Vánoce jsou nejen svátky klidu, ale i ekonomického paradoxu. Jsou časem, kdy se rodinné tradice potkávají s tlakem konzumu a rostoucími nároky na spotřebu. Historik Martin Franc z Masarykova ústavu a Akademie věd České republiky mapuje proměny Vánoc za poslední století a odhaluje fascinující souvislosti mezi politickými režimy, zásobováním a našimi zvyky.
„Komunistická strana možná v rozporu se svou ideologií na konzumerismus jako základní aspekt slavení Vánoc přistoupila,“ upozorňuje Franc. Jak se z duchovního svátku stal ekonomický fenomén a co to vypovídá o nás jako společnosti?
Vánoce, pro mnohé nejkrásnější období roku, jsou jako zrcadlo, ve kterém se odráží historie i proměny společnosti. Jejich podoba, tak jak ji známe dnes, je výsledkem století změn.
„Největší z nich je sekularizace Vánoc,“ říká Franc. „Začala už před sto lety, kdy v časech první republiky upadl význam liturgických součástí a z Vánoc se staly rodinné svátky,“ dodává.
Tento trend se však nezastavil. Po roce 1948 jej komunistický režim nejen podpořil, ale také využil k upevnění své mocenské pozice. S postupující globalizací a rostoucími hospodářskými možnostmi se Vánoce staly nejen symbolem rodinné pohody, ale také příležitostí k utrácení.
Náklady na dárky i výzdobu stoupají, a to i přes vzrůstající ceny energií a materiálů. „Jídlo tvořilo před rokem 1989 větší část rozpočtu než dnes, ale například ozdobení stromku a domu spoustou žároviček je dnes výraznou položkou,“ podotýká Franc.
A co tradice? Ty stále hrají svou roli, i když se mění. Kapr na štědrovečerní tabuli ustupuje lososovi, ale bramborový salát zůstává neotřesitelnou stálicí. Domácí pečení vánoček naopak podle France mizí. „Ubývá lidí, kteří umějí vánočku uplést, a mnozí přecházejí na německou štólu,“ upřesňuje.
Francovy postřehy odhalují, jak Vánoce odrážejí ekonomické a kulturní proměny české společnosti. Ať už jde o záplavu zahraničních vlivů, rostoucí popularitu vánočních trhů, nebo charitativní aktivity, každá tradice má svou cenu – a ta je dnes často vyšší než kdy dřív.
Jaké hlavní změny prodělaly vánoční tradice v Česku za posledních sto let?
Největší změnou je sekularizace Vánoc. Není to záležitost, která by se týkala jen období po roce 1948, ani dokonce období po druhé světové válce. Začala už před sto lety. Už v časech první republiky pozorujeme, že upadá význam liturgických součástí a z Vánoc se stávají rodinné svátky.
K čemu došlo po roce 1948?
Tento trend se ještě výrazněji prohloubil. Do té doby to byl přirozený vývoj. Po roce 1948 se to ale stalo důležitým motivem, který se objevoval ve všech politických krocích, jež provázely slavení Vánoc. Komunistická strana ale nijak nenavázala na názory, které se objevovaly v meziválečném období.
V jakém slova smyslu?
Tam byl poměrně silný proud, který nechtěl slavit Vánoce jako měšťácký svátek. Zcela to odmítal. V okamžiku, kdy se komunistická strana stala vládní stranou, kdy získala moc a musela komunikovat, tak od toho upustila. Naopak jednoznačně pro ni byl tento svátek důležitý, zakládala si na něm a orientovala na něj otázku zásobování.
Foto Profimedia
Vánoční trhy v Praze
Zásobování?
Očekávala, že když se podaří všechny tyto úkoly splnit, tak to pomůže stabilizaci společnosti. Předvánoční trh rozhodoval o náladě ve společnosti a nároky od spotřebitelů rostly. Když se to komunistické straně zásadně nedařilo plnit, bylo to vnímáno jako velmi vážný ekonomický a politický problém.
O jakém období se bavíme konkrétně?
Řekněme začátek šedesátých let. Byla hospodářská a zásobovací krize a nedařilo se určité artikly dodat.
