Jak se z obyčejného kola stal nástroj revoluce? Nová kniha přináší inspirativní příběhy žen, které díky jízdě na dvou kolech překonávaly hranice či měnily společenská pravidla.
Když Annie Kopchovsky nasedla v Bostonu na kolo a dav lidí jí mával, málokdo věřil, že by tahle čtyřiadvacetiletá lotyšská přistěhovalkyně mohla skutečně uspět. Před pár dny světu oznámila, že objede na kole svět. Za patnáct měsíců. A ještě na tom vydělá. Přitom nikdy dřív neseděla na kole. A ani pro to neměla další předpoklady. Místo cyklistiky pracovala v místních novinách a doma měla tři děti, žádnému z nich nebylo víc než pět let. A ještě jeden detail: psal se rok 1894, doba, kdy na ženy na kole i jen v místním parku lidé házeli přinejmenším tázavé pohledy. Někde také nadávky nebo kameny.
Annie ale v jejím plánu nic nezabránilo, rychle získala prvního sponzora, výrobce vody Londonderry Lithia Spring Water, a dokonce se podle jeho značky přejmenovala. Z mladé do té doby neznámé ženy se záhy stala celosvětová senzace, jež dokázala přitáhnout pozornost v každé zemi, kterou projížděla. Cestovala na těžkém, dvacetikilovém kole, na sobě měla tehdy běžné dámské oblečení s korzetem a dlouhými sukněmi.
Dobře ale rozuměla marketingu a věděla, jak získat pozornost tehdejších médií, jež zásobovala svými neuvěřitelnými příběhy. A i když si zřejmě část putování vybájila, nedá se jí upřít naprosto mimořádný výkon. Přesto se na první ženu, která se vydala na cestu kolem světa na kole, téměř zapomnělo.
Její příběh a také dalších fenomenálních žen přináší kniha britské autorky Hannah Ross s titulem Revoluce, Jak ženy na dvou kolech měnily svět. Knihu v překladu Jitky Esserové s ilustracemi Petry Waldauf Slabé vydalo nakladatelství Malvern. Autorka knížky, která ji přijela do Česka představit, ale upozorňuje, že i když jde o kola, nejedná se o sportovní publikaci.
„Kolo mělo daleko větší vliv na ženskou emancipaci než cokoli jiného. V době, kdy se objevilo, neměly ženy moc svobody a kolo symbolizovalo i skutečně přineslo opak toho, jak do té doby žily. Je o svobodě a úniku,“ zdůraznila Hannah Ross na křtu knihy v radotínském Ski a Bike Centru rodin Princových a Cvachových.
Její kniha ukazuje, jak doslova i přeneseně kolo otevřelo (nejen) ženám svět. Do počátků nástupu cyklistiky bylo běžné, že lidé strávili celý život jen v nejbližším okolí