostře řezanými nohami. Do objektu, který je tak nezvyklý, že člověka nutí ke zkoumání.

Když Alberto Alessi skicu načmáranou na podložce ušpiněné od olivového oleje a rajčatové omáčky uvidí, má jasno. Nenaštve se, i když mu hvězdný designér dodal návrh zcela jiného produktu. Nenaštve se, i když tuší, že co do funkce nebude tento odšťavňovač patřit mezi ty nejopěvovanější. 

„Když mi poslal tuto podložku, vyskočil jsem ze židle. Byl to jeden z mála případů, kdy jsem okamžitě vycítil, že jde o skvělý projekt. Obvykle mi trvá dlouho, než něco pochopím, ale v tomto případě tomu tak nebylo.“

Už v nákresu cítí potenciál. „Řekl bych, že je to nejkontroverznější odšťavňovač století, ale zároveň jeden z nejzábavnějších projektů, na kterých jsem ve své kariéře pracoval,“ říká k produktu nazvanému Juicy Salif později. Sériově se odšťavňovač vyrábí od počátku 90. let a dodnes se ho podle Financial Times prodalo přes milion kusů. 

Designové ikony

Jak vzniklo křeslo, po kterém toužíte? Co inspirovalo designéra jedné z nejslavnějších nádob na přípravu kávy? A jaký příběh stojí za globálně úspěšným sešitem, který se vyrábí už více než 170 let? V pravidelném seriálu vás vezmeme na cestu po stopách ikonického designu – představíme nejen příběhy objektů touhy, ale i předmětů, které nás provázejí každý den.

Proč? Jak jsme už naznačili, jeho síla nespočívá ve funkci. Naopak: hliníkový odšťavňovač z dílny Alessi je ryze nepraktický. Na rozdíl od běžných lisů na citrusy nemá žádný filtrační element, kusy dužiny a pecky tak padají přímo do nádoby umístěné mezi pavoučími nohami odšťavňovače. 

Samotná konstrukce je také – i přes svou váhu – velmi nestabilní. Jakmile se člověk do kuchyňského pomocníka trochu zapře, aby z citronů vymačkal kýženou šťávu, musí jednu z noh držet, aby Juicy Salif vůbec zůstal na místě. A o kapkách kyselé šťávy všude kolem ani není třeba mluvit. 

Zní to jako recept na velký průšvih, z odšťavňovače z pera francouzského designéra, který měl údajně hrdě hlásat, že jeho výtvor nemá mačkat citrony, jako spíš vyvolávat debaty a kontroverze, se ale hned po svém uvedení na trh stává velkým hitem. Lidé si sice ve velkém na jeho funkčnost stěžují, na prodeje to ale nemá vliv. 

Sám Alberto Alessi vidí jeden z důvodů úspěchu ve skutečnosti, že tento projekt si záměrně utahuje z představy, že forma by měla následovat funkci. Lidé jako by toužili po objektu, který není primárně praktický nebo ergonomický, ale je natolik esteticky silný, že mu jeho uživatelské neduhy odpustíte. 

„Za tímto projektem se skrývá velmi komplexní teoretické vysvětlení,“ říká. „Souvisí to s tím, co sémiologové nazývají ‚dekorativním závojem‘. Dekorativní závoj je prostor, který vždy existuje mezi funkcí a designem předmětu. Nikdy se tyto dvě složky zcela nepřekrývají. A v tomto případě Philippe tento malý prostor nechal explodovat.“

Ona mezera mezi prostou funkcí a výslednou podobou předmětu je navíc vizuálně velmi přitažlivá. Oválný tvar lisu kontrastuje s ostře tvarovanými opěrnými body a odšťavňovač víc než cokoli z poličky kuchyňských doplňků připomíná retrofuturistickou sochu mimozemského návštěvníka. 

I díky tomuto rozporu se Juicy Salif ocitá na obálce knihy vlivného teoretika designu Donalda A. Normana Emotional Design: Why We Love (Or Hate) Everyday Things. A podle výzkumníků, které v knize cituje, funguje hned z několika důvodů: nejenže působí nově a překvapivě a nabízí zcela nový – byť lehce bizarní – zážitek při mačkání ovoce. 

Důležitější je možná však to, co tento objekt říká o svém majiteli. Odšťavňovač – mimochodem jeden z nejprodávanějších produktů značky Alessi vůbec – je symbolem znalosti, kulturní orientovanosti, je to zpráva všem návštěvám, že já, vlastník Juicy Salif, mám nejen vkus a cit pro současný design, ale jsem také otevřený kapce nepohodlí za cenu výjimečného objektu.

Skutečnost, že se z ryze užitého předmětu stal objet d’art, je pro příběh odšťavňovače Juicy Salif stěžejní. Stejně jako fakt, že tato zdánlivě protichůdná tendence dosáhla během let svého vrcholu. 

U příležitosti desátých narozenin tohoto kontroverzního designu vydala italská firma limitovanou reedici: deset tisíc číslovaných odšťavňovačů pozlacených 24karátovým zlatem. V manuálu byla tehdy uvedena instrukce, že objekt neslouží k mačkání citrusů, protože jejich kyselina by mohla poškodit povrch.

Speciálních sad bylo od zveřejnění návrhů hned několik, dodnes je v nabídce například bronzová verze či XXL řada soch ve tvaru původního odšťavňovače. Že s nimi v kuchyni nikdo reálně nepracuje, zdá se, není překážkou, ale naopak důkazem sebevědomé autorské výpovědi, která se nebála provokovat.

O výjimečnosti svědčí i zařazení tohoto mimozemsky vyhlížejícího odšťavňovače do mnoha muzejních sbírek. Najdeme ho nejen v newyorském MoMA, ale i v londýnském Victoria and Albert Museu.