Patříte k lidem, kteří když vidí nehodu, nemohou od ní odtrhnout oči, ať je jakkoli děsivá, a pak o ní všem barvitě a detailně vyprávějí? Nebo jste možná jedním z těch lidí, kteří když uvidí hádku na sociálních sítích, okamžitě reagují gifem s Michaelem Jacksonem, jenž se s hladovýma očima láduje popcornem.

Tak nebo tak, v novém sci-fi hororu Nene by vás váš apetit pro podívané, od níž nelze odtrhnout zrak, stál hodně rychle život.

Režisér Jordan Peele ve svých filmech vždycky kalkuluje s tím, co není na první pohled zřejmé. Jeho jméno se ostatně stalo synonymem takzvaného „elevated hororu“, tedy hororu s přesahem. Ve svých předchozích dvou filmech, Uteč a My, tepal rasismus a rozdělenou společnost. Ve svojí novince nazvané Nene jako by se z téhle škatulky chtěl vymanit, přesto ale od prvních záběrů cítíte, že o bezduchý spektákl nepůjde ani tentokrát.

Ocitáme se na farmě rodiny Haywoodových, která dodává koně do filmů a seriálů. Postupně se ale začne ukazovat, že spielbergovský blockbuster se odehrává přímo nad jejich hlavami, kde to zavání návštěvou z vesmíru, která nechce být za žádnou cenu viděna a chová se nevyzpytatelně. Záhadě se snaží přijít na kloub OJ (Daniel Kaluuya) a jeho sestra Emerald (Keke Palmer), slovo UFO ale slouží jako magnet i pro jiné.

Víc se o zápletce nesluší prozrazovat, postačí jen vědět, že Nene podobně jako třeba už klasický snímek Blízká setkání třetího druhu odhaluje záhadu jen pozvolna, aby oddalováním vysvětlení šponoval napětí – když se ale ukáže, o co tady vlastně jde, pravděpodobně vám to příliš zrak nevytře.

Spektákl, po němž jsme lačnili, sice přijde, ale příliš neuspokojí ani vynalézavostí, ani originalitou. Možná má prostě Peele pravdu, že jsme neukojitelní, protože jsme už všechno viděli.

Na druhou stranu je fajn, že Nene nedření nostalgii po osmdesátých letech jako každý současný sci-fi obsah, který neví, kdy skončit, například seriál Stranger Things z dílny Netflixu.

Jako horší rozhodnutí se pak jeví komentovat filmové prostředí samotné, tedy Hollywood, jemuž pořád jako tvůrci jen dáváte, ale on vás pak stejně vyplivne a ani vám nedá kredit. Filmaři o systémových nespravedlnostech svého oboru točí v poslední době často a rádi, opravdovou diváckou účast na těchto strastech je tak někdy těžké vyvolat.

Dráždivá je ale nevyrovnanost v tónu celého více než dvouhodinového snímku, v němž se mísí hrůza s ironií. Vadí také úporná snaha být cool představitelky Emerald Keke Palmer, která začne být po chvíli unavující, a hlavně v ničem překvapivá. To oscarový Daniel Kaluuya je záludnější enigma.

O filmu Nene je pravděpodobně zábavnější psát a mluvit než jej sledovat, což je trochu problém. Na druhou stranu je to ale s filmy většinou přesně naopak, návštěvu kina tedy lze opatrně doporučit.