Ze své praxe terapeutky dobře vnímala, jak je kruh násilí těžké přetrhnout. Proto v roce 2015 proto založia centrum Locika a postupně začala prosazovat i změny zákonů. Petra Wünschová, která nyní zemřela v pouhých dvaapadesáti letech, svůj profesní život zasvětila vysvětlováním, proč nic jako výchovný pohlavek neexistuje. Její kolegyně vzpomínají na ženu, která dokázala přesvědčovat politiky i hledat způsob, jak práci v neziskové organizaci skloubit s péčí o rodinu.
„Když viděla, že něco nefunguje, nestačilo jí si na to jen stěžovat. Začala hledat způsob, jak to změnit,“ vzpomíná Magdaléna Černá, která v Locice působí od jejího založení a nyní je zastupující ředitelkou. Společně s Kristinou Cysařovou nastoupily do projektu v okamžiku, kde existoval pouze na papíře.
„Petra měla podanou žádost o grant a my jsme ji s Magdalenou přesvědčily, že je lepší nám dát jako matkám velmi malých dětí dva půl úvazky než zaměstnat někoho na celý. Věřila nám a podporovala nás,“ říká Kristina Cysařová.
Když viděla, že něco nefunguje, nestačilo jí si na to jen stěžovat. Začala hledat způsob, jak to změnit.
Magdaléna Černá, centrum Locika
Locika tehdy ještě neměla vlastní zázemí, bylo potřeba najít prostory, sestavit tým dětských terapeutů a oslovit firmy, které by darovaly nábytek. Kristina Cysařová se znala s tehdejším starostou Prahy 7 Janem Čižinským, který jim pomohl získat prostory v ulici Františka Křížka. Z té doby si vybavuje Petru Wünschovou běžící na tramvaj a sebe za ní s notebookem, kdy se ještě za pochodu snažily něco napsat.
Život nebyl k Petře Wünschové milostivý. Byla sama matkou malých dětí, když po náročné nemoci zemřel její manžel. Přesto si podle svých kolegyň a přátel nestěžovala, nelitovala se, snažila se ovlivnit to, co mohla, a vkládala do toho veškeré odhodlání.
Z práce arteterapeutky v neziskové organizaci Acorus znala dopady domácího násilí na děti, pozornost společnosti se ale často soustřeďovala především na dospělé. Podle Kristiny Cysařové neúnavně vysvětlovala, jak život v neustálém ohrožení zatěžuje dětský nervový systém. Přirovnávala jej ke zkušenosti válečného konfliktu.
Postupně také dospěla k tomu, že je potřeba pracovat s celým rodinným systémem: s dětmi, s rodiči, s těmi, kdo násilí zažívají, i s tím, kdo se ho dopouští. Pracovala s mechanismy, jak zabránit, aby se agrese opakovala.
To vše dělala Petra Wünschová ve společenském klimatu, kde panovala teze, že „výchovné plácnutí přes zadek“, je běžná a hlavně důležitá výchovná praxe. A také že oběti domácího násilí si za to mohou samy.
„Lidé nevěřili, že i úspěšné manažerky mohou takové peklo zažívat, a Petra v klidu vysvětlovala zas a znovu tuto problematiku firmám, od kterých jsme potřebovali podporu. Přispívat na týrané děti nebylo cool, nemohli jsme ani ukázat jejich tvář v kampaních, protože bylo zásadní, abychom chránili jejich identitu,“ říká Cysařová.
Petra Wünschová ovládala dar prezentace, jaká je v Česku stále vzácná. Když v roce 2024 vystoupila na Forbes Women Summitu, působila jako na konferenci Ted Talk. Věděla, co zdůraznit, kde udělat pauzu, jak pracovat s hlasem i pohybovat se na pódiu.
Foto: Martin Svoboda
Pro svůj cíl chránit děti se musela naučit být manažerkou i lobbistkou, sebevědomou ženou s perfektním přednesem. Sílu jejího přesvědčení pochopili návštěvníci konference i každý, komu stiskla ruku.
