Mezi sudy piva a tanky pobíhal už jako dítě a kvašený nápoj ze sladu a chmele ho nepřestal fascinovat ani v dospělosti. Učarovalo mu hlavně prostředí a filozofie, která je s ním spojená. A lidi.
„S tátou jsem jezdíval do těch velkých pivovarů a pamatuji si na tu bezproblémovou atmosféru. Sládci i ti ostatní, kteří tam pracovali, byli pohodáři. Bylo mi tam dobře,“ vzpomíná na svá dětská léta Miroslav Kraus, letošní člen výběru 30 pod 30, který každoročně sestavuje časopis Forbes.
V rodinné firmě 3+K Kraus, která se zabývá velkými montážemi a komplexním řešením pivovarů, je již přes deset let. Dal jí přednost před studiem architektury a už od počátku, kdy do ní vstoupil, ji začal transformovat a výrazně rozšiřovat její, do té doby značně omezenou, nabídku.
„Já už dříve ve firmě vypomáhal, čistil jsem sváry, nosil trubky, prostě klasická prázdninová brigáda. Firma dřív fungovala jako montovna, bylo to hlavně o strojařině, ale já cítil její větší potenciál. Pivovarnictví je přece tak krásné a zajímavé odvětví,“ říká Kraus.
Teď se specializuje na kompletní projekční práce a design, vlastní výrobu na míru, montáže, komplexní tvorbu nové značky, marketingové poradenství nebo třeba služby sládků.
Do výběru 30 pod 30 patří výjimečné mladé osobnosti, které jsou úspěšné ve svém oboru. A to devětadvacetiletý Miroslav Kraus je. Firma, ve které kromě tatínka figuruje také strýc, nemá s aktuálním rozsahem nabídky konkurenci u nás ani ve světě.
Kromě pivovarů totiž nabízí i řešení pivovarských interiérů, vybudování pivnic nebo pivních lázní a to vše s velkým důrazem na ekologii a šetrnost k životnímu prostředí. Často si také hraje s moderními technologiemi, jako je 3D mapping, VR projekce či umělá inteligence.
„Já chtěl být vždy architekt, bavilo mě kreslit, vymýšlet. Po studiu střední stavební školy jsem chtěl jít na vysokou, ale tehdy se mi naskytla možnost odjet na tři měsíce do Austrálie. Studoval jsem tam angličtinu a cestoval, a když jsem se vrátil domů, tak už byl studijní rok v polovině,“ přibližuje.
Aby se zaměstnal, než si bude moci podat přihlášku na vysokou školu znovu, nastoupil do rodinné firmy. A uviděl možnosti, jak ji posunout dál. Na architekturu už nešel, místo toho se plně vrhnul do podnikání a světa piva.
„Abychom se odlišili od konkurence, museli jsme nabídnout něco úplně jiného. Zaměřit se na design, inovace. Proto si nás často vybírají i movitější klienti, kteří chtějí mít něco originálního, něco, čím jejich provoz předčí ty ostatní,“ říká Kraus.
Často tedy řeší různé unikátní nápady. „Třeba výčepní tanky v podobě vláčku, pivovar stojící na pontonech na vodě, zarámované varní nádoby stojící v galerii umění či zajímavě prosklené varny, kde zákazníci přímo vidí aktuální proces výroby piva,“ přibližuje.
Typický zákazník je většinou ten, který už má nějaký ten odbyt piva a rozhodne se vařit i vlastní. „Projdeme si s ním uvažované prostory, případně pozemek, kde chce pivovar mít, a celé to navrhneme na míru. Pokud je spokojený, pokračujeme s výrobou, montáží a pak i uvedením do provozu,“ vysvětluje.
A pomohou i s tvorbou receptur. Zjistí, jaké má zákazník myšlenky či chuťové preference, a podle toho sestaví vhodnou škálu v budoucnu vyráběných piv. Součástí celé zakázky pak často bývá i brand, kdy řeší název a logo nového provozu, ale třeba i design pivních tácků, nebo dokonce podobu jednotlivých obalů.
Asi šedesát procent však ve firmě ještě stále tvoří montážní práce. Společnost dodává výrobky, převážně potrubí, z nerezové oceli do potravinářského provozu, do destilérek, čokoládoven, velkých pivovarů, ale třeba i do farmacie. Operuje nejen v Čechách, ale i po celém světě. To se samozřejmě týká nejenom montáží, ale právě i sekce minipivovarů, kterou Miroslav Kraus řídí.
