Mají příznaky covidu-19, ale 46 procent z nich nezůstává doma. Tak se podle výzkumu, který iniciovala Světová zdravotnická organizace, chovají Češi. Podobné procento pak považuje pandemii za mediální bublinu.
Naprosto odlišně vidí situaci ředitelka společnosti Penta Hospitals a nejvýše postavená žena českého zdravotnictví Barbora Vaculíková. Pracuje nejen z kanceláře, ale vyjíždí do terénu a má možnost na vlastní oči sledovat, co se v nemocnicích děje.
V rozhovoru pro Forbes srovnává současný stav s podzimem a mluví i o výsledcích hospodaření a strategii společnosti, kterou vede.
Jak vypadá situace ve vašich nemocnicích? V médiích se objevují záběry z covidových oddělení, která kolabují. Je to u vás podobné?
Záleží na místě, kde se nemocnice nachází. Třeba v nemocnici v Roudnici se naučili s covidem pracovat jako se standardní diagnózou. Jiná situace je třeba ve Vrchlabí v Královéhradeckém kraji, kde počet pacientů stále stoupá. Covidových lůžek je tam dneska už třicet, z toho šest s umělou plicní ventilací, což je na malou nemocnici se 130 lůžky poměrně hodně. Ale zatím to zvládají.
Jak je na tom Sokolov?
V celém Karlovarském kraji je situace momentálně velmi tíživá. S velkou pravděpodobností se zde objevila vysoce nakažlivá mutace viru, vyskytují se komunitní ložiska, odkud se covid-19 šíří. V kraji jsou čtyři nemocnice, všechny pod obrovským tlakem.
Hodně se mluví o chebské nemocnici, ta je blízko vaší sokolovské. Řešili jste připadnou pomoc?
Už před loňským létem jsme do chebské nemocnice posílali naše lékaře! Chebská nemocnice je dávno předělaná pouze na covidovou jednotku, má vysokou nemocnost mezi personálem a kapacitně do nemocnice přichází více pacientů s covidem, než je nemocnice schopná pojmout. Pro všechny je samozřejmě lepší, když se situace řeší lokálně na místě. Cheb přestal nápor pacientů zvládat, a protože nejbližší spádovou nemocnicí je náš Sokolov, začaly vozit záchranky pacienty hlavně tam.
Nakolik to vaši nemocnici změnilo?
Neustále se přizpůsobujete situaci. V Sokolově jsme postupně rozšiřovali lůžka pro pacienty s covidem-19, dneska je jich 80, z toho až 20 pacientů na ventilátoru. Nemocnice s celkovou kapacitou 300 lůžek je na hraně možností. Chebská nemocnice totiž přestala poskytovat veškerou péči, kromě té o covidové pacienty. To znamená, že zavřela porodnici a chirurgii. Pacientky, které jdou rodit, nebo pacienti, kteří jdou na chirurgickou operaci, opět končí v Sokolově.
Z toho důvodu nemůže Sokolov více lůžek transformovat na covidové, protože on musí pro pacienty v regionu poskytovat základní péči. Když se jeho kapacity naplní a záchranek přijíždí stále více než kolik pacientů odejde, nemocnice se ocitne v kritické situaci. A v té je právě teď.
Je to tak dramatické, jako to zobrazují média?
O tom nepochybujte. Přesvědčila jsem se o tom na vlastní oči, jsou věci, o kterých se nemá rozhodovat jen od stolu. Na covidových odděleních je to nesmírně náročné, hlavně psychicky. Pozitivní je, že personál má stále vůli a chuť pracovat. Zásadně negativní, že lidé nevidí světlo na konci tunelu. A zároveň tuší blízkou hranu, kde se jim může situace vymknout z rukou. Už teď jsme měli krátce pacienty mimo standardní pokoje, uložené na přistýlkách.
Naši se prostě obávají možné nekontrolovatelné situace, kdy by mohli lidé umírat bez pomoci nebo by personál musel třídit pacienty jako ve válce: tento případ má větší šanci přežít, ten druhý menší… rozhodnuto. To naše zdravotníky nejvíce stresuje.
Můžete porovnat počet pacientů s covidem-19 ve vašich nemocnicích s loňským jarem?
Na jaře byla situace diametrálně jiná. Vytvořili jsme první covidová oddělení, zastavili jsme plánované operace. Karlovarský kraj patřil k zasaženějším, přitom pacientů s covidem-19 nebylo tolik. Stačilo 20 lůžek, pacienti se vyléčili a covidová oddělení jsme na léto uzavřeli. Situace je od podzimu naprosto rozdílná. V Sokolově je, jak jsem už zmínila, 80 covidových lůžek, z toho 20 ventilovaných. To už nestačí, situace se dramaticky zhoršila.
Pomáhá ještě naše nemocnice v Ostrově, ale ta nemá odborné ani technické vybavení pro velké množství akutních lůžek. Má jich 20, na čtyřech z nich jsou pacienti na ventilaci. Tato nemocnice se snaží přispět aspoň tím, že se stala očkovacím centrem a bude dělat antigenní testy pro pendlery, což umožní obyvatelům Ostrovska, aby dál mohli jezdit do práce.
Vaše nemocnice se tedy zapojily do očkování.
Zdravotnický personál očkujeme ve všech nemocnicích od okamžiku, kdy jsme dostali vakcíny. Dodneška ovšem zdaleka ne pro všechny. Největší zájem byl ze strany lékařů a sester, pomocný personál se do očkování tolik nehrnul, třebaže pracuje ve stejně náročném prostředí. Momentálně čekáme na zbytek vakcín, které přiděluje krajský koordinátor, pak se pokusíme přesvědčit zbytek těch, kteří se pro očkování ještě nerozhodli.
