skip to main content
Dobrá karma

Z obleku do pláště. Nemocniční brigáda mi pomohla i v advokacii, říká právník roku

Čtyři turnusy a v součtu zhruba třicet pracovních dnů. To je období, během kterého vyměnil Ondřej Mánek právnickou uniformu v podobě obleku za bílý stejnokroj sanitáře v malé rakovnické nemocnici.

Vrcholila první vlna pandemie a Mánek do ní v domovském Rakovníku naskočil v době, kdy ještě nebylo k dispozici očkování – a nikdo s jistotou nevěděl, jak moc je covid-19 nakažlivý a nebezpečný. 

„Tehdy jsem se vážně bál. Nevěděl jsem, jestli můžu jet ve výtahu, kde předtím vezli covidového pacienta napojeného na přístroje, takže jsem radši chodil po schodech. Neustále jsem si měnil respirátor, pořád jsem měl navlečené rukavice a ještě jsem se potíral dezinfekcí,“ vzpomíná na svůj první turnus z října roku 2020.

Poslední absolvoval letos v zimě. Zakládající partner právnické kanceláře Novalia tentokrát nepomáhal jejím klientům, ale nemocným, přetíženému zdravotnickému personálu i pacienty zahlcené nemocnici. Dočasná změna povolání mu nicméně přinesla víc než jen dobrý pocit.

Mánek je čerstvě nositelem ocenění Právník roku, které mu Česká advokátní komora udělila v kategorii Pro bono, tedy poskytování pomoci zdarma. Práce v nemocnici měla navíc pozitivní vliv i na jeho právní praxi. „Specializuji se na prodej a nákup firem, takže žiju v určité bublině, která úplně neodpovídá běžnému složení společnosti,“ připouští Mánek.

Většinu času tráví hlavně s majiteli a majitelkami firem a nevelkou skupinou specializovaných advokátů a finančních poradců. „Společně pak řešíme něco, čemu tam mezi sebou říkáme problémy. V nemocnici si ale člověk uvědomí, že skutečné problémy vypadají jinak,“ vysvětluje.

Reklama

Díky dobrovolnické práci se tak podle svých slov dokáže snáz oprostit od nedůležitých problémů. „Po brigádě v nemocnici dokážu víc vnímat, že je důležité dosáhnout na úspěšný celkový výsledek, než se vysilovat jednotlivými hádkami, které celý proces někdy i úplně zastavily. Když se tohle daří, celá transakce probíhá snáz, celé je to hezčí a lidé jsou spokojenější,“ přibližuje svůj myšlenkový proces.

Při prodeji nebo koupi firmy je podle Mánka důležité si uvědomit, že nikdy nejde vyhrát 10:0, protože takový obchod pak nikdy neproběhne. Cílem je výhra 6:4 nebo ideálně 7:3. A příjemná atmosféra k dosažení takového výsledku pomáhá.

Předplatné Forbesu
Tamara
Forbes 6/2022

Na brigádu v rakovnické nemocnici, během níž bylo jeho hlavní povinností rozvážet jídlo, zdravotnický materiál a ve zbylém čase zajišťovat transport pacientů na vyšetření i těl zemřelých, Mánka upozornila jeho manželka. Následovalo krátké rozmýšlení a za tři dny už stál na interním oddělení v bílém oděvu.

Nástup do nemocnice ale neznamenal, že by právničinu třeba jen na čas opustil. „Advokacie je časově poměrně nezávislé povolání, takže když si práci mohu sám organizovat, něco posunu. A co přesunout nešlo, to jsem dělal večer,“ přiznává otec dvou dětí.

A jakkoli covid-19 zatím odezněl, Ondřej Mánek pomáhá dál. Jen jinak, jinde a jiným. Finanční pomoc směřuje na Ukrajinu a padesát tisíc korun, které dostal za ocenění České advokátní komory, plánuje poslat do dětského domova v pošumavské Volyni.

Tím ale pomoc volyňskému zařízení nekončí. „Budeme s jeho vedením řešit, jak pomoci tamním dětem. Ty většinou odcházejí s ušetřenými penězi, jenže o ně často rychle přijdou. Připraví je o ně jejich rodina, kvůli které v dětském domově byly. Budeme proto vymýšlet, jak to udělat, aby taková situace nemohla nastat,“ plánuje dál.