Na začátku byla jedna mizerná zpráva, jedna mladá dívka a parta kamarádů. Dneska je z toho milionová investice, vynález patentovaný po celém světě a nadějná firma s globálními ambicemi.
Když doktoři řekli Tereze, že trpí roztroušenou sklerózou, sebralo jí to. Největší náraz ale přišel s léčbou. Musela do sebe každý den dostat obrovské injekce. Tehdy dvaadvacetiletá žena se z toho psychicky zhroutila.
Její tehdejší partner Pavel Kučera se ale rozhodl, že to tak nenechá. Vymyslel pomůcku, která Tereze pomáhala s aplikací injekcí jak po psychické, tak praktické stránce. Jeho vynález zafungoval, Tereza ho začala používat a hlavně – začala se léčit.
Právě tady začíná také příběh firmy Tugi a speciálních aplikátorů, které mají potenciál dobýt svět. Pavel Kučera se totiž o své pomůcce bavil s kamarády Martinem Pilným a Milanem Eybergerem a společně je napadlo, že Tereza není na světě sama. Lidí s podobným problémem musí být mnohem víc a trojici došlo, že by stálo za to pomoct i jim.
„Začali jsme mluvit s doktory i dodavatelem léků, firmou Teva Pharmaceutical, a všude jsme narazili na to, že téma je velmi aktuální,“ říká Martin Pilný. Parta kamarádů se proto rozhodla, že zkusí vyvinout aplikátory, které by problém řešily.
Pustili se tak do nového podnikání v oblasti, se kterou nikdy dřív neměli žádnou zkušenost. Pavel Kučera pracuje jako střihač u filmu a jeho dva přátelé Martin a Milan vlastní IT firmy.
Foto Michael Tomeš
Martin Pilný a Milan Eyberger
Ačkoli se dnes smějí, jak jejich první výrobky vypadaly, efekt byl jednoznačný: fungovaly a lidé si je pochvalovali. Před čtyřmi lety tak dokončili vývoj prvních aplikátorů Tugi pro pacienty s roztroušenou sklerózou.
Tím to ale neskončilo. Tvůrci průběžně absolvovali desítky rozhovorů s lékaři nejrůznějších specializací a zjistili, že existuje další, mnohem větší skupina pacientů, kteří by potřebovali podobnou pomoc. Jde o lidi, kteří si musejí brát injekce s léky na ředění krve.
Jen v Česku se ročně prodá necelý milion dávek léků na roztroušenou sklerózu a na 52 milionů dávek určených právě na ředění krve. Přitom právě tyhle léky většinou používají lidé krátkodobě, často po operacích. O to větší mají s injekcemi psychický i mechanický problém.
Současný aplikátor navíc připomíná spíš než zdravotnický prostředek futuristickou zbraň, která sice dostane do těla lék, ale pro člověka je to krajně nepříjemné. V Tugi si řekli, že tedy vyvinou další podobnou pomůcku. Brzy se ale před nimi objevila největší výzva.
„Celosvětově jsou dva nejčastější léky na ředění krve, a jak jsme z toho IT a postupujeme systematicky a analyticky, řekli jsme si, že náš aplikátor by měl fungovat na oba. Jenže mají jiný tvar stříkačky,“ popisuje Pilný cestu k výsledku připomínajícímu slona. Z jedné strany pojme jeden typ injekce, z opačné druhý.
Mimochodem to, že aplikátor ze zdravotnického silikonu je růžový, není náhoda. Když Pilný i Eyberger něco dělají, berou to od základů, a proto se například půl roku věnovali průzkumu, jak lidé vnímají a přijímají různé barvy.
Měli studie, dotazníky, různobarevné vzorky, které ukazovali lidem a porovnávali s tím, co zjistili ve výzkumech o působení barev. Když viděli, jak roste obliba růžové u žen, obávali se, že naopak nebude fungovat pro muže. Nakonec se ale ukázalo, že právě růžového slona přijímají dobře všichni.
„Tohle není obyčejná růžová, tahle je příjemná i pro chlapy,“ směje se Martin Pilný. Sloní aplikátory ale spíš než podnikání zatím představují jednu velkou investici. „Je to čistý náklad. Všechno platíme ze svého, nemáme žádné dotace nebo investora. Zatím jsme do Tugi dali téměř dvacet milionů korun,“ vypočítává Martin Pilný.
Tučná investice má podle něj i jeho společníků jednoznačný smysl. Jistě že je občas napadlo strčit nápad do šuplíku, ale nakonec je od kapitulace odradila klíčová věc: pozitivní ohlasy. Ať už svůj vynález ukázali pacientům, nebo doktorům, všem se líbil.
Dnes je růžový slon Tugi patentován v Evropě, USA, Číně, Indii i Japonsku a jeho název, design i funkce jsou chráněny ve více než 150 zemích světa. „Nic takového nikde neexistuje, a kdekoli jsme ho ve světě ukázali, vzbudil zájem,“ říká Martin Pilný. Jenže jak to tak bývá, i tenhle příběh má své ale.
Jako majitelé IT firem, kterým se musí a chtějí věnovat, mají oba muži jen omezený čas i možnosti rozjíždět Tugi – navíc bez zkušeností z farmaceutického byznysu. Od začátku ale projekt viděli jako globální, a proto ho stavěli s vizí prodeje někomu, kdo se ideálně na zdravotnictví zaměřuje.
Když se dívají zpátky, usmívají se své naivitě. „Čekali jsme, že když máme něco, co se líbí uživatelům i doktorům a přijdeme třeba za Pfizerem, který ty léky vyrábí, že po tom skočí. Hluboce jsme se spletli,“ přiznává Pilný.
„Když jsme se tam konečně dostali, vyslechli nás a řekli ‚dobrý‘. A tím to skončilo,“ popisuje srážku s nečekanou realitou. Inovace byla jednoduše mimo strategické i byznysové plány velkých firem, jako jsou třeba Johnson & Johnson, Biogen a další, se kterými zkusili jednat.
„Nechceme to ale vzdát, tak jsme se rozhodli, že s výrobkem vstoupíme na trh sami,“ říká Pilný. Disponují už všemi nutnými certifikáty, a jakkoli by bylo levnější poslat výrobu do Číny, zůstává v Česku. Jako český pak chtějí aplikátor propagovat ve světě.
V Česku však s jeho prodejem paradoxně nezačnou. První trh, kam růžoví sloni míří, je Německo. „Česko je fajn, ale není moc relevantní pro další plány,“ říká druhý z majitelů firmy, Milan Eyberger.
V Německu se Tugi začne prodávat ještě letos a firma teď čeká, jestli bude schválen k proplácení ze zdravotního pojištění. Zároveň pracuje na tom, aby se aplikátor dostal do německých lékáren, a probíhají jednání i se specializovanou klinikou asistované reprodukce z Bonnu, která by ho chtěla testovat – růžové slony lze totiž používat i při podávání hormonů během asistované reprodukce.
Německo je ale jen začátek. Řekněme taková demoverze, aby se pak firma lépe prodávala. „Jsme soudní. Můžeme to rozjet v Německu, ale začít prodávat Tugi třeba v Americe, Austrálii nebo Japonsku, to odsud sami nezvládneme,“ vysvětluje Martin Pilný.
Hlavní cíl téhle expedice do zdravotnictví zůstává trojici kamarádů jasný. „Naší touhou je, abychom těch Terezek měli stovky milionů na celém světě, protože víme, že existují a že to potřebují. Teď jen hledáme cestu, jak k nim náš výrobek dostat,“ uzavírá.
