Ještě před šesti lety u nás únikové hry téměř nikdo neznal. Jinde ve světě, a zejména v západní Evropě, byly tou dobou sice už celkem rozšířené, avšak v Česku se prvně objevily až v roce 2014.
Rychlost, s jakou zde zapustily své kořeny, byla ale každopádně závratná a stal se z nich nejen nový fenomén mezi mladými lidmi, ale také poměrně výdělečný byznys.
Dnes si můžete nějakou tu „únikovku“ zahrát v podstatě v každém větším městě. Respektive alespoň donedávna to ještě šlo. Být zavřený v jedné místnosti s několika dalšími lidmi se totiž v této koronou poznamenané době příliš nenosí.
Což je fakt, který pro provozovatele únikovek představuje vcelku závažný problém. Právě na tomto předpokladu je celé podnikání založeno.
V posledních týdnech navíc museli své prostory v důsledku další série vládních restrikcí uzavřít kompletně. Celá řada z nich se kvůli tomu dostala až na samou hranu finančních možností.
„Teď v době lockdownu jsou naše měsíční tržby asi o 90 procent nižší než vloni,“ potvrzuje Lukáš Morong, spoluzakladatel náchodské firmy Neunikneš Mi. „Nad vodou nás aktuálně drží naše rezervy a prodej poukazů. I když i tady pozorujeme citelný propad ve srovnání s rokem 2019,“ dodává.
Jeho firma patří spíše k těm menším, nutno však podotknout, že podobné zkušenosti aktuálně zažívají i mnohem větší hráči v oboru. Například celosvětově proslulé studio The Chamber zakladatelů Tomáše Kučvy a Sabiny Mojžíškové. Právě tito dva před oněmi šesti lety ukázali Čechům, co jsou únikové hry vlastně zač. I oni však musejí hledat alternativní způsoby, jak tuto těžkou dobu přečkat.
„Máme to štěstí, že nejsme pouze provozovatelem únikovek tady v Praze, ale zároveň se zabýváme i jejich stavbou pro naše klienty, ať už v rámci franšízy, nebo pro zcela jiné subjekty,“ říká jednatřicetiletý Kučva.
„Zrovna teď jeden takový, poměrně velký projekt dokončujeme, a přesně to nás v letošním roce drží nad vodou,“ doplňuje s tím, že za období od března do října klesly jeho společnosti meziročně tržby o znatelných 53 procent.
Někteří provozovatelé únikovek jsou stále přesvědčeni, že dodržování základních hygienických pravidel nepředstavuje během samotného hraní sebemenší problém.
Politici jsou však opačného názoru, a tak je aktuálně veřejnosti do jejich provozoven, stejně jako do kin, sportovišť a dalších volnočasových zařízení vstup dočasně zapovězen. Situaci navíc komplikuje fakt, že ne všude se stihli během uplynulých měsíců, kdy ještě mohli mít otevřeno, vzpamatovat z toho, co je postihlo na jaře.
„Druhá vlna přišla dříve, než se věci stačily dát úplně dohromady, takže jsme i během prázdnin měli výrazně menší návštěvnost, především proto, že o prázdninách jsou našimi zákazníky hlavně cizinci,“ konstatuje Veronika Kratochvílová, manažerka Questerlandu, který sídlí na pražských Vinohradech.
„Naše tržby klesly téměř o 100 procent, protože jediný náš příjem je z voucherů, kterých ale není mnoho,“ dodává. Ve snaze uniknout z takto zapeklité situace se proto svým zákazníkům snaží jejich oblíbenou zábavu zprostředkovat jinak – pomocí moderních technologií.
„Snažili jsme se co nejdřív adaptovat a vymysleli jsme náš nový koncept Escape Zoom. Jde v podstatě o hry, které se hrají ve více lidech s pomocí programu Zoom,“ přibližuje.
První z nich představili v Questerlandu již během jarních měsíců a nyní připravují další. Fyzický kontakt tyhle hry sice hráčům nevynahradí, nabízejí však jiné výhody – hráči je snadno pochopí, nevyžadují žádné speciální technické zdatnosti a v některých případech se dají hrát i opakovaně, neboť jejich příběh má několik možných scénářů.
V úvahu podle Kratochvílové připadalo i vytvoření zcela nové únikové hry s avatary, která by se dala kompletně hrát online, protože však „zoomovský“ koncept funguje, rozhodla se tento nápad prozatím upozadit.
O vlastní online únikovce uvažovali i v The Chamber. Nakonec ale dali od připravovaného projektu dočasně ruce pryč. Proč?
„Musím přiznat, že jsme narazili na určité technické komplikace – nebyli jsme úplně spokojeni s konečným výsledkem, takže jsme rozhodli, že než vydat něco, co není v našich očích zcela dokonalé, tak raději počkáme, až nám technologie umožní vše vyladit,“ objasnil šéf The Chamber.
Ti, kteří se výše uvedenou zmínkou o online únikových hrách nechali navnadit a hned záhy si zklamaně povzdechli, ale nakonec přece jen nemusejí zoufat. I oni si totiž díky české společnosti Hunter Games přijdou na své. Alespoň částečně.
Jako jedny z mála her mohou ty jejich fungovat i nyní, kdy ostatní musejí mít zavřeno. To proto, že se neodehrávají uvnitř, nýbrž venku.
Pravda, nazývat je jako únikové by bylo možná trochu zavádějící – jedná se spíše o hry geolokační. To však vzhledem k okolnostem zřejmě příliš nevadí. Jejich smysl je podobný a hráči se k tomu všemu dostanou i na některá méně známá, leč o to zajímavější místa.
To může být právě teď skvělým zpestřením jinak nudných a často pochmurných listopadových dní. Výhodou navíc je, že hru může hrát jednotlivec, celá rodina nebo i několik týmů zároveň. A to napříč celým Českem a kdykoliv si zrovna zamanou. „Funguje to jednoduše,“ uvádí spoluzakladatel Hunter Games Luboš Němeček.
„Základním předpokladem je chytrý telefon s naší nainstalovanou aplikací. Na našem e-shopu si hráč posléze vybere hru, která jej zaujme – například kvůli lokalitě, do níž je situovaná, obtížnosti či žánru –, zaplatí ji a stáhne do mobilu. Pomocí QR kódu ji případně nasdílí s ostatními a vydá se na příslušné místo,“ přibližuje.
Tam pak hráči plní úkoly, které po nich aplikace požaduje a které je nakonec dovedou k cíli.
„Úkoly spočívají v tom, že hra, tedy náš chatbot, například vyzve hráče k přečtení nějakého nápisu na zdi, vyfocení určitého objektu, nalezení konkrétního předmětu a tak podobně,“ říká Němeček. Jde podle něj o spoustu různorodých úkolů, na něž nelze prostřednictvím aplikace odpovědět pouze ano, či ne, ale je potřeba s hrou „komunikovat“.
Koncept Hunter Games kombinující prvky únikových her, moderních technologií i venkovních volnočasových aktivit sice původně neměl být reakcí na současnou krizi, shodou okolností se však v této těžké době firmě náramně osvědčil.
„Ačkoliv jsme na začátku jara jistý útlum evidovali, až tak zlé to nebylo,“ vzpomíná Němeček. „Propad byl minimální, protože jakmile se jednotlivá opatření začala uvolňovat, poptávka se rychle obnovila a jarní ztráty jsme během pár týdnů umazali. Za což vděčíme právě tomu, že naprostá většina našich her je situovaných venku,“ uzavírá.