V galerii menší než váš obývák visí snímky italské fotografky Eriky Pellicci – detail plačícího oka, pohled na rozvlněnou hladinu nebo půlka cibule odložená na dekorativním talířku. Drobnou výstavu umělkyně, která se svému řemeslu naučila ve Florencii, dal na pražském Žižkově dohromady Filip Kartousek, kurátor a zakladatel Hidden gallery.
Vysoký třiatřicátník s plnovousem, v krátkém džínovém kimonu, je sám umělec a živí se jako fotograf. Kromě focení ho vždycky bavilo objevovat skrytá místa a umisťovat do nich to, co by nikdo nečekal – umění.
Ve Zlíně spoluzaložil galerii Garáž, vystavoval také v olomouckém Okénku a ve svém kurátorství pokračoval i po přestěhování se do Prahy.
„V té době jsem žil velmi minimalisticky. Měl jsem jen futon a pár krabic. Výstavy jsem pořádal přímo ve svém pokoji, další dva měsíce jsem s vystavenými obrazy žil a pak umělcům podával report, jak na mě jejich práce působí,“ vzpomíná Filip na svou domácí galerii.
Když si pak náhodou potřeboval koupit novou peněženku, v obchůdku značky Playbag zjistil, že značka prostor v Bořivojově ulici opouští. A spolu s fotografkou Danielou Kadlečkovou se rozhodli bílé stěny zaplnit uměním.
„Veřejnost často přijde do galerie a říká si: tomu nerozumím. To ovšem není její problém, ale problém umělců, kteří se uzavřeli do své komunitky, chodí si sami na své výstavy, kde se pleskají po zádech a pak jsou smutní, že se uměním nedokážou uživit,“ říká rozhodně Filip Kartousek, jehož galerie nechce nabízet díla, která pochopí jen samotní umělci.
Za dva roky fungování se mu podařilo vytvořit síť klientů, kteří za jeho výběrem rádi chodí. Když mají v bytě prázdnou zeď, dají na jeho vkus a zajdou si do žižkovské galerie vybrat fotografii nebo obraz.
V Bořivojově se díla necení podle popularity umělce, ale obyčejně se nad nimi diskutuje – jak obraz na diváka působí nebo co drží bílá kočka od malířky Anny Ruth v pacičce. Jedni vidí magnetofon, jiní kabelku.
„V nákupu umění všichni vidí finanční investici a ptají se, jakou hodnotu bude mít obraz za deset let,“ kroutí hlavou galerista. Myslí si, že lidi by si měli kupovat obrazy od umělců, kteří je baví, rozumí si s nimi.
„Nechci prodávat umění jako dobrou investici, ale aby si lidi řekli – tenhle obraz mám už dvacet let a dělá mi radost pokaždé, když přijdu domů,“ je přesvědčen Kartousek.
Jeho Hidden gallery má být jediným prostorem v Praze, který nabízí zahraniční fotografii v tak pestrém množství.
Zastupuje ale i malíře jako Martina Koláře, Matěje Pokorného či Julii Stavianis Špačkovou. „Jde nám hlavně o to, aby měli umělci svou práci řemeslně zvládnutou,“ odpovídá Kartousek na otázku, jak obrazy a fotografie do své galerie vybírá. „A pak mi musí být blízcí,“ směje se Filip, který je přesvědčen, že k otevření galerie stačí jen pronajmout si vhodnou místnost.
„Nejdůležitější je mít prostor a vkus. Vkus je asi to nejdůležitější a to se penězi získat nedá,“ míní kurátor a fotograf.
Hidden gallery je otevřena během vernisáží a každý první čtvrtek v měsíci. V online kalendáři je také možné objednat se k osobní prohlídce.
Kdo si chce nabídku žižkovské galerie oťukat anonymně, může vyrazit do pražského metra. Kartousek totiž vystavuje ve skrytých zákoutích stanice Náměstí Republiky, kde se již chystá nová instalace Magdalény Rajchlové a Moniky Hníkové.
„Moničin otec opravuje veterány, ona pak odlévá části motoru a maluje mraky vyjetým motorovým olejem. Magdaléna zase pracuje s myšlenkou, jak narozené dítě formuje jeho okolí,“ láká k návštěvě skryté výstavy Filip Kartousek.
Autorka je redaktorkou Lidových novin.