„Měla dar jemné diplomacie, pokud nějaká taktika neuspěla, zkusila jinou. Aplikovala to i v našem týmu, kde byli dětští psychologové, a pokud něco skřípalo, zajistila hned supervizi,“ vzpomíná Kristina Cysařová, která po třech letech Lociku opustila, aby se šla věnovat spoluřízení Winternitzovy vily.
Magdalena Černá si vybavuje tempo, s jakým Petra přicházela s dalšími nápady. Během jednoho rozhovoru dokázala přejít od konkrétního dítěte k zákonu, od něj k novému projektu a pak k tomu, co by měla Locika dělat za pět let. Neustále u toho něco kreslila, aby zachytila souvislosti.
„Petra toho chtěla strašně moc stihnout. A nakonec na to měla mnohem méně času, než jsme si všichni mysleli,“ říká.
I přesto že život a práci Petry Wünschové přerušila závažná choroba, stihla toho během jedenácti let existence centra Locika víc než dost. Vybudovala organizaci, která pomohla tisícům dětí a jejich rodinám. Petra Wünschová zároveň prosazovala, aby se změnil způsob, jakým s dětskými oběťmi zacházejí instituce.
V září 2022 Locika pod jejím vedením otevřela první dětské advokační centrum v Česku, inspirované přístupem Barnahus, jež propojilo terapeutickou pomoc se spoluprací odborníků a možností vyslechnout dítě v přizpůsobeném prostředí. Cílem bylo omezit opakované výslechy i přesuny mezi úřady, o rok později organizace s partnery připravila návrh legislativního ukotvení těchto center.
Dalším výsledkem dlouholetého úsilí bylo výslovné zakotvení nepřijatelnosti tělesného trestání do občanského zákoníku. Petra Wünschová se na jeho prosazování podílela veřejným vystupováním i tlakem na zákonodárce. Když návrh na jaře 2025 čekal už pět měsíců na třetí čtení, podepsala s dalšími odborníky a organizacemi výzvu ke svolání mimořádné schůze Sněmovny. „Děti nemají čas čekat. Potřebují naši ochranu teď, ne až v dalším volebním období,“ uvedla tehdy.
Prezident Petr Pavel novelu podepsal v červenci 2025 a účinná je od letošního ledna. Dočkala se tak změny, o kterou společně s dalšími organizacemi a odborníky usilovala.
Samotné přijetí zákona ale za dokončenou práci nepovažovala. Upozorňovala, že rodiče potřebují konkrétní návody, jak dětem nastavovat hranice bez bití, zvlášť pokud sami tělesné tresty v dětství zažívali. Požadovala také informační kampaň a přípravu učitelů, pediatrů, policistů a pracovníků sociálněprávní ochrany dětí, aby věděli, jak na násilí reagovat.
Takové návody nabízí Locika také v infografikách, které vysvětlují, jak reagovat v náročných situacích, rozumět dětským emocím nebo zacházet s vlastními. Srozumitelně pojmenovávají zkušenosti, v nichž se člověk někdy obtížně orientuje a fungují i pro ty, kdo vlastní rodinu nemají.
Respekt k potřebám druhých zažívaly i její kolegyně. Magdalena Černá během působení v Locice vychovávala dvě děti a třetí přivedla na svět. „Pro Petru byl důležitý výsledek, nikoliv to, zda sedíte v práci na židli,“ tvrdí.
Svou organizaci i rodinu přivedla Petra Wünschová do dospělosti, ačkoliv její přítomnost bude denně chybět. Její spolupracovnice mají před sebou misi převzít vize, které nedostala možnost dokončit.
„Zůstala po ní Locika, lidé, které pro tuhle práci získala, děti a rodiny, kterým pomohla. Změny, které dokázala prosadit, a také spousta věcí, které ještě změnit nestihla a které teď budeme muset dotáhnout my,“ uzavírá Magdaléna Černá.
