Ať se nám to líbí, nebo ne, máme k sobě s Němci a Německem ještě blíž, než si často myslíme. O důvod víc, proč je namístě sledovat, co se v Německu děje. Ekonomika, byznys, politika i kultura. Vše důležité, zajímavé i bizarní. Pravidelně z pera redakční germanofilky Pavly Francové v jejím sloupku s názvem Alles Gute.

Článek jsme aktualizovali v návaznosti na poslední oznámení Volkswagenu.

Apríl? PR? Apríl!

Volkswagen změní jméno a v USA bude fungovat pod značkou Voltswagen – prý aby automobilka deklarovala svůj jasný postoj k elektromobilitě. Přesně to stálo v předčasně uniklé tiskové zprávě, o které informovala CNBC. Jaks i dokážete představit, okamžitě zazněly názory, že jde jen o aprílový žert.

Jenže včera odpoledne zprávu potvrdilo vedení amerického Volkswagenu a potvrdilo, že divize elektromobilů americké odnože německé automobilky skutečně ponese název Voltswagen of America.

„Můžeme změnit K na T, ale to, co se nemění, je náš závazek vyrábět vozidla té nejvyšší kvality pro řidiče, pro lidi všude na světě,“ uvedl ve svém prohlášení Scott Keogh, prezident a CEO Voltswagen of America.

Později večer však společnost připustila, že to celé byl jen marketingový trik, který se změnil v naprostou katastrofu. „Společnost Volkswagen of America nebude měnit svůj název na Voltswagen,“ uvedla firma v prohlášení zaslaném CNN Business.

„Přejmenování bylo navrženo jako oznámení v duchu prvního dubna, zdůrazňující uvedení plně elektrického SUV ID.4 a signalizující náš závazek přinášet elektrickou mobilitu všem. Brzy poskytneme další aktualizace v této věci,“ psalo se v něm dál.

Jako dřív?

V Tübingenu na jihozápadě Německa se žije jako dřív. Lidé chodí do restaurací, kaváren, lavičky v parcích jsou plné a obchody otevřené, a kdo chce, může třeba i do kina. Ve stotisícovém městě rozjeli před dvěma týdny modelový projekt, kdy vsadili na rozsáhlé testování. Podmínkou je negativní antigenní test, se kterým člověk dostane 24hodinovou kartu – klíč k běžnému životu. Prokázat se jí pak musí třeba v restauraci nebo obchodě.

Na první pohled to vypadá jako geniální a jednoduchý nástroj, který vzbudil hodně závisti tam, kde takové možnosti ani zdaleka dostupné nejsou. Jenže počty nakažených nadšení chladí, během pár dnů se v Tübingenu takřka zdvojnásobily. Starosta města, kterému prý hrozí desítky lidí vraždou, ale věří, že projekt bude fungovat dál.

Plné kasičky

Není kam jezdit ani za co utrácet, a tak Němci pandemické krizi navzdory sedí na rekordních sumách peněz. Za poslední rok stouply vklady na německých bankovních účtech domácností o 182 miliard eur na 1,73 bilionu eur. Obzvlášť pro obchodníky a gastronomii to jsou peníze, které jim chybí. Banky ani ekonomové přitom nečekají, že by se v dohledné době Němci vydali své peníze utrácet.

Siemensovo město

Jedno takové v Berlíně už dobrou stovku let stojí. Teď má v německé metropoli vzniknout další, nové Siemensstadt. Na ploše, která odpovídá sto fotbalovým hřištím, investuje Siemens šest set milionů eur. Za ty chce postavit na 2700 bytů, školu, školky, hotel, prostory pro gastronomii a obchody.

Se stavbou „smart a zelené čtvrti“ se má začít na konci příštího roku, velká část má být hotová do začátku další dekády. Přirozeně se má stavět hlavně z ekologických materiálů nebo třeba recyklovatelného betonu. Nový kampus má být domovem nejen pro bydlení, ale hlavně pro inovativní byznys a startupy. V centru zájmu je především energetika a obnovitelné zdroje. Vzniknout by tady mělo několik tisíc pracovních míst.

Siemens navíc chystá v Berlíně ještě jeden velký projekt: spolu s automobilkou Mercedes-Benz chtějí za několik desítek milionů eur postavit moderní digitalizovanou autofabriku výhradně pro elektroauta, která má fungovat jako vzorový příklad pro ostatní závody Mercedesu.

Freizeit

Dneska se naučíme další slovíčko: Freizeit – volný čas. Ten Němci milují a navzdory své pověsti pilných pracantů chtějí kratší pracovní dobu a víc volna. Nejraději by pracovali 36 hodin týdně – i když by to mělo znamenat nižší příjem. Němci tak mají nyní nejmenší chuť do práce za posledních dvacet let.

Oblíbená debata o čtyřdenním pracovním týdnu nabrala zase na významu, když v Porýní-Westfálsku silné odbory IG Metall dosáhly dohody o možném zkrácení práce na čtyři dny bez toho, že by se snížily mzdy.