Právě se uzavírají letošní nominace na Českou cenu za architekturu i na Grand Prix Architektů – Národní cenu za architekturu, které ocení ty nejlepší nové architektonické počiny v Česku. Jak je na tom v tomto ohledu Praha? Forbes Life sestavil výběr nejpozoruhodnějších novostaveb, které v Praze vznikly od roku 2015. 

Za deset let by Praha mohla získat novou dominantu v podobě Vltavské filharmonie, která přinese změny v celé čtvrti. Rozvíjí se také Karlín, Smíchov, Libeň, Vysočany nebo Florenc, staví se Dvorecký most, razí se trasa metra D. Revitalizuje se náměstí Jiřího z Poděbrad, holešovická tržnice nebo univerzitní kampus na Albertově.

Zdařilou rekonstrukcí za poslední dekádu prošlo Národní muzeum, vltavské náplavky, Výstaviště v Holešovicích, budova Fakulty humanitních studií, Palác elektrických podniků nebo Zengerova trafostanice.  A zůstaneme-li u těch bývalých názvů, tak třeba také hotely Evropa a InterContinental.

Pravda ale je, že žádný nový Tančící dům se v Praze za posledních deset let nepostavil. Vyrostla tu sice řada kancelářských nebo rezidenčních developerských projektů, ale pátrání po nových významných veřejných stavbách připomíná spíše detektivní práci.

Mnoho jich tu totiž nevzniklo. A z těch, jež byly skutečně financovány z veřejných peněz, stojí za pozornost snad jen jediná… Připomeňme si tedy ty nejpozoruhodnější novostavby, které za poslední dekádu přispěly k současné tváři Prahy. 

Štvanická lávka (2023; architekti Petr Tej, Marek Blank, Jan Mourek, Aleš Hvízdal a Jan Hendrych)

Loni na podzim si z předávání cen Grand Prix Architektů odnesla Národní cenu za architekturu 2024. Předseda poroty Rafi Segal tehdy pro Forbes Life řekl, že jde o „umění vytvořit maximální dopad s minimální formou“.

Pozitivní dopad stavby od pětice autorů ve složení Petr Tej, Marek Blank, Jan Mourek, Aleš Hvízdal a Jan Hendrych podle něj spočívá v tom, že propojuje město a vybízí k aktivitě. Stavba využívá inovativních materiálů a technologií, včetně možnosti měnit výšku během povodní až na úroveň tisícileté vody.

Most spojující Holešovice, Karlín a Štvanici je postaven z kvalitního ultravysokohodnotného betonu s rozptýlenou výztuží a s povrchem odpovídajícím lesklému bílému mramoru. Hlavní nosná konstrukce je tvořena spojitým železobetonovým nosníkem s podélným předpětím. Kromě kovaného zábradlí zakončeného zvířecími hlavami vznikla v rámci stavby také socha Řeka od Jana Hendrycha, umístěná u ústí rampy na ostrově Štvanice. 

Masaryčka (2023; Zaha Hadid Architects)

Novodobý palác se zlatou fasádou podle návrhu Zaha Hadid Architects vyrostl pod taktovkou Penta Real Estate jakožto součást modernizace oblasti Masarykova nádraží, na níž jako lokální partner světového ateliéru spolupracují Jakub Cigler Architekti.

Komplex dvou budov za 2,5 miliardy korun se i s nově vytvořeným veřejným prostranstvím rychle stal přirozenou dominantou rozvíjející se lokality. Kromě kanceláří tu sídlí obchody (například iStyle, Crystalex) i gastro (třeba Iveta Fabešová nebo Fuze).

Už od garáží s muralem Waves of Mind je dům plný umění. Zlaté lamely na venkovní fasádě postupně přecházejí z horizontály do vertikály. Na jedné straně je budova zakončena uskočenými kaskádovitými terasami, směrem k nádraží se z interiéru vystupuje přímo na venkovní plochy. Střešní terasa je porostlá zelení.

Nedaleko budovy loni vyrostl také nový hotel The Cloud One od Schindler Seko Architekti, rekonstrukce samotného nádraží má být dokončena příští rok. Plánované přestřešení propojí Žižkov a Karlín s centrem města. 

