Ohlášený odchod Spojených arabských emirátů z Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) v úterý večer zaskočil všechny investory. Ti zatím na oznámení jednoho z největších producentů kartelu, alespoň soudě podle vývoje cen ropy na světových burzách, zásadně nereagovali. Otevírá to však otázku, zda se v budoucnu nezmění zavedený systém, který po desítky let určoval cenu „černého zlata“.
OPEC má v současnosti dvanáct členů, už od pátku 1. května jich však bude pouze jedenáct. Právě tehdy organizaci opustí Spojené arabské emiráty (SAE).
Po Angole, Ekvádoru a Kataru půjde už o čtvrtou zemi, jež odejde z kartelu v poslední dekádě. Nicméně zatímco odchod předchozích tří členů měl spíše symbolický dopad a šlo hlavně o politické gesto, vystoupení Spojených arabských emirátů z kartelu by mohlo zcela změnit dosavadní pravidla hry na trhu s ropou.
„Emiráty využily příležitost opustit OPEC a zbavit se produkčních kvót, které po léta omezovaly tuto ropnou velmoc v plném využití postupně rostoucí těžební kapacity,“ komentuje rozhodnutí SAE hlavní komoditní stratég Saxo Bank Ole Hansen.
Krok SAE je pochopitelný. Státy kolem Perského zálivu jsou totiž sužovány dopady války v Íránu, zejména kvůli aktuální blokádě Hormuzského průlivu. Množství uskladněné ropy po celém světě klesá a obnova objemů těžby na předkrizové úrovně se bude počítat spíše na roky než na pouhé měsíce.
Emiráty patří k největším producentům fosilních paliv na světě, jejich denní kapacita dosahuje až na 4,85 milionu barelů ropy, ovšem kvóty, kterých se musely držet v rámci kartelu OPEC, jim dovolovaly vytěžit jen 3,3 milionu barelů ropy denně.
Emirátské ministerstvo energetiky v písemném prohlášení uvedlo, že SAE po komplexním přezkoumání své výrobní politiky a kapacity dospěly k závěru, že odchod ze skupiny „je v jejich národním zájmu“. Už v příštím roce chce země navýšit denní kapacitu těžby na pět milionů barelů „černého zlata“.
Ministr energetiky Suhaíl Mazrúí následně pro americkou televizi CNBC uvedl, že se Spojené arabské emiráty rozhodly opustit OPEC v době, kdy to nejméně naruší ostatní producenty ve skupině.
„Pro náš odchod je v tuto chvíli ta správná doba, protože to bude mít minimální dopad na cenu (ropy) a na naše přátele v OPEC a OPEC+,“ prohlásil Mazrúí.
Z pohledu ceny měl Mazrúí pravdu. Rozhodnutí SAE přišlo ve chvíli, kdy se fakticky zastavily veškeré pokusy o sjednání mírového příměří mezi účastníky probíhajícího konfliktu, tedy Spojenými státy, Izraelem a Íránem.
Futures kontrakty na evropskou ropu Brent s dodáním v červnu se ve středu obchodují zhruba o tři procenta výše, kolem 115,37 dolaru za barel, podobně rostou i futures kontrakty na americkou lehkou ropu WTI, které se ovšem drží pod 104 dolary za barel.
Trh tímto růstem ale spíše reagoval na slova amerického prezidenta Donalda Trumpa ohledně válečného konfliktu, jehož řešení je stále v nedohlednu, než na rozhodnutí SAE opustit po téměř šedesáti letech členství OPEC.
„Z dlouhodobějšího hlediska však tento krok otevírá širší strategickou otázku: pokud by další producenti začali upřednostňovat podíl na trhu před dodržováním kvót, schopnost OPEC řídit trh prostřednictvím koordinovaných úprav nabídky by mohla být stále více zpochybňována,“ upozorňuje Ole Hansen.
Jinými slovy to znamená, že OPEC může s odchodem Emirátů ztratit dominanci v určování světových cen ropy a oslabuje to pozici Saúdské Arábie.
Ta s denní kapacitou těžby dosahující až dvanácti milionů barelů ropy patří ke gigantům v rámci kartelu a je jeho neformálním šéfem, jelikož druhý v pořadí, Irák, má denní kapacitu pohybující se lehce nad čtyřmi miliony barely, což není ani polovina kapacity Saúdské Arábie.
A Rijád už dříve mohl v rámci organizací nastavených kvót svými objemy v milionech barelů ropy denně ovlivňovat vcelku efektivně cenu ropy – když byla vysoká, navýšil stát objemy v rámci kvót o miliony barelů ropy denně, což cenu zklidnilo, a naopak. Ostatní členské země kartelu se navíc chovaly podobně a ve svých rozhodnutích kopírovaly Saúdy.
Nynější odchod SAE z organizace tak může znamenat oslabení vlivu Saúdské Arábie a přechod cenotvorby ropy k více tržním principům a tím i vyšší míře možných cenových výkyvů.
OPEC dodnes funguje trochu jako kartel, který má k tržním principům daleko, avšak jeho výhodou jsou poměrně stabilní ceny ropy, jelikož dokáže rychle reagovat na poptávku upravením nabídky. Další státy mimo OPEC, jako je například Rusko, proto nemají sílu ho přetlačit.
To by se teď mohlo změnit, pokud by se některý z větších producentů ropy, jenž už není svázaný kvótami OPEC, přidal třeba právě k Rusku, které by v době ohlášeného omezení těžby organizací naopak svou těžbu navýšilo. V případě, že by se k němu přidaly i SAE, vliv kartelu na ceny už by nebyl tak zásadní, jako je dnes.
Minimálně z tohoto pohledu bude mít odchod Emirátů z OPEC daleko zásadnější dopad na tuto organizaci a světový trh s ropou, než mělo vystoupení Kataru, Angoly a Ekvádoru dohromady.
Situace by naopak mohla nahrávat Spojeným státům, jelikož jejich těžba funguje na více tržních principech. Cenové výkyvy směrem vzhůru by tak mohly zesílit zájem o ropu z amerických šelfů a tím i zvýšit produkci této komodity od amerických firem.
