Divočina má Světový fond na ochranu přírody. Auta nemají nic. Ale zasloužila by. Seznam těch, které jsou na pokraji vyhynutí v dnešní době totiž nepříjemně narůstá. Do kategorie „bez šance na záchranu“ spadají i dvě audi – supersportovní Audi R8 a o něco málo divočejší Audi TT.
Je to jako mít možnost strávit několik dnů sledováním nosorožce sumaterského. Je krásný, majestátní a kvůli chování nás lidí odsouzený zmizet z planety Země.
Zatímco spatřit nosorožce žijícího v počtu pár desítek kusů v indonéských pralesech Sumatry a Bornea je jednoduše nereálné, s Audi R8 i Audi TT se potkat ještě dá.
Jejich výroba totiž pořád běží, ale konec přijde už brzy. U TT se čas nachýlí letos, u R8 příští rok. Linky, kde vznikají, se zastaví. Kdo se ale teď bujaře zaradoval, že odkládaný čas na nákup ještě nevypršel, může si zase tiše sednout a zpytovat svědomí.
Výrobní kapacita obou aut je až do „soudného“ dne beznadějně vyprodaná. Jediné řešení je vzít do ruky telefon a s prosíkem obvolávat předvídavé dealery audi s dotazem, jestli náhodou ještě nečekají, že jim něco přijde na sklad.
Vyprodáno, a přesto se končí? Že to nedává smysl? Nehledejte ho. Doba už je taková a automobilky vidí budoucnost v něčem jiném. V něčem, z čeho bude čouhat kabel zapojený do zásuvky.
Užít si tak tuhle zeleno-červenou nádheru je jako tančit s tou nejkrásnější ženou, o které víte, že za rok už na ples nepřijde. Chcete si to užít naplno.
Jestli Audi R8 něco nabízí, tak je to právě příležitost si užívat. Důvodů je víc, ale tím hlavním je atmosférický vidlicový desetiválec s objemem 5,2 litru a výkonem 620 koní posazený před zadní nápravou za hlavami posádky.
Jde přitom o motor, který si německé Audi vypůjčilo v Lamborghini spadajícího do stejného koncernu. Tenhle motor se stará o všechnu tu parádu, která není až tak vidět, ale o to víc je slyšet.
Stačí stisknout startovací tlačítko a R8 na dvě tři sekundy silácky zakřičí tak, že se za vámi otočí půl parkoviště. Vlastně celé a někteří si dojdou auto rovnou vyfotit. Komu se taková symfonie líbí, což jsou vlastně všichni, rovnou přepíná do módu, který otevírá aktivní klapky. Výsledkem je ostrý zvuk, který dává zapomenout, že je fajn v autě poslouchat muziku.
Pořád je to ale jen taková předehra pro upoutání okolí. Hlavní část opusu se rozeznívá na silnici, kde už jste jen vy a ten, kdo je na sedadle vedle. Stačí k tomu sešlápnout pedál plynu, pustit otáčky někam ke čtyřem tisícům a nechat je sprintovat dál a dál vstříc osmičce.
Displej mezitím začíná přidávat výstražné barvy, brumlavý zvuk se mění v děsivý rykot a rychlost stoupá do závratných výšin.
Hodnotit design nemá cenu. Auto, které se oficiálně představilo v roce 2007 a od té doby prošlo jen jednou modernizací, je pořád úžasné. Sexy, cool, hot… Cokoli chcete.
Tohle auto, které si majitelé vedle skvělých jízdních vlastností kupovali z lásce ke značce, od které doma měli ještě rodinné kombi, ale i kvůli nižší ceně oproti technicky podobnému lamborghini, nebo snaze o něco více splynout s davem, je prostě masterpiece. I proto se poslední speciální edice R8 GT čítající 333 kusů s cenovkou 5,66 milionu velmi rychle vyprodala.
Další loučení, které bude bolet podobně, se týká Audi TT. I tady se zavírá krám. A to po třech generacích a dlouhých pětadvaceti letech, které uplynuly od doby, kdy malé zakulacené sportovní auto s hliníkovou karoserií za velké pozornosti vyjelo na silnice.
Zájem vlastně poutalo ještě předtím, protože systém, kdy se karoserie převážela z Ingolstadtu do maďarského Györu, kde se TT dávalo dohromady, byla na svoji dobu také nestandardní.
Původní Audi TT ale svoje kulaté tvary postupně ztratilo. I proto se zachovalé kusy první generace čím dál víc dostávají do hledáčku sběratelů aut, kteří vedle jeho krásy a výjimečnosti vnímají i rostoucí investiční potenciál.
Ani poslední TT ale nepřišlo o to základní kouzlo, které v sobě mělo před čtvrtstoletím. Řidič tak má v rukách malé sportovní auto na běžné ježdění, ale i pro radost. A ta radost tady zkrátka praktičnost přesahuje.
Lidé z automobilek s výrazy jako radost a emoce pracují pořád dál, ale ve světě, kde kralují větší či menší SUV, kde je elektromobilita za rohem, kde konektivita je jako zaklínadlo, se jim to věří čím dál hůř. Audi TT, ačkoli nové, je trochu ze staré školy. Je jako žák, který je sice premiant, ale zatvrzele odmítá opustit svoji lavici, kde se cítí nejsilnější.
K poznání si stačí sednout do jeho sportovního sedadla. Chvilku totiž budete přemýšlet, že je tady něco jinak, skoro až nepatřičně jinak.
Dojde vám to po pár desítkách sekund. Je to obrazovka. Respektive není to obrazovka, protože dnes všudypřítomný dotykový panel tady chybí. Člověk na něj v různých autech roky nadává, ale najednou až díky Audi TT zjistí, že už si na něj zvykl tak, že mu chybí. Místo panelu jsou tady pěkně postaru tři výdechy klimatizace a hi-tech atmosféru představuje alespoň displej v kapličce před řidičem.
Přidejte k tomu všemu dvoulitrový čtyřválec s výkonem 245 koní a máte postaráno o ježdění, které je i díky nastavení podvozku prostě příjemné ve všech směrech. Můžete v TT jezdit do práce, ale můžete si v něm střihnout i ostřejší víkendovou projížďku po klikatých okreskách.
Zvuk tohle auto stále ještě má, výkon taky a i když poslední generace výjimečností těžko překoná tu první, pořád je tu malý sporťák, na který se bude vzpomínat přinejmenším s úctou.
