Pro většinu je jméno Julius Meinl synonymem pro kávu, čokoládu a tradice. A právě to je paradox dnešního Meinlova příběhu v Praze. Jméno, které se v českých zemích zapsalo hlavně ve spojení s potravinami a kávou, zde dnes buduje byznys a ve svých hotelech The Julius prodává pocit domova, jenž má parametry luxusu.
Pojďme na chvíli nahlédnout do historie, ať si ozřejmíme, proč je nám to jméno tak známé. Před rokem 1877 se u nás káva prodávala syrová. Julius Meinl (I.) ale vyvinul metodu bubnového pražení, která zachovávala aroma a eliminovala riziko připálení kávy při domácím pražení.
Z malého obchodu se stala největší pražírna a obchodní síť s kávou a čajem v Rakousko-Uhersku.
Foto Anna Kovačič
Dnes se o podobnou revoluci, byť v oboru pohostinství, pokouší jeho šestý jmenovec. „Podle mě je nejhorší, když přijdete do hotelového pokoje a žijete z kufru,“ říká Julius Meinl VI. při ukázce pokojů, jako by to byla věta, na které stojí celý jeho produkt.
A možná opravdu stojí. Protože v tom se ukazuje jeho způsob myšlení. Luxus, který hostům zprostředkovává, je podle něj v pocitu domova, maximálního pohodlí a v těch nejkvalitnějších lokálních materiálech.
Vybalit, pověsit, schovat a pokoj se během pěti minut promění z přechodného noclehu v dočasný domov. To je přesně ten důvod, který rozhoduje, zda se host vrátí. A Julius Meinl VI. staví byznys na tom, že se host má vrátit, i když nemusí. „Vytváříme luxusní produkt, ve kterém se cítíte jako doma a který je přístupný. A myslíme si, že se nám to podařilo,“ říká.
Mladý podnikatel navazuje tím, že se nesoustředí na mramor či jiná pozlátka, jde jim o každého jednotlivého člověka. „Naši hosté jsou v centru všeho,“ zdůrazní a vysvětluje, že zaměstnanci hotelu mají možnost strávit noc v jednom z pokojů, aby si nacítili dojem, který se zde předává.
Foto Julius Meinl
A pak šestý nositel jména, které prve vešlo ve známost v roce 1862, když si rodák z Kraslic u Karlových Varů otevřel ve Vídni obchod s koloniálním zbožím, vytáhne pojem, který si s týmem zvolili jako interní kompas. „Vymysleli jsme si nové sousloví: precisely human. To je to, čím má být The Julius. Má být precizně lidská,“ říká pyšně.
Věta mimo jiné skrývá i jeho osobnost a strategické myšlení. V projevu Julia Meinla VI. je totiž naprosto charakteristická kombinace chytré analytiky, vřelé vlídnosti a hluboké empatie. Na jednu stranu mluví o marži, fondu či dluhopisech tak, jako by to byla přirozená součást věty o designu. Na druhou stranu se vrací k tomu, že nejdůležitější je přesná, profesionální a každodenní lidskost.
„Precisely human“ překládá do konkrétních provozních rozhodnutí. První věc, kterou zmiňuje, je recepce. V hotelnictví samozřejmě existují celé manuály, jak má konverzace s hostem vypadat, jaké věty říct, kdy se usmát.
Meinl jde opačným směrem. „Nemáme scénář. Nedáváme lidem scénáře. Chceme, aby si členové týmu našli vlastní způsob, jak komunikovat,“ popisuje.
Na základě této logiky vznikla celá organizační kultura sítě hotelů The Julius, která má ambici v Evropě otevřít dvacet poboček. Lidé nehrají role, mohou být profesionální i přirození zároveň. Profesionalita se pak nepozná podle toho, jestli umí říct správnou větu, ale podle toho, jestli „to“ v sobě mají.
„Najímáme lidi, kteří mají v sobě pohostinnost, vrozenou zvědavost a chuť být pohostinní. A to pak dělá zázraky ve všem ostatním,“ říká.
Foto Anna Kovačič
To „všechno ostatní“ je pro něj nejdůležitější část. Myslí tím dynamiku v týmu a míru tření – jak spolu lidé mluví, jak rychle se opraví rozbitá věc, jak snadno se řekne nepříjemná pravda.
Tady přichází jeden z nejzajímavějších momentů celého rozhovoru: historka o tom, jak se ve firmě učí empatii nejen směrem k hostům, ale i uvnitř organizace. „Někdo se v našem průzkumu zeptal, co dělá úklid nebo vývojový tým. Tak jsme začali dělat cross trainingy,“ vypráví.
