Když tabák na lodích mořeplavců doputoval koncem 15. století z Ameriky do Evropy, rychle se na starém kontinentě zabydlel. Své místo si postupně vydobyl jak ve světě umění, tak ve vyšších společenských kruzích. Jak staletí proměnila vztah i formu „konzumace“ tabáku?
Již v 17. století zálibu v tabáku, dýmkách a doutnících našli třeba holandští mistři, kteří kuřáckým námětům věnovali nemalé množství svých obrazů. Revoluční převrat v přístupu k tabáku – a jeho vstup do nejvyšších pater společnosti – ovšem přineslo až století následující. A co dnes? Jak mění tabákovou kulturu zahřívače tabáku?
Tabák, káva, čokoláda a whisky
Dějiny tabákové kultury by se totiž neobešly bez unikátního fenoménu, jehož původ je třeba hledat ve společných kuřárnách, jež se začaly rodit v Anglii v průběhu 18. století. Tabákovým dýmem prodchnuté „smoking rooms“ se staly módním hitem především v prostředí vyšších společenských kruhů a svou popularitu si udržely po dlouhé dekády.
Důvody jejich obliby jsou přitom poměrně prosté – podstatou těchto kuřáren totiž zdaleka nebylo pouhé kouření. A ne, nemáme na mysli jen skutečnost, že společnost drahým doutníkům a elegantním dýmkám nezřídka dělala též řádně uzrálá whisky, voňavý punč nebo další vytříbené nápoje. Ani to, že značné oblibě se v nich těšila též vybraná káva a prvotřídní čokoláda!
Byznys uzavřený v dýmu
Mnohem podstatnější roli v úspěchu klubových kuřáren sehrál pocit sounáležitosti a přátelství mezi členy, vzájemný respekt a upevňování společenských vazeb. Zároveň se kuřácké – a dýmkařské – kluby staly vyhledávaným místem pro duchaplnou konverzaci a podnětné rozpravy nad rozmanitými tématy.
V kuřáckých klubech se uzavíraly obchody, dojednávaly politické smlouvy, stejně jako se v nich hojně a vášnivě debatovalo o sportu, umění, kultuře. Ale také se v nich příjemně relaxovalo a četlo.
Pravda, jednu vadu na kráse tyto exkluzivní klubové instituce měly. Ačkoli podíl kuřaček ve společnosti nebyl v porovnání s muži nijak výrazně nižší, jednalo se zpočátku výhradně o kluby pánské.
Po první světové válce si však emancipace našla cestu i do kuřáckých klubů, a před sto lety tak například v Německu či USA tvořily ženy dokonce více než šedesát procent osazenstva vybraných tabákových společenstev.
Zahřívání tabáku mění klubovou scénu
Potřeba osobního setkávání v příjemném, vstřícně naladěném a bezpečném prostředí, v němž lze s ostatními podobně naladěnými jedinci sdílet své postřehy, zážitky a názory na rozmanitá společenská, vědecká, kulturní, ale i ryze osobní témata, ze světa pochopitelně nevymizela ani v digitální době sociálních sítí.
Svět kuřáckých klubů se nicméně s postupným odklonem uživatelů od klasických cigaretových výrobků a vzestupem obliby alternativních tabákových výrobků v posledních dekádách proměňuje.
Na jedné straně přirozeně stále nacházejí své příznivce tradiční (doutníkové, dýmkařské či obecně kuřácké) kluby s konzervativními pravidly a regulemi, v nichž jako by se zastavil čas. Vedle nich si ale o své místo na tabákové scéně říkají „kluby“ nové, v nichž nechybí to podstatné z tradičního odkazu minulosti, a přitom jdou s dobou.
Bez kouře a zápachu
I v dnešních „kuřáckých“ klubech tak stále narazíte na špičkový tabák, zájem o elegantní design, umění, kulturu, technologické novinky či zaujetí pro ekologii nebo udržitelnost. A přesto se obejdou bez cigaret, doutníků i dýmek. Jejich roli totiž přebírají sofistikovaná zařízení na zahřívání tabáku – jako přístroj Ploom X s náplněmi z kvalitního tabáku Camel.
Moderní kluby ale nezůstávají na místě, stále více se otevírají, vstupují do veřejného prostoru a vyrážejí za svými členy. Vždyť co jiného než přívětivé klubové prostředí představují elegantní Ploom zóny na oblíbených kulturních akcích a festivalech či designové pop-up stores Ploom, v nichž lze najít nejen všechny atributy a příslušenství ze světa zahřívaného tabáku.
A ač se to kdysi zdálo nemožné, současné „kuřácké kluby“ se obejdou bez kouře a zápachu. Elegance a styl jim ale nikdy scházet nemůžou.