Například které?
Mám na mysli třeba pomeranče. Ale zpátky k té sekularizaci. Komunistická strana se ji snažila prohloubit i tím, že zdůrazňovala Vánoce jako svátky úspěšné práce na konci roku. Tedy odměna pro poctivě pracující ve smyslu, že si mohou dopřát něco slavnostního. A měl by si to dopřát každý pracující. Dávalo se to do kontextu plnění plánu a toho, jak jsme byli úspěšní.
Takže byste začátek vánočního konzumu připsal komunistům?
Sekularizace i nástup konzumerismu začaly už dřív. Je ale pravda, že komunistická strana, možná v rozporu se svou ideologií, na konzumerismus jako na základní aspekt slavení Vánoc přistoupila a viděla v něm vhodnou náhradu duchovního obsahu.
Jaké ekonomické aspekty hrají roli v utváření vánočních tradic v Česku?
Velký důraz se dřív kladl na zajištění jednorázových věcí spojených s Vánoci. Ať už to byl dostatek vánočních stromků, dostatek kaprů. Tři čtvrtiny veškeré spotřeby sladkovodních ryb spadaly na jeden jediný den v roce. Mimořádně velký důraz se též kladl na zajištění jižního ovoce, které symbolizovalo Vánoce.
Když jsme tedy u toho – jak se proměňují stravovací tradice?
Po druhé světové válce se výrazně unifikovaly, to můžeme pozorovat i z dobového tisku. Nelze říci, že by to bylo spojené specificky s tím, že dominantní moc držela komunistická strana. To umožňovalo plánování. Dalo se zhruba očekávat, co bude potřeba.
Zvyšovaly se nároky na určité druhy zboží. Například jižní ovoce mělo význam, jen když došlo před Vánocemi. Když se dodávka zpozdila a dorazila v lednu, tak byla bezcenná, protože o zboží už nebyl zájem.
Jaké prodejní taktiky se tehdy používaly?
Například zásobování určitými druhy zboží se schválně na začátku prosince zhoršilo, aby bylo možno vytvořit přebytky na vánoční trh. Například i před Novým rokem se soustřeďovaly dodávky čočky, aby si lidé mohli dát uzené s čočkou a měli štěstí a hodně peněz.
Platí unifikace jídelníčku pořád, nebo jsme se posunuli do éry diverzifikace díky globalizaci?
Diverzifikace probíhá, ale pohybuje se v rámci tradic. Klesá podíl lidí, kteří si dají obalovaného kapra k štědrovečerní večeři. Neznamená to však, že si nedají rybu. Dají si například lososa nebo candáta. Tedy ryby s méně kostmi a upravují je různě.
Největší jednotnost si uchovává bramborový salát s majonézou. To je inovace, která se prosadila až po druhé světové válce. Tam není konkurence, jako například u kapra.
Která tradice je nejvíc ohrožená?
Domácí pečení vánočky. Kvůli náročnosti.
Já si chtěla tipnout, že kvůli tomu, že si lidé začali víc hlídat příjem cukru.
Náročnost přípravy hraje svou roli. I když už od počátku devadesátých let je Štědrý den dnem pracovního klidu. Ubývá také lidí, kteří umějí vánočku uplést. Mnozí také přecházejí na německou štólu.
Co náklady na jídlo? Mění se?
Náklady na kvalitní ingredience jsou velmi vysoké. Slabinou Čechů je, že mnozí upřednostňují kvantitu před kvalitou. Zbytečně se dělají hory jídla, lidé se přejídají a následně proklínají, že ztloustli.
Jak se proměňuje to, kolik jsme do Vánoc schopni a ochotni investovat?
Jídlo před rokem 1989 tvořilo větší část rozpočtu. V průměrné domácnosti náklady na jídlo byly vyšší, než je tomu v současnosti. Například ale náklady na bydlení vyjdou v současnosti dráž. Mám na mysli i ceny energií. Když si ozdobíte stromek a dům spoustou žároviček, tak je to na spotřebě znát.
Jaké se dávají dárky?