Ilustruje to na konkrétní situaci. „Lidé z finančního týmu chtěli jít na jeden den s úklidem, protože to chtěli pochopit, proč inventura prostěradel pořád nevychází. Nebylo to něco, co bychom jim nařídili,“ říká.
V hotelnictví, kde fluktuace pracovních sil bývá chronickým problémem, pak Meinl mluví o tom, že u nich je překvapivě malá. „To je v našem odvětví velmi neobvyklé,“ říká, a hned dodává, že výsledkem je spokojenost hostů.
Dar a požehnání
Jenže i spokojenost hostí odmítá popsat jako něco, co by firmě „patřilo“. Je to podle něj něco, co se musí znovu a znovu získávat, neustále obhajovat a znovu naplňovat v každodenním provozu. Opakuje slova požehnání a štěstí tak často, až si toho nejde nevšimnout. „Když něco vyděláte, je to vaše,“ říká.
„Ale tohle není úplně naše, je to dočasné. Je to do určité míry dar od hostů. A proto říkám, že jsme tím požehnaní,“ vysvětluje.
Českému uchu může snad tato skromnost znít až podezřele, jenže Meinl svůj úspěch ani nezlehčuje, ani nevystavuje. Připomíná, že produkt i reputace se musejí obhajovat každý den.
„V našem byznysu musíme potěšit hosta už při příjezdu nebo dokonce ještě před ním,“ říká. „Musíte opravdu pečlivě pochopit a vycítit, co hosté chtějí a proč to chtějí,“ dodává. Důvěra podle něj není jednorázová transakce, ale výsledek každodenní práce.
On sám si dává pozor, aby firma nestála jen na jeho osobě. Přitom je to další paradox. Jeho jméno je značka. V Česku navíc značka s konotacemi. V okamžiku, kdy se řekne Meinl, část lidí automaticky čeká určitou noblesu, historický odkaz a dynastii. Jenže Julius Meinl VI. o sobě mluví jako o členovi týmu.
„Pro mě je velmi důležité být součástí týmu, který spolupracuje. Budování konsenzu je obrovská součást toho, jak pracujeme. Žádné rozhodnutí se neudělá, dokud se o něm pečlivě nepřemýšlelo a dokud se nekonzultovalo se všemi,“ popisuje.
Julius připouští, že někdy slýchá kritiku, že se o věcech mluví moc dlouho. Jenže on to vnímá jako cenu za udržitelnost. Zaznívá i výstižná fráze „síla systému“.
„Systém a firma nesmí záviset na jednom jediném člověku, včetně mě,“ říká. Nejde o falešnou skromnost, bere to jako pojistku. Když firma roste, největší riziko není podle něj konkurence, ale i křehkost uvnitř. A tak se ji omezuje tím, že firma není postavená na charismatu jednoho lídra a rozhodování rozprostře.
Tohle je mimochodem moment, kde se jeho osobnost potkává s rodinným příběhem. „Jsem vděčný rodičům, že jsem vždycky měl svobodu volby. Nikdy jsem neměl pocit, že mě někdo tlačí do studia, role nebo kariéry. Myslím, že to je jeden z největších darů, který rodina může dát,“ říká.
Vyrůstal ve Vídni a chodil na francouzské gymnázium. Následně studoval ve Švýcarsku v St. Gallenu a pracoval v investiční bance, Credit Suisse, oddělení nemovitostí s rotačními pobyty v Londýně, Paříži a Madridu.
Poté absolvoval MBA na Stanfordu v Kalifornii a pracoval pro americký Colony Capital, který měl velkou expertizu v pohostinství a podíly v řadě ikonických hotelových značek.
Foto Anna Kovačič
„Šel jsem do pohostinství, konkrétně do Julius Meinl Living, protože mě to opravdu velmi baví. Je to dynamické, mezinárodní a rozmanité odvětví, které mi sedí,“ vysvětluje.
Z této zkušenosti si odnáší dvojí poznání. To, že spojení nemovitostí a pohostinství může být finančně mimořádně atraktivní, ale také to, že jakmile se člověk vrhne do pohostinství, dostane se mu pod kůži.
„Když to spojíte s vývojem a nemovitostmi, můžete se podílet na tvorbě něčeho fyzického. A tahle kombinace mě opravdu baví,“ popisuje se znatelným zápalem pro věc v hlase.
