Tohle tu, drazí čtenáři, ještě nebylo. Forbes se vůbec poprvé pustil do výběru nejlepších šéfkuchařů Česka. Důvod to má zcela prostý – chtěli jsme dát zasloužené uznání těm, kteří náš život dělají chutnějším. Hezčím. Pestřejším.
Těm, kteří svůj život zasvětili řemeslu, jehož podstatou je dělat radost ostatním. Řemeslu, kde za líbeznou oponou probíhá těžká dřina a odříkání. Kde se střídá radost i smutek a kde je hranice mezi slávou a zapomněním ošemetnější, než by si člověk chtěl připustit.
Tohle řemeslo má v sobě ale jedno obrovské kouzlo – nakonec v něm zůstanou jen opravdoví srdcaři. Tohle budiž ódou pro ty, kteří to podle nás dělají vůbec nejlépe.
A teď… Sami víme, že jsme na tenkém ledě. Gastronomie je totiž silně subjektivní a prakticky neměřitelná záležitost. Na onen tenký led jsme se přesto zhruba před rokem vydali, protože jsme přesvědčeni, že v jistých aspektech celkovou kvalitu a hlavně zážitek ocenit lze.
Společně s Miroslavem Němým, Annou Noskovou a Robertem Sattlerem jsme doslova projedli několik zahraničních apartmánů a rodinných aut k tomu. Máme „najezené“ celé Česko, jedli jsme ve vyhlášených michelinských restauracích v zahraničí, stejně jako na trzích v Singapuru či stáncích na Sicílii.
Dohromady tvoříme gastronomickou zkušenost natolik silnou a natolik jí – když zrovna nepracujeme – žijeme, až jsme si troufli na vlastní výběr.
A teď podruhé… Náš výběr odráží stav oboru. Že se do hlavního výběru nedostala žádná šéfkuchařka, je zrcadlem prostého faktu, že tohle řemeslo dělají kvantitativně více muži a ve vedení těch nejlepších kuchyní v Česku jsou, hádáte správně, muži.
Sami bychom si tam více žen přáli, ale tato případná přání je třeba adresovat na jiná místa. Se stejnou náležitostí pak předem zdůrazňujeme, že hlavní výběr se točí kolem Prahy. Podobně jako v jiných zemích je gastronomický crème de la crème primárně soustředěný do hlavního města.
A teď potřetí a naposledy… Po celém Česku jsou fantastické podniky, jejichž kuchyně dělají lidem radost. To, že se neobjevily zrovna v našem výběru, rozhodně nesvědčí o opaku. My jsme jen nasvítili reflektor na ty – podle nás – nejvýjimečnější.
Při samotném sestavování výběru jsme poté brali v potaz celkovou chuť jídel, to, jak spolu použité suroviny hrají dohromady, i samozřejmě jak kvalitní jsou. Sledovali jsme konzistenci i servis a také nás – jako ostatně ve Forbesu vždy – zajímá osobnost. V tomto kontextu osobnost šéfkuchaře.
Zároveň jsme se na názory ptali samotných šéfkuchařů, kterým se, vpravdě, mnohdy konkurence těžko hodnotí, ale hodnotné příspěvky, které nám pomohly celkový obrázek dokreslit, jsme sesbírali.
Výsledkem komplexní práce je tak hned několik obsahových pilířů. Vlajkovou lodí budiž desítka nejlepších šéfkuchařů. Tu následuje desítka těch, které se podle nás vyplatí sledovat, jejichž kuchyně prochází pozoruhodným vývojem a kteří aspirují být těmi nejlepšími v Česku.
Součástí je také výběr šéfkuchařů-byznysmenů, kteří jsou jednou rukou možná ještě stále v kuchyni, ale druhou už hbitě řídí své provozy.
No a nakonec nechybějí ani naše srdcovky – místa, kam s kolegyněmi a kolegy opakovaně rádi chodíme. Na ty jsme se podívali mimo samotný žebříček ve zvláštním článku.