Fragment (2023; Qarta Architektura)

Bytový dům s obchodními prostory na Rohanském nábřeží je bezesporu jednou z nejpozoruhodnějších staveb, které v Praze za poslední dekádu vyrostly. Podařilo se mu totiž vyvolat diskusi a narušit stereotypní uvažování o městské architektuře.

Pro Trigemu budovu se 140 byty navrhlo studio Qarta Architektura, o umělecké intervence se postaral David Černý. Tou nejvýraznější z nich je čtyřiadvacetimetrová ocelová figura Lilith, jež spolu s nohou, rukou a dlaní podpírá budovu, jejíž půdorys se ze dvou ramen sbíhá do jednoho bloku, a připomíná tak ležící postavu.

Vztah mezi domem a sochou je pro budovu, jež z jedné strany evokuje blokovou zástavbu, zásadní, stejně jako dialog s protější historickou budovou Invalidovny. Trigema v současnosti revitalizuje například také okolí Lihovaru Smíchov, kde bylo otevřeno Musoleum Davida Černého, a staví rovněž ve Stodůlkách a v Kamýku.  

Dock (2019–2024; Schindler Seko Architekti, Ian Bryan Architects, Qarta Architektura)

Za komplexem rezidenčních objektů a kancelářských budov na pomezí Karlína a Libně, které vznikly na objednávku developera Crestyl, stojí hned několik renomovaných architektonických studií. Rezidenční část s marinou mají na svědomí Ian Bryan Architects a Qarta Architektura, ta kancelářská je z dílny Schindler Seko Architekti.

Mezi nimi vyrostla nová veřejná prostranství se zelení, obchody a gastropodniky. Kancelářské prostory přilákaly například firmy jako Henkel nebo Hornbach. Poslední dokončená administrativní budova Dock in 05 na první pohled zaujme zelenými terasami s výhledem na dvě slepá ramena Vltavy a svažující se pochozí střechou.

Její architekti právě pracují na nové čtvrti Rohan City, developer Docku pak revitalizuje palác Savarin a staví na Hagiboru, u Šárky nebo na Pankráci.

Bořislavka (2021; Aulík Fišer Architekti)

Nový kancelářský komplex pro KKCG Real Estate Group na Evropské třídě byl tak trochu architektonickým oříškem – šlo totiž o komplikovaný pozemek nepravidelného tvaru a s velkým převýšením, posazený uprostřed různorodé zástavby.

Kromě nového sídla společnosti v místě s výhledem na Pražský hrad šlo také o to, doplnit občanskou vybavenost, dokončit Kladenskou ulici a zlepšit přístup do metra. Místo jednolitého bloku navrhli architekti čtyři prosklené budovy s nekonvenční geometrií, jež vychází z povahy pozemku a připomíná krystalickou strukturu.

Součástí komplexu kancelářských budov je také piazzetta s kavárnami, restauracemi, relaxačními a vodními plochami a dvěma vstupy do obchodní pasáže. Architekturu doplňují výrazná umělecká díla, jako je betonová socha Na Horu od Federica Díaze, Ledovec od Maxima Velčovského, Planeta od architektů Centra Jana Aulíka, Leoše Horáka, Davida Zalabáka a sochaře Pavla Filipa a Vítr od Jana Poupěte. 

DOX+ (2018; Petr Hájek Architekti)

Nejdříve na budovu Centra současného umění DOX, která vznikla v roce 2008 podle návrhu architekta Ivana Kroupy, přistála v roce 2016 dřevěná vzducholoď Gulliver od architekta Martina Rajniše, která slouží jako místo pro setkávání současné literatury a umění.

O dva roky později k ní byl do vnitrobloku přistavěn soubor budov, v nichž sídlí multifunkční sál DOX+, sloužící současnému divadlu, performance, hudbě a dalším uměleckým žánrům, a zkušebna.

Architekt Petr Hájek vyladil akustiku sálu podobně jako hudební nástroj. Měnit se dá podle potřeby prostřednictvím posuvných stěn. Zvenčí je sál z pohledového betonu odhlučněn pláštěm připomínajícím obří pohovku. Šikmá střecha slouží jako venkovní scéna a letní kino. Autor návrhu si za DOX+ odnesl titul Architekt roku 2018 a stavba získala nominaci na Cenu Miese van der Rohe. 