Staví hotely The Julius na dlouhodobých trendech. Mluví o cestování, o tom, že evropská cestovní ekonomika bude dál posilovat, a že je rozumné být v odvětví, které má dlouhodobou poptávku. Ale zároveň upozorňuje, že jen poptávka nestačí. „Musíte mít schopnost vytvořit hodnotu pro hosta,“ reaguje na otázku o konkurenci.
Vedou si nadmíru dobře, jen v roce 2025 patřil hotel The Julius Prague mezi nejvíce oceňované projekty svého druhu v Česku. Získal prestižní 1 Michelin Key v rámci Michelin Guide, což potvrzuje výjimečnou kvalitu a úroveň služeb.
Zároveň obdrželi ocenění Traveller Review Award 2025 od Bookingu a uspěli i na World Travel Awards, kde byl vyhlášen jako nejlepší hotel i servisované apartmány v České republice.
Mezinárodního uznání se dočkal také v oblasti udržitelnosti díky ocenění International Sustainability Awards 2025 a titul Luxury Hotel of the Year 2025 mu udělil magazín LuxLife Magazine. Celkově tak rok 2025 potvrdil jeho pozici jednoho z nejvýraznějších a nejlépe hodnocených hotelových konceptů v Praze.
Foto Julius Meinl
Meinlova definice hodnoty pro hosta je disciplinovaná. Uvádí tři pilíře. Zaprvé unikátní a škálovatelný produkt, který hosté oceňují recenzemi, vysokou obsazeností a cenou; zadruhé schopnost budovy získat a citlivě je rekonstruovat; a zatřetí samotná kvalita lokality, protože dobré adresy nezmizí.
Praha z této rovnice vychází jako místo, které vždy bude magnetem pro hosty.
Tady se znovu dostáváme k českým konotacím jména Meinl z druhé strany. K tématu lokálnosti, řemesla a návratu do místa, odkud čerpá. „Miluju lokální věci,“ přiznává.
„Když odvozujete svůj byznys z nějakého místa, měli byste tomu místu něco vracet. Nemáte sedět, brát všechny zisky, používat infrastrukturu a všechno nakupovat v zahraničí,“ vysvětluje způsobem, který má daleko k moralizování.
V jeho podání jde o logiku odolnosti. Připomíná, jak covid ukázal křehkost globálních dodavatelských řetězců. „Česká republika má velmi hlubokou tradici řemesla a měli bychom to využívat,“ říká.
V některých detailech je dokonce vtipně osobní. Například u umístění šatních skříní přizná, že to je rozhodnutí, které udělal z vlastní zkušenosti s cestováním s manželkou. Dává jim smysl mít skříň s oblečením u koupelny, aby lidé „necestovali“ mezi ložnicí a koupelnou, když se někam chystají.
Se svou manželkou z Norska má čtyři děti. Nejmladší syn má jen pár měsíců. Je už sedmým v řadě, kdo nosí jméno Julius. „Manželka souhlasila a já jsem jí za to vděčný,“ popisuje Meinl. V současné době rodina žije v Itálii, kde aktivně hledá a navštěvuje potenciální nemovitosti.
Rodinný příběh, který je ve vyprávění nevyhnutelný, má v českém prostoru mimořádnou sílu. Začíná v roce 1824 narozením Juliuse Meinla I. ve zmíněných Kraslicích, pokračuje otevřením prvního obchodu ve Vídni v roce 1862 a inovací pražení kávy.
Značka se tam pak postupně stává synonymem pro gurmánské potraviny a špičkový servis. V českých zemích se kolem roku 1900 rozvíjí do Brna, Ostravy a Chebu.
Před první světovou válkou rodina budovala řetězec potravinových obchodů po monarchii, meziválečné Československo pak zažívá přes sto prodejen a Julius Meinl definoval městský retail. Po válce a komunismu se příběh přerušil, po roce 1989 se Julius Meinl V. vrátil se supermarketovou sítí a drogerií Droxi.
Později se rodina znovu soustředí na gurmánské potraviny a prémiové služby za cenu, která má být dostupná. Dnes má v Česku The Julius Prague, House of Julius Meinl Gourmet a další investice.
Hotelový provoz
Julius Meinl VI. možná překvapivě není první, kdo má nemovitosti. Otec manželky Julia Meinla II. byl hoteliér, který spravoval a pronajímal budovy. Posledním objektem, který spravoval, byl Slovanský dům, který je od současné lokality hotelu The Julius jen pár kroků.