Jejich varnu najdete například v daleké Fukušimě v Japonsku nebo na Filipínách. I v zahraničí ostatně řeší celé brandy. Kompletní značku navrhnuli pro pivovar ve Vietnamu nebo v Číně. Asie obecně miluje příběhy, a tak jsou tyto brandy spojené s českou historií, což samo o sobě pomáhá šířit povědomí o Česku.
„Pro nás je jednodušší postavit pivovar na zelené louce, ale osobně mám raději realizace ve starších, historických budovách – miluju výzvy. Najdeme jejich příběh a využijeme ho,“ podotýká Kraus.
To byl případ třeba restaurace U Medvídků. Její založení se datuje již do roku 1466. Bývalý pivovar, ve kterém byl rovněž i první pražský kabaret, byl v minulém století přestavěn na jednu z největších pražských pivnic. A firma 3+K Kraus se podílela na montáži nového minipivovaru. Ten je dnes umístěný v přízemí, v prostorách s nízkým klenutým stropem.
„Moc se tam toho vymyslet nedalo, spíš se zde řešilo jen to, jak napasovat do místnosti všechnu tu technologii, která byla dříve o patro výš. Malinko mě mrzí, že varna je trochu zapadlá a nevynikne tak, jak bych chtěl,“ říká Kraus.
Třeba v pivovaru eMBe v Mladé Boleslavi se mohl realizovat daleko více. „Je z bývalé barokní sladovny a zákazníci zde sedí před naší měděnou pivovarskou varnou, což jim přináší přímou interakci se sládkem a výrobou piva,“ dodává.
I oni občas ale zákazníky odmítnou. Většinou proto, že chtěli slevit z návrhu na úkor kvality. „Nebudeme nikdy dělat něco, za co bychom se následně mohli stydět. Takový případ nastal nedávno, kdy jsme řešili pivovar v kostele se hřbitovem. Nápad to byl asi skvělý, už kvůli marketingu. Avšak po morální stránce by to mohlo být k pietnímu místu opravdu neuctivé,“ říká Kraus.
Ten má i další aktivity spojené s pivem. Píše pro známý časopis Pivo, Bier & Ale a zaměstnává ho třeba nová značka Beercon, která nabízí modulární řešení pivovaru. Tento systém, který nemá ve světě obdoby, po technické stránce dokonce vyvinul. Celá technologie se vměstná asi na padesát metrů čtverečních. Moduly mohou fungovat samostatně nebo jako přístavek.
„Teprve se to chystáme přivést oficiálně na trh, ale už máme poptávky z Jordánska, Uzbekistánu, Afriky či Slovenska,“ říká Kraus. V Česku by mohl takový pivovar vyrůst třeba u rekonstruovaného divadla Spirála.
„Jeden technologický soubor je jeden modul a jde různě pospojovat a kombinovat s dalšími, až lze ve výsledku sestavit celý areál, kde je výčep, zázemí pro personál, samotný pivovar nebo i pivní lázně. Zákazník si tak může pořídit pivovar třeba k rodinnému domu, na zahradu, potřebuje k tomu jen vodovodní přípojku, odpad a elektrickou energii,“ popisuje Kraus.
A na trh chce uvést ještě se svými dvěma kamarády Karlem a Matějem také chmelovou limonádu. Pojmenovali ji Hopice, což je spojení anglických slov hop a ice, tedy chmel a led. V současnosti ještě dolaďují recepturu a probíhá testování, na českém trhu ale nic podobného není.
„Existuje třeba Sládkova limonáda, ale ta je založená na sladu. Chmel bývá větší výzva, už jen tím, že se hodně kazí, lahve tak musejí být hodně tmavé a má to i další úskalí. Ale nás by to nebavilo, pokud by to bylo snadné,“ dodává.
A protože při vyslovení značky Hopice napadne každého pochopitelně spíše slovo opice, využili toho kamarádi i v designu, ve kterém používají opice spojené s popartovým či steampunkovým stylem.
Nápadů má Miroslav Kraus ještě dost, jedním z nich je i vlastní pivovar, i když alkoholu sám příliš neholduje. Zatím ho ale nejvíce zaměstnává rodinná firma, jejíž obrat se pohybuje kolem sto milionů korun a letos by se mohl dostat na sto padesát milionů.
„Máme v běhu projekt za sedmdesát milionů a spoustu dalších v zásobě,“ prozrazuje. Ve firmě pracuje na plný úvazek asi dvanáct lidí, stabilně má ale firma nasmlouváno kolem sedmdesáti montérů. „Jsem rád, že můžu dělat to, co mě baví, a tím pivovarnictví a design obecně rozhodně je. Asi to mám dané v genech,“ uzavírá Kraus.