ČSOB Kampus (2019; Chalupa Architekti)

V roce 2007 se banka ČSOB rozhodla soustředit svou centrálu i dceřiné společnosti na jedno místo a k výstavbě prvních budov v Radlické povolala architekta Josefa Pleskota. K nim nechala v přilehlém brownfieldu s desetiletým odstupem přistavět nový areál od ateliéru Chalupa Architekti, který taktéž respektuje krajinný ráz tohoto pražského údolí.

Sendvičovité nízké pavilony vsazené do úbočí Dívčích hradů mají střechy porostlé zelení, prostorné interiéry přitom propouštějí dostatek světla, především díky prosklenému stropu v centrální společenské části s kavárnou a sdílenými službami.

Oceňována je především ohleduplnost budovy k životnímu prostředí – díky systému proudění vzduchu, využití energie prostřednictvím systému zemních vrtů nebo hospodaření s dešťovou vodou. Dohromady komplex pojme až pět tisíc zaměstnanců, kteří tu mají k dispozici i tělocvičnu, běžeckou dráhu či basketbalové hřiště. 

Rozhledna Doubravka (2018; Huť architektury Martin Rajniš)

První rozhlednu, která v Praze vznikla po sedmdesáti letech, postavila Huť architektury Martin Rajniš experimentální metodou z dřevěných kmínků s minimálním zatížením okolní přírody. Shlíží na severovýchodní okraj Prahy z kopce Horka v lesoparku Čihadla v Kyjích a kvůli složitému terénu nebylo atypickou stavbu z akátových kulatin vůbec jednoduché realizovat.

Její konstrukce se kompletovala ve vzduchu pomocí čtyř jeřábů. Téměř čtyřiadvacetimetrová vyhlídková věž Doubravka XIV vznikla z iniciativy Prahy 14 za finanční podpory Landia Managementu doplněné z darů veřejnosti, která si mohla adoptovat jejích devadesát osm schodů.

O tři roky později postavil stejný ateliér také trojbokou rozhlednu z modřínové kulatiny na okraji Prahy, v areálu bývalého keltského opida Závist. Cílem obou staveb bylo vytvořit v krajině nový výletní cíl Pražanů. Na Petříně v roce 2021 potom vyrostl nový dřevěný včelín. 

Visionary (2018; Jakub Cigler Architekti)

První vlaštovka transformace brownfieldu bývalého nádraží Praha-Bubny vznikla na nároží ulic Argentinská a Plynární pro společnost Skanska Property Czech Republic. Administrativní budova s půdorysem ve tvaru písmene H od architekta Jakuba Ciglera přinesla do běžného pracovního dne v kanceláři zelené terasy nebo střechu s běžeckým oválem.

Obě části budovy propojují venkovní lávky, které dotvářejí plochu fasády. Vstupní recepci dominuje bílé spirálovité schodiště z železobetonu s dřevěným obkladem. Pětaosmdesát procent budovy s neobvyklým výhledem je prosvětleno denním světlem.

Kromě kanceláří v objektu fungují také obchody, restaurace, mateřská škola či půjčovna elektrokol. O rok, respektive dva roky později tentýž ateliér realizoval na Žižkově budovy Churchill I a II pro Penta Real Estate. 

DRN (2017; Stanislav Fiala)

Na nároží Národní třídy a Mikulandské, kde byla dlouho proluka sloužící jako parkoviště, byla v roce 2017 dostavěna polyfunkční osmipatrová budova od architekta Stanislava Fialy. Investorem byla společnost Sebre, která ji v roce 2019 prodala německému fondu KGAL.

Dům citlivě propojuje barokní palác s moderní betonovou zástavbou, a navíc do centra města vnáší i trochu zeleně, která roste na ochozech jednotlivých pater i na střešní terase. Podle toho budova, která se v roce 2019 stala stavbou roku a byla též nominována na Cenu Miese van der Rohe, dostala své jméno.

Nejvýraznějším prvkem budovy jsou ozdobné kovové pruty na skleněné fasádě, které kopírují římsu, „stékají“ přes roh a postupně se ztrácejí na střeše. Uvnitř jsou kanceláře, coworkingový prostor, kavárna DRN, restaurace L’Osteria a Výčep U Rarášků.