Mnohem dražší než dříve. Ale je to i kvůli tomu, že prostě na trhu jsou. Některé druhy zboží dříve nebyly dostatečně dostupné. Například u hraček byl mnohem menší výběr a vyšly levněji.
Nesou Vánoce poselství klidu, nebo už se čistokrevně staly svátky komerce?
Jsou lidé, kteří si je umějí užít jako svátky klidu, harmonie a rozjímání. Já mezi tyto lidi moc nepatřím a dlouhodobé průzkumy ukazují, že mezi ně nepatří ani většina veřejnosti. Já bych doporučil moc nepočítat.
Když k tomu přistoupíme čistě ekonomicky, tak se zděsíme už jen toho, kolik máme dát za stromek. Vidíme i, jak obchody nastavují cenu másla a vánočních kolekcí. Přesně na maximum, kolik bude spotřebitel ochoten zaplatit. Otázkou je, jestli i to nám neukazuje na fakt, že přece jen Vánoce nejsou příležitost se dobře najíst.
Čím to je, že na sebe necháváme působit vlivy ze zahraničí?
Starší lidé na trendy tolik nenaskakují. Hodně lidí chce trávit Vánoce tak, jak je trávili v dětství. Pro mnohé je to jednoduše návrat do dětství, do lůna rodiny a bezpečí. Ježíška se podařilo ve srovnání s devadesátými léty zachránit. Santa Claus už se objevuje, i komerčně, méně často. Ztráta tradic nehrozí.
Předpokládám, že nejsilnějším nositelem tradic je rodina.
Ano. Transfer tradic v rámci rodiny hraje velkou roli. Když si navyknete, a měla to například generace dětí v sedmdesátých letech, že jako slavnostní nápoj se podává Coca-cola, tak je to pro vás navždycky něco výjimečného. Mnohé rodiny se ale v současnosti stávají mezinárodními rodinami, a tedy inkorporují tradice z jiných zemí.
K období Vánoc se váže i zvýšené množství charitativních akcí a sbírek. Jak stará je tahle tradice?
V meziválečném období to bylo jedním z prvků, který byl charakteristický pro toto období – vánoční stromy republiky. Jedná se tedy o návrat určité tradice, která už je pevně ukotvená.
Jaké jsou nejnovější zvyky?
Za mého dětství například ještě nebylo zapalování svíček na adventních věncích. Ani adventní kalendáře nebyly. Další relativně nová tradice je tradice vánočních pohádek.
A co vánoční trhy?
Moje dětství ještě neprovázely. Je to novinka, se kterou jsme se seznamovali během devadesátých let, zejména prostřednictvím cest na vánoční trhy v Německu nebo v Rakousku. Pro mě pořád vánoční trhy v Německu mají silnější atmosféru než ty v Česku. Už desítky let jezdím na vánoční trh do Drážďan, koupím si svařené víno a odvezu si hrníček. Vyžaduji, aby měl příslušný letopočet, a už jich mám velkou sbírku.
Mrzí mě, že u nás nikoho ani nenapadne, aby udělal hrníček s letopočtem. Trhovcům přijde, že když to daný rok neprodají, tak to mohou otočit ještě v dalších letech, a nejsou schopni tu vstupní investici učinit.
Jaká je tedy současná situace vánočních trhů v tuzemsku?
Je chvályhodné, že některé magistráty se úspěšně snaží, aby z vánočních trhů vymizelo nevánoční zboží. Ale máme ještě co dohánět. Lidé jsou o Vánocích ochotni utratit větší peníze. Někteří trhovci na to hřeší a chtějí z toho udělat až moc velký byznys. Struna se ale nedá napínat donekonečna.
Už kvůli tomu, že tradice je relativně mělká, lze očekávat, že spousta lidí si pochutiny při pohledu na neúměrně vysokou cenu prostě odřekne. Nemluvě o tom, že kvalita vína té ceně opravdu neodpovídá. Standard těch svařených není úplně vysoký. Já jsem svařák na pražském vánočním trhu neměl dlouhá léta a nijak mi to nechybí.
Foto Masarykův ústav a Archiv AV ČR
Historik Martin Franc
