Dějiny často kráčí nečekanými cestami, a tak je z malinkého kousku papíru poklad. Do aukce se chystá Penny Black, nejstarší známka světa, vydaná 1. května 1840. Odhadovaná hodnota? Mezi čtyřmi až šesti miliony liber, tedy přibližně 120 až 180 miliony korun. Ale to může být jen začátek.
„Jsem toho názoru, že by mohla dosáhnout i výrazně vyšší ceny,“ říká Radek Novák, český byznysmen zabývající se mimo jiné investicemi do známek.
Na první pohled jde o jeden z mnoha milionů portrétů královny Viktorie. Jenže pak začíná dobrodružství a k němu se přidávají opravdu velké peníze.
„Tato známka má přece jen v historicko-společenském i ve filatelistickém kontextu výrazně větší význam nežli současná nejdražší známka světa, jednocentová British Guiana magenta, která se letos v červnu prodala u Sotheby’s v New Yorku za více než osm milionů dolarů. Ta je sice velmi důležitá, ale také mnohem mladší a graficky výrazně horší,“ srovnává Novák.
Ten je autorem knihy Poštovní známky – koníček, nebo investice? Pro ty, u nichž sběratelství přerostlo ve variantu, jak netradičně zhodnotit své peníze, provozuje také web alternativniinvestice.com. Penny Black je toho všeho ideálním příkladem: „Má ohromný potenciál finančního růstu i do budoucna.“
Nejde totiž jen o známku samotnou, nýbrž o kontext. Známek Penny Black se v dějinách prodalo horentních 68 milionů kusů.
„Razítkovanou v dobré kvalitě je možné bez problémů koupit i za pět tisíc korun, nerazítkovanou s původním lepem pak za několik desítek tisíc korun. Existují však kousky, které stojí statisíce až miliony liber, tedy desítky milionů korun,“ říká Novák. „Jedním z nich je exemplář, který se bude v prosinci 2021 dražit v aukčním domě Sotheby’s v Londýně.“
Novák ho charakterizuje jako „absolutně unikátní“. Známka je totiž přichycena na takzvaný Wallaceův dokument, datovaný k 10. dubnu 1840, který je pojmenován po poslanci Robertu Wallacem, jenž vedl komisi pro poštovní reformu. Obsahuje též jeho vlastnoruční poznámky a jeho součástí je vůbec první kus Penny Black, z první tiskové desky.
I pro něj platí to, co Novák zájemcům o filatelistické investice často opakuje. Dá se to shrnout do následujícího pravidla: Také ve sbírce známek na vaší půdě může být poklad.
„A tak byl zrovna tento skvost znovuobjeven až v roce 1991, kdy byl vydražen v aukčním domě Cavendish. Jeho skutečný potenciál tehdy nikdo nepoznal,“ popisuje Novák nedávnou historii. „Poté byl znovu nabídnut v aukci Grosvenor v roce 2009, ale tehdy o něj nebyl zájem a dokonce nenašel kupce!“
Kdo tehdy jen přihlížel, prohloupil. Wallaceův dokument zakoupil Alan Holyoake, britský obchodník a filatelista, který už pochopil, co má ve sbírce. Následující roky získávala známka atesty pravosti od The British Philatelic Association (2015) a poté i od The Royal Philatelic Society (2016). Pak byl dokument vystaven ve Smithsonian National Postal Museum ve Washingtonu.
Z americké metropole teď míří za zájemcem, který bude mít dostatek prostředků. A spolu s tím ožívají dějiny fenoménu, které za oněch 171 let existence Penny Black pomalu vyhasínají – buďme upřímní, kdo z nás ještě dnes posílá klasické dopisy se známkami?
V roce 1840 se naopak všechno teprve rozbíhalo. Jak Novák líčí, do té doby fungovalo zasílání dopisů tak, že poštovné platil příjemce, nikoliv odesílatel, a cena poštovného záležela na vzdálenosti.
„Poštovné bylo neúměrně drahé a zasílání dopisů si mohli dovolit opravdu jen zámožní lidé. Stávalo se, že příjemce dokonce dopis odmítl, protože nechtěl nebo si nemohl dovolit zaplatit za poštovné,“ říká český odborník.
Ke konci první poloviny 19. století už ale bylo zřejmé, že je tato situace neúnosná. V té době navrhl Brit Sir Rowland Hill zcela nový systém poštovného, který mimo jiné zahrnoval předplacené poštovné pomocí poštovních známek, jež budou lepeny na odesílané dopisy.
Hill ve své studii Poštovní reforma: Její důležitost a proveditelnost přišel s teorií, že většina nákladů v poštovním systému nebyla tvořena dopravou, ale pracným manipulačním systémem při odesílání a příjmu zásilek. A dodal, že náklady by mohlo dramaticky snížit, pokud by poštovné platil odesílatel předem.
„V roce 1839 Hill obdržel dvouletou smlouvu, aby zkušebně zavedl tento systém do užívání. Byla vyhlášena soutěž na vzhled nové poštovní známky, do které bylo přihlášeno 2600 návrhů, z nichž ale nebyl žádný přijat za vhodný,“ dodává Novák.
A tak se – voilá – zase vše vrátilo na začátek. K Hillovu návrhu zobrazujícímu profil patnáctileté Viktorie vyvedený v černé barvě s označením hodnoty jedné penny. Proto Penny Black. „Tento design zůstal na britských známkách po dobu dalších neuvěřitelných 60 let – až do královniny smrti v roce 1901,“ dodává Novák.
Britské impérium tehdy truchlilo, a pokud o tom někdo psal známým dopis, automaticky na něj lepil známku, i ve zbytku Evropy. Boom už nešlo zastavit. A z nenápadných kousků papíru jsou dnes artefakty astronomické hodnoty.