Plán Julia VI. nyní je vybudovat v Evropě síť hotelů v hlavních městech v top lokalitách jako v Budapešti, Bukurešti a Berlíně, typicky s velikostí mezi stovkou a dvěma sty pokoji, s jádrovým produktem apartmá kolem čtyřiceti až pětačtyřiceti metrů čtverečních, s kuchyní a oddělenou ložnicí, s vysokou úrovní služeb, ale zároveň provozně efektivně.
Foto Julius Meinl
Julius Meinl Living za rok 2024 uvádí výnosy z provozu ve výši 13,6 milionu eur a EBITDA 3,1 milionu eur. Hotel The Julius Prague uvádí za rok 2025 obrat 12,6 milionu eur, jednaosmdesátiprocentní obsazenost a ziskovou marži 53,5 procenta.
To poslední je v luxusním hotelnictví výjimečné číslo. Podle Meinla jde o kombinaci produktu, provozní efektivity a týmové kultury, která snižuje tření a zvyšuje kvalitu.
Podobně analyticky říká, že vize a mise potřebují financování a že oni se snažili budovat finanční sílu podobně jako dříve zmíněnou sílu systému. Tato síla tkví v diverzifikaci bankovních partnerů, v dluhopisových emisích na kapitálových trzích u jednotlivých nemovitostí, a v tom, že se snaží držet relativně nízké LTV (poměr mezi výší hypotečního úvěru a zástavní hodnotou nemovitosti, pozn. red.).
Mluví i o tom, že vedle rodinného kapitálu otevřeli část kvalifikovaným investorům prostřednictvím The Julius Fund, regulovaného fondu, který umožňuje investorům participovat na výnosech. Fond cílí na průměrný roční výnos třináct až šestnáct procent a v prvním roce od září 2024 do srpna 2025 vykázal 27,8 procenta pro třídu A a 31,7 procenta pro třídu B.
Baťova logika práce a péče
Jak jsou Meinlovi vnímáni v Česku? Češi mají podle něj k velkým jménům a velkým penězům komplikovaný vztah. Často jsou alergičtí na okázalost a na pocit, že někdo přijel a bere.
Julius Meinl VI. však tímto případem rozhodně není. S týmem podporují hotelové školy a chtějí dokonce spouštět program v Česku, který by lidem umožnil vyrůst u nich, vyjet do jiných měst v rámci sítě a pak se vracet. Tento přístup má v sobě něco z Baťovy logiky práce a péče o lidi, jen je přeložený do hotelnictví 21. století.
A do toho všeho patří i jeho osobní život a realita člověka, který je často na cestách. Mluví o milovaných čtyřech dětech a dynamickém rodinném životě, do kterého se prolíná ten pracovní. Létá totiž až několikrát týdně a část roku žije v hotelích, protože pendluje mezi městy. Nestěžuje si, spíš se snaží najít rovnováhu.
Julius Meinl VI. staví současný produkt a dbá na to, aby rodinná tradice byla spíše sadou hodnot než retro přežitkem. Říká, že pokud děláte hotely The Julius, je třeba vytvořit něco nového, nabídnout inovaci a pozitivní hodnotu pro zákazníka.
Tlak na inovaci ostatně vnímá jako rodinnou charakteristiku. Z generace na generaci se Meinl přináší něco, co zvedlo komfort zákazníka a nastavovalo trend. On dělá totéž v hotelnictví, jen místo pražení kávy vynalézá „rezidenční“ luxus, který má být lidský a zároveň systémově škálovatelný.
Možná právě proto jeho pražský příběh rezonuje. Jméno Meinl v naší paměti asociuje kvalitu a profesionalitu. Julius Meinl VI. asociace plní obsahem, který odpovídá dnešku. Lidskost bez scénářů, luxus bez odstupu, lokálnost jako odolnost, tým jako systém, konsenzus symbolizující udržitelnost, recenze jako každodenní referendum.
V českém prostředí, které je často skeptické vůči velkým jménům a citlivé na pózu, je tohle možná největší konkurenční výhodou.
Nejde přeslechnout, že jeho optikou má být podnikání přesně lidské, což rozhoduje o tom, kde bude skříň, proč nebude jasně daný scénář na recepci, kdo bude vyrábět nábytek, jak se budou lidé učit pochopit práci těch druhých, a proč firma nesmí stát na jediném člověku – ani když se ten člověk jmenuje Julius Meinl VI.
