O Danuši Nerudové se mluví jako o možné kandidátce na prezidentku. Je tak možné, že budeme brzy chodit Nerudovou za Nerudovou. Jak výrazná česká ekonomka vidí nový rok a co nám do něj přeje?
Dříve se výhledy do nadcházejícího roku psaly plné optimismu vstříc světlým zítřkům. Dnes už to tak jednoduché není. Člověk by přesto po necelých dvou letech pandemie chtěl napsat: hůř už bylo, čeká nás lepší rok.
Svým založením jsem optimista a vždy se snažím hledat v lidech a na věcech to lepší. A tvrdošíjně říkat a věřit, že lepší to bude. Letošek nebude jednoduchý, ale věřím, že máme naději.
Naše společnost kromě pandemie covidu zažívá totiž také pandemii nedůvěry a agresivity. Pijeme smrtící koktejl, který otřásá základy naší demokratické společnosti. Jako společnost se radikalizujeme.
Do tohoto koktejlu navíc přibudou další ingredience – vyšší úroky z hypoték nebo výrazně vyšší ceny energií. Neutralizace jeho důsledků bude pro společnost velmi těžká, ale ne nemožná. Máme nejlepší předpoklady se o to pokusit. Kdy jindy než s vládou, která říká, že má odvahu dělat i nepopulární věci?
Tou nejdůležitější v oblasti ekonomické je rekonstrukce státního rozpočtu. Rozpočtu na rok 2023, protože s letošním rozpočtem můžeme udělat v rychlosti jen to, že budeme šetřit na provozu. Rekonstrukcí státního rozpočtu mám na mysli skutečně rekonstrukci – odstranění resortismu, procesní audit agend, jejich racionalizaci a tomu odpovídající vystavění rozpočtu od nuly.
Potřebujeme také zásadní diskuse o mandatorních a kvazimandatorních výdajích, které nám za ty roky tak nabobtnaly, že za chvíli schlamstnou rozpočet celý. Po vyčíslení racionalizovaných výdajů nás taktéž čeká diskuse o příjmech – dle mých odhadů nám ke konci roku nebudou stačit a budeme muset zvyšovat daně.
Druhý, neméně důležitý krok, představuje reforma důchodového systému. Poprvé po třiceti letech máme slušně našlápnuto k provedení změn, na kterých je široká shoda. Jen je potřeba začít co nejrychleji, dokud vládní koalice drží spolu.
A s tím ruku v ruce jde i reforma daňová, která nutně nemusí znamenat zvyšování daní, ale musí přinést výrazné zjednodušení daňového systému, odrážejícího stav ekonomiky v jednadvacátém století a ne půlky devadesátých let.
Nová vláda to nebude mít jednoduché a začít by měla co nejrychleji. Prvním krokem v říkání oněch „nepopulárních věcí“ by mohlo být přestat říkat, že uděláme tečku. A začít říkat, že nesměřujeme zpět k předpandemickému způsobu života a fungování společnosti, že covid nelze vymýtit a bude naši ekonomiku ovlivňovat podstatně déle, než jsme původně mysleli.
Čím dřív si to připustíme, tím lépe pro nás. I kdyby se teď covid náhle „vypařil“, zanechá naši společnost jinou. V negativním i pozitivním slova smyslu.
Sice rozdělenou, ale zbavenou iracionálního pocitu bezpečí, že se nemůže nic stát. Vědomou si toho, že i věci, které se odehrávají tisíce kilometrů daleko, mají vliv na to, jaký život budeme žít. A s tím je třeba pracovat.
Přeji nám, aby se kde to doteď drhlo, začaly věci v dobré obracet. Přeji nám sílu jít dobrým změnám naproti. Máme na to. Jen si musíme začít naslouchat.
