V druhé polovině října se z nevadské pouště rozletěla zpráva, že svět má nové nejrychlejší sériově vyráběné auto.
A nebylo to Bugatti, švédský Koenigsegg, Lamborghini, Ferrari nebo Porsche. Rekord ohlásila malá severoamerická značka Shelby SuperCars (SSC), která s modelem Tuatara dosáhla rychlosti 532,93 kilometru za hodinu. Jenže oslavy vystřídaly pochyby.
Všechny překvapilo, že automobilkám s dekádami zkušeností vypálil rybník výrobce aktuálně jediného sportovního vozu, automobilka pojmenovaná podle charismatického majitele Jeroda Shelbyho.
Unikátní sporťák k tomu měl předpokladů dost: především výkon 1774 koní, váhu pouhých 1247 kilogramů i aerodynamické tvary, za nimiž stojí americký designér Jason Castriota, který se podílel na vývoji několika modelů od Ferrari a Maserati.
Automobilka SSC tak na Route 160 mezi městy Las Vegas a Pahrump, kterou samozřejmě nechala zavřít, pokořila výkon vozu Koenigsegg Agera RS – ten na tom samém místě dosáhl rychlosti „jen“ 447,19 kilometru za hodinu.
Do přetahování o to, čí auto je na světě nejrychlejší, ještě vstoupilo Bugatti s upraveným modelem Chiron nesoucím označení Super Sport 300+. Úpravy oproti běžnému modelu, jakkoliv je slovo „běžný“ u auta s výkonem 1500 koní mimo dimenzi skutečně běžných vozů, spočívaly především v navýšení síly motoru o 100 koní a drobných změnách v aerodynamice.
Značka spadající pod koncern Volkswagen s ním pak na domácí trati v Dolním Sasku, která má rovinku dlouhou 21 kilometrů, ohlásila rychlostní rekord 490,48 km/h.
Jenže aby to nebylo tak jednoduché, přiznání rekordu si zaslouží jen to auto, které tu samou trať projede i v opačném směru. Naměřené hodnoty se pak zprůměrují a výsledná rychlost se udává jako ta finální, která se zapisuje do Guinnessovy knihy rekordů.
U Bugatti se to na rozdíl od Koenigseggu nestalo a kritické hlasy se ozývaly i v souvislosti s tím, že rekordní Chiron zase tak sériový nebyl. Bugatti to vyřešilo tím, že zákazníkům nabídlo edici 30 aut, která jsou totožná s tím, které dosáhlo rekordní rychlosti – ovšem s omezovačem rychlosti, který Bugatti nepustí přes 442 km/h.
Jeden kus prodává za víc než 90 milionů korun bez daně a honbu za rekordy tím Bugatti samo uzavřelo, byť mělo zlomovou pětistovku na tachometru na dosah. „Už jsme několikrát ukázali, že umíme postavit nejrychlejší auta na světě. V budoucnosti se chceme zaměřit na nové oblasti,“ prohlásil loni šéf automobilky Stephan Winkelmann.
Bugatti se tak samo poslalo mimo hřiště a oficiální prvenství tudíž pořád patří Koenigseggu, a to i přes nedávnou jízdu amerického supersportu SSC Tuatara, který se podle množství příplatkové výbavy prodává za 36 až 46 milionů korun. Jak je to možné?
Po zveřejnění videa z rekordní říjnové jízdy, kdy za volantem seděl devětadvacetiletý britský jezdec Oliver Webb, se totiž objevilo několik názorů, které rekord začaly zpochybňovat.
Britský automobilový vloger Tim Burton, používající přezdívku Shmee, například srovnal záběry z palubních kamer obou aut, která jela stejnou trasu, a upozornil, že doba, kterou auta ujela mezi stejnými body podél silnice, neodpovídá udávané rychlosti. A nebyl sám.
Reakce šéfa automobilky nepřišla za dlouho. Jerod Shelby ve zveřejněném videu připustil, že video dokumentující rekordní jízdu není z nejrychlejší jízdy a chyba prý vznikla během střihu při jeho zpracování. Nicméně za tím, že Tuatara rekord pokořila, si stojí.
„Nejsem fanouškem podobných rekordů, ale nevidím smysl v tom, proč by tým z SSC podváděl,“ přidává svůj názor šéfredaktor motoristického magazínu Faster Jakub Rejlek. Úmyslný podvod by podle něj automobilce zavařil i z toho pohledu, že by výrazně klesl zájem o její auto.
„Sami při testech aut videa točíme a zachytit vše tak, abyste prezentoval, co je potřeba, a ještě se na to dalo koukat, není nic lehkého. A tady se bavíme o tom, že tohle auto jelo rychlostí přes 500 kilometrů za hodinu,“ konstatuje Rejlek.
Jerod Shelby, který mimochodem nemá nic společného s legendárním automobilovým konstruktérem Carrollem Shelbym, je proto připravený rychlostní rekord znovu zopakovat. Termín sice nezveřejnil, ale prý se tak má stát v blízké budoucnosti.
Přímo na východ USA pak hodlá pozvat nejhlasitější kritiky prvního pokusu, ale především slibuje zdokonalení technického záznamu celé akce, tak aby veškeré pochybnosti pominuly.
