skip to main content

Největší skladatelé Hollywoodu v Praze. Byl by hřích nedostat je na jedno jeviště

Bude to koncert, jaký pražské Kongresové centrum ještě nezažilo. Koncem dubna na jednom podiu vystoupí hned několik světových skladatelů, aby pod jejich taktovkou zazněla ta nejlepší hollywoodská filmová hudba.

Událost, která završí několikadenní summit, spoluorganizuje orchestr PKF – Prague Philharmonia, kterou vede už druhým rokem Kateřina Kalistová. Bývalá náměstkyně na ministerstvu kultury považuje orchestr za jeden z nejlepších kulturních počinů porevoluční historie a koncert bude příjemným vybočením z tradičního repertoáru orchestru.

„Když už tady všichni ti skladatelé na summitu budou, byl by hřích toho nevyužít,“ říká s úsměvem.

Koncert má být vyvrcholením Composers Summit Prague 2022, na který se sjedou nejlepší profesionálové a hudební skladatelé a budou se zabývat, zjednodušeně řečeno, hudební tvorbou v audiovizi. Jak dlouho trvala příprava a bylo náročné dostat všechny skladatele na jedno podium?

Přípravy trvaly asi půl roku a tím, že tady všichni ti skladatelé už budou, nebyla organizace nijak komplikovaná. Dirigentů bude celkem osm, tím hlavním bude Jan Kučera. Ale všichni jsou to velké osobnosti filmové hudby, se kterými je radost pracovat a myslím, že je to vzájemné a že se na koncert těší.

Na koho se tedy mohou diváci těšit a kolik skladeb uslyší?
Kromě hlavního dirigenta si tam svoje skladby povede osobně Jeff Beal, což je držitel pěti cen Emmy a chtěl by pražskému publiku představit hudbu z kultovního seriálu House of Cards. Dokonce si sám zahraje i na trubku.

Novou skladbu Romanza uvede Nan Schwartz, držitelka Grammy, orchestrátorka pro filmy Harry Potter nebo Godzilla, a pod taktovkou Jana Kučery zahrají naši hudebníci ukázky ze Spider-Mana 3, k němuž složil hudbu Christopher Young. Ten je známý jako nejděsivější skladatel Hollywoodu, protože se specializuje hlavně na horory.

Svou tvorbu z filmu Šarlatán si představí a sám oddiriguje Antoni Komasa-Lazarkiewicz a nesmím zapomenout ani na Conrada Popea, což je ikonický aranžér a orchestrátor Hollywoodu, od něhož zazní hlavní hudba z filmu Mimi šéf.

A takovou lahůdkou pak bude světová koncertní premiéra hudby k novému filmu Fireheart od tvůrců Madagaskaru. Jejím autorem je Chris Egan, který se představí publiku i coby dirigent. Dohromady tak zazní šestnáct skladeb.

Zní to skutečně velkolepě. Neuvažujete, že byste takový koncert někdy zopakovali?

Je unikátní v tom, že v Praze budou všichni ti skladatelé najednou právě u příležitosti summitu. Ale dát je dohromady jen na koncert by bylo nesmírně organizačně i finančně náročné. Tím však neříkám, že by se nám to nelíbilo. Nicméně i ze zahraničí víme, že většinou se na takových koncertech potkají dva tři skladatelé, takže naše akce je v evropském měřítku jedinečná.

Vstupenky jsou stále k dispozici? A neuvažujete o tom, že výtěžkem podpoříte Ukrajinu?

Vstupenky jsou stále v prodeji a co se týče podpory Ukrajiny, to už je dnes téměř standard. Ostatně náš orchestr se jí věnuje od začátku konfliktu. Byli jsme mezi prvními, kdo pro její obyvatele uspořádal benefiční koncert. Také jsme do souboru angažovali ukrajinskou houslistku, která do Česka před válkou utekla. A Natálija bude hrát i na tomto koncertě.

Jak moc finančně náročné je koncert uspořádat?

Pohybujeme se v řádech vyšších statisíců až milionu korun. Ale pokud bychom to chtěli uspořádat v jiném režimu než jako součást summitu, mluvila bych o milionech.

Jaký je v současné době vůbec zájem o klasickou hudbu?

Řekla bych, že klasické hudbě se daří dobře. Za celou stávající sezonu, která začala v září loňského roku, jsme nezrušili kvůli covidu jediný koncert, což považuji za úspěch. Náš orchestrální cyklus, který hrajeme v Rudolfinu, má devět velkých koncertů za sezonu a snažíme se, aby to byl pro posluchače zážitek.

