Je to rodina, co často určuje profesní cestu. Kdybychom se toho drželi, kariéra Františka Kšány mohla vést buď do oblak, nebo k řeznickému špalku. Co zvítězilo, na první dobrou z fotografií u tohoto článku poznají i ti, jež živelný řeznický mág z nějakého záhadného důvodu zatím míjel. I na nebe ale v tomto textu dojde. A to nejednou.
Fenomén řezníka Kšány. Pro nás v období vysokoškolských studií infiltrované do Prahy se začal zjevovat někdy v druhé polovině první dekády nového tisíciletí. Stěžejní byla nijak zvlášť zajímavá ulice na pražském Břevnově, která si pozornost zaslouží snad jen tím, že její název připomíná filozofa a jednoho z mluvčích Charty 77 Jana Patočku, jemuž život sérií výslechů zkrátili soudruzi Státní bezpečnosti.
Jenže právě v téhle ulici je v domě s číslem popisným 1459 nenápadné řeznictví. Řeznictví, jež z šedi vytrhával fakt, že se před jeho dveřmi táhla fronta zákazníků mnohem častěji, než byl člověk vyrůstající v éře kapitalismu zvyklý.
Fronta je důkazem toho, že socialismus a kapitalismus můžou mít něco společného: jakmile se někde objeví had lidí, zájem těch, kteří procházejí či jedou kolem, exponenciálně roste. Takže zastaví, postaví se do řady a čekají také. Za pultem onoho řeznictví na pár metrech čtverečních vždy kmitali dva Kšánové. František a František. Starší a mladší. Táta a syn.
A nabízeli. A prodávali. A hlavně… vysvětlovali, takže stačilo přijít a říct, do jakého receptu se hodláte pouštět. Sotva jste to vyslovili, už před vámi byla vystrčená silná ruka, která držela přesně ten kus masa, jenž měl za úkol vás a vaše spoluhodovníky u nedělního oběda udělat šťastnými. Když se člověk třeba na nějaký párek zakoukal na dobu delší než pět sekund, v tu chvíli ho s patřičným výkladem dostal ochutnat.
A pak cokoli dalšího, na co zrovna přišla řeč. Vtípek sem, vtípek tam a najednou se před vámi na pultu vršil jeden balíček za druhým. Radost nakupovat. Radost jíst.
Fanda mele maso
To ale předbíháme. Ještě je tu nebe. Poprvé. Na něj totiž koukal malý František pokaždé, když nad jeho hlavou proletělo letadlo. Za jeho kniplem mohl sedět děda, který byl pilotem letky ministerstva vnitra. „Když jsem byl kluk, snil jsem o tom, že budu pilotem stejně jako on. Vzpomínám si, jak mě s sebou bral na letiště k letadlům nebo jak jsme si prohlíželi letadýlka doma ve vitríně,“ vzpomíná František Kšána mladší.
Klukovská přání ale často zůstávají nesplněna. Známe to všichni. Osud Františkovi přiřkl řeznickou sekeru, jíž se oháněl jeho táta. Nejdřív v pražské Kaprově ulici, odkud nosil tržbu na nedalekou poštu. Tam za přepážkou seděla krásná žena, do níž se zamiloval. Miluška. Zamilovala se i ona.
Čtěte dál a dozvíte se:
- Proč František Kšána odešel ze slavného rodinného řeznictví?
- Čím ke spolupráci přesvědčil vládce sítě Ambiente Tomáše Karpíška?
- A kolik milionů korun by stály steaky z nejkrásnější lednice Česka?
