Obchodování komoditních futures je vždycky trochu adrenalinová záležitost. Za normálních okolností však nabízí celkem dobře spravovatelné riziko. Ostatně i samotný původní smysl futures kontraktů je zajištění.
Jenže vykládejte to někomu, když vám kvůli protahující se ruské invazi zvoní margin cally – burzovní požadavky na doplnění prostředků před nucenou likvidací pozice – za stovky milionů dolarů.
Situaci, jaká nastala v pondělí a úterý na Londýnské burze kovů (LME), se rozhodně na komoditních trzích nezažívá každý den. Dokonce ani jednou za dekádu. Burza musela v úterý dočasně pozastavit obchodování na kontrakty kovu využívaného hlavně při výrobě nerezové oceli a čím dál častěji také v autobateriích. A zrušila i poslední sjednané obchody.
Cena niklu, která rostla od počátku invaze vlivem obav z váznoucích dodávek, se v pondělí a úterý dopadem uzavírání shortových pozic – spekulací na pokles ceny – úplně utrhla ze řetězu. Během úterka vzrostla dokonce nakrátko o 111 procent a dosáhla vrcholu na více než 101 tisících dolarech za tunu.
Před pozastavením obchodování sice kov stačil ještě část zisků odmazat, ale i tak se obchodoval za rekordních osmdesát tisíc dolarů za tunu. Ještě v lednu se přitom komodita obchodovala za cenu okolo dvaceti tisíc.
Hlavním problémem je příslušnost Ruska spolu s Indonésií a Filipínami mezi tři největší exportéry tohoto jinak nepříliš zajímavého kovu. Rusko je zdrojem zhruba deseti procent celkové produkce niklu a mezi patnácti až dvaceti procenty celosvětové výroby vysoce kvalitního niklu používaného v autobateriích.
Již pondělní obchodní seanci uzavíral kov s cenou o 66 procent výše, což LME přimělo zavést některá nestandardní opatření. Celkově nikl od počátku války zdražil již o 320 procent.
Kvůli extrémnímu nárůstu spotové ceny se panika rychle přenesla z výrobců také na spekulanty s futures kontrakty, kteří začali své ztrátové pozice zavírat za tržní cenu, respektive skupovat prodané kontrakty zpět.
Mezi společnosti, které od loňského roku budovaly velké shortovací pozice na nikl, patří například Tsingshan Holding Group čínského miliardáře Sianga Kuang-ta. Skupina vyhnala již tak astronomickou cenu niklu ještě výše a margin cally začaly zvonit.
Jednou z postižených společností, které schytaly stamilionový margin call za držení krátké pozice na nikl, byla v pondělí i jedna ze čtyř hlavních čínských bank China Construction Bank, respektive její divize CCBI Global Markets. Od burzy však dostala dodatečný čas na sehnání chybějící likvidity.
Státem vlastněná čínská banka obdržela zvláštní zacházení z toho důvodu, že nejde přímo o její pozici, ale jednoho jejího klienta. Jméno zatím nepadlo, ale spekuluje se, že by se mohlo jednat přímo o Tsingshan Holding Group.
O podobném zacházení v rukavičkách rozhodně nemůže mluvit uhelná společnost Peabody, které zazvonil margin call na 534 milionů dolarů na další momentálně populární komoditě: uhlí.
Firma si následně musela vzít nekrytou půjčku na 150 milionů dolarů od Goldman Sachs, aby zvládla krýt své závazky v případě, že by šla cena uhlí dále nahoru. Shortováním uhelných futures si firma původně pojišťovala klesající návratnost z těžby.
9. 3. 20223 min
Karel Wolf
redaktor Forbes Česko
Věnuje se analýze krypto trhu, zamýšlí se nad smysluplným využitím Bitcoinu a zkoumá zákonitosti fungování finančních trhů. Dříve pracoval jako redaktor serveru Lupa.cz a jako šéfredaktor vedl ADASTRA Business Intelligence Magazine a B2B technologický server ITbiz.cz. V minulosti externě pokrýval problematiku blockchainu pro KPMG Česká republika, pracoval jako kryptoměnový analytik pro Roklen360, a jako poradce spolupracoval s Braiins či Creative Dock.