Reklama

Kmenovým repertoárem je hudba vídeňského klasicismu, tedy Hayden, Mozart, Beethoven, ale soubor je velmi flexibilní, je schopný se rozkročit od komorního obsazení až k velkým symfonickým koncertům. A populární je i díky tomu, že si stále drží kvalitu, kterou mu vdechl jeho zakladatel a šéfdirigent Jiří Bělohlávek.

Příští sezona bude třicátá, osmým rokem je šéfdirigentem Francouz Emmanuel Villaume. Jde sice o symfonický orchestr, má ale energii komorního, každý z hráčů je osobnost, dávají velký pozor na zvuk, frázování, dynamiku. Je to orchestr s kulturou excelence a s ohromnou energií a věřím, že tuhle unikátní chemii ocení i hollywoodští dirigenti.

Kolik má orchestr členů?

Základnu tvoří asi padesát hudebníků, kteří jsou placeni pravidelně, na měsíční bázi. A pak máme celou řadu těch, kteří s námi spolupracují dlouhodobě externě. Filmová hudba je specifická tím, že jsou v ní velká obsazení, takže určitě na koncert využijeme i je.

A kde máte sídlo?

V Kulturním domě Ládví, kde hrajeme většinou koncerty pro školy nebo vánoční Rybovu mši. Ale našimi preferovanými sály jsou Rudolfinum nebo Obecní dům, v Praze moc na výběr nemáte.

Hrajeme také na festivalu v Litomyšli, pojedeme do Kroměříže, budeme v Příbrami nebo v Českém Krumlově, v Brně na festivalu Špilberk. A pak hostujeme v zahraničí. Tento orchestr velkou část svých příjmů generoval právě ze zájezdů, což se zkomplikovalo covidem a ani teď ta situace ještě není úplně ideální.

Nicméně pomalu se rozjíždí, v neděli odjíždíme do Itálie a Francie a na podzim jsme byli v Japonsku na speciální povolení japonské vlády. Čeká nás vystoupení ve Vídni, v Musikverein nebo v Linzi na festivalu Bucknerfest. A v Rudolfinu zahájíme v červenci předsednictví České republiky v radě Evropské unie a koncert pak odehrajeme i v září v Bruselu.

Nejdále jsme byli asi v Japonsku nebo na turné po Spojených státech. Před covidem se jezdilo pravidelně do Koreje, tradičně i do Ománu, kde naši hudebníci hráli v Královské opeře, nebo do Kuvajtu.

Orchestr už hostoval po celém světě, vyhrál řadu cen za hudební nahrávky, vystupuje s velkými jmény světové scény klasické hudby. Má za sebou například koncert tří tenorů v jordánské Petře, který vidělo několik desítek milionů lidí po celém světě.

Měnili jste kvůli válce na Ukrajině repertoár. Mám na mysli, zda jste neškrtali ruské autory?

Ne, nedávno jsme odehráli Čajkovského symfonii, kde vystupovala i ukrajinská houslistka Natálija pod taktovkou kanadsko-ukrajinské dirigentky. Koncert byl věnovaný napadené zemi, byl naplánovaný v repertoáru a my jsme ho tam nechali.

Jak jste se vůbec dostala na post ředitelky PKF – Prague Pfilharmonia?

Oslovili mě, zda bych o tu pozici neměla zájem. V té době jsem pracovala jako náměstkyně sekce pro řízení živé kultury na ministerstvu, a protože jsem už uvažovala o nějaké změně, tak se mi to moc líbilo.

Orchestr je excelentní a já ho považuji za jeden z nejlepších počinů porevoluční historie, takže to bylo pro mě vyznamenání. A také těžká zkouška, protože jsem nastoupila v únoru 2020, těsně před vypuknutím pandemické krize.

Odešla jste z úřednického místa na ministerstvu kultury. Jaké to je, pracovat na té druhé straně barikády?

Dokud nejste v kůži těch, kterých se to týká, nevíte třeba, jak dopadnou dotační řízení a už nemáte peníze na chod instituce, tak do té doby si neuvědomíte, jak je velmi obtížné kulturní instituci v České republice řídit. A to jsem si myslela, že jsem vůči kulturní obci empatická.

Dnes bych asi měla hlubší pochopení pro emocionální pochody lidí, kteří s námi komunikovali. Věcně bych nic jiného asi udělat nemohla, ale chápala bych, proč se chovají tak, jak se chovají. Možná by to měla být povinnost pro všechny úředníky, na rok na dva si odskočit, řídit nějakou kulturní instituci a pak se vrátit do státní správy. Možná by to pak vypadalo jinak.