Očkujete u vás i veřejnost?
Pokud jde o očkování veřejnosti, přesněji seniory nad 80 let anebo třeba dlouhodobě léčené pacienty v domovech důchodců, vyzdvihla bych naši nemocnici Vrchlabí, která se v rámci Královéhradeckého kraje zapojila do očkování výrazně. O stejné se snažíme ve všech nemocnicích, ale ve Vrchlabí jsme zatím nejdále.
Kromě spolupráce s krajským koordinátorem je důležitá koordinace s městem – Vrchlabí třeba nabídne dostatečný prostor pro vakcinační centrum, zároveň zajistí personál na administrativu. My pak zdravotnickou část. Je to pro nás vítané řešení, do prostor nemocnice nebudou chodit davy lidí.
Jak se vůbec změnil život v nemocnici?
To by byl dlouhý příběh. Všechny nemocnice se adaptovaly na éru covidu-19. Na problematiku plicních či interních oddělení, zápal plic a dechové obtíže si museli přivyknout všichni, ať už z ortopedie, nebo chirurgie. Jiná diagnóza, jiná práce, najednou se musíte totálně přizpůsobit potřebám jiného lékařského oboru.
Největší změna se ale týká pacientů, na tom se shodují v nemocnici všichni. Dříve to byl hlavně starší či starý člověk. Věková hranice se posunula o dvacet let. Čtyřicetiletý člověk s vámi večer ještě žertuje a nemá zásadní zdravotní potíže, ranní směna ho už na posteli nenajde.
Práce u ventilovaného lůžka se prý vyrovná kvalifikaci pilota dopravního letounu. Je vůbec čas na potřebné proškolení?
U ventilátoru můžou být jen sestry, které tu práci dobře znají. Z anesteziologického oddělení, jednotek intenzivní péče. Ostatní můžou asistovat, ale rozhodně se nemůžou o pacienty na ventilátoru samostatně starat. Pokud je pacient jen připojený na kyslík a není tam ventilátor, tam můžou pracovat sestry z kteréhokoli oddělení.
Vrchlabí je desetiletí traumatologickým centrem, ale letos úrazů na horách asi příliš nebude. Jak se to odráží na chodu a hospodaření nemocnice?
Když se podíváte do statistik za loňský leden, kdy byla lyžařská sezona v plném proudu, ošetřili jsme 230 pacientů. Letos je to za stejné období 190, úbytek tedy není velký. Rozdíl je v tom, že pacientů s úrazy je minimum, nejvíce ošetřujeme potíže související s covidem, případně jinou diagnózou. Protože propad počtu pacientů není velký, ekonomicky tím pádem nemocnice újmu nepocítí. A pacient s jakoukoli diagnózou je bez rozdílu pro všechny nemocnice v zemi hlavním zdrojem příjmu.
Už víte, s jakým hospodářským výsledkem za loňský rok skončí tuzemská Penta Hospitals?
Loňský rok se vyvíjel hodně zajímavě. Po vypuknutí pandemie na konci prvního kvartálu jsme měli o výsledky velké obavy. Plánované operace jsme museli zrušit, meziročně ubyla nejméně třetina pacientů, protože lidi se navíc začali bát chodit do zdravotnických zařízení. Pokles produkce byl proto značný. Při snížení počtu infikovaných v létě a uvolnění pravidel se pacienti do nemocnic opět vrátili. Ti, kteří to akutně potřebovali, i ti, kteří ze strachu návštěvu dlouho odkládali. Produkce začala strmě stoupat. To bylo atypické, v létě se lidé do nemocnice neženou, chtějí na dovolenou.
Optimistická čísla srážely jen investice, které s sebou nesl covid. A taky jsme chtěli být připraveni na druhou vlnu pandemie. Ministerstvo zdravotnictví naštěstí začalo změnou úhradové vyhlášky pokles produkce nemocnicím kompenzovat. I díky této změně budeme mít pozitivní hospodářský výsledek.
Měníte v souvislosti s covidem strategické plány pro letošek?
Standardně jsme rok 2021 plánovali tak, jako kdyby už covid nebyl. Jenže plánované operace se zase odkládají. Je to senzitivní téma, pacient s ortopedickými bolestmi, který čeká na endoprotézu už víc než rok, bude trpět bolestmi další měsíce. S tím, bohužel, nenaděláme nic. V úhradové vyhlášce pro letošní rok ministerstvo zakomponovalo i zvýšené náklady na covidové pacienty, proto zatím nemáme důvod plány zásadně měnit.
Rozhodně budeme pokračovat v investicích do rozvoje a modernizace, protože to je v nemocnicích nikdy nekončící příběh. Chystáme se také na možnou akvizici, ale to je krok, který vyžaduje ještě nějaký čas.
Koupíte další nemocnici?
To bychom sice rádi, ale nic takového na spadnutí není. Nikdy nezveřejňujeme žádnou akvizici dopředu, protože dokud není podepsaná smlouva, může z akvizice kdykoli sejít. Nechci vás napínat, ale tahle akvizice nebude nijak hořlavý materiál. Bude to dost peněz za dobrou muziku, ale nemyslím, že by to bylo zase tak velké překvapení.
Máte nějaký odhad, kdy by pandemické šílenství mohlo zmizet?
Myslím si, že se to nezlepší, dokud nebude 60 až 70 procent populace proočkováno. Do té doby bude riziko lokálních ohnisek stále přetrvávat a naděje na konec šílenství bude v nedohlednu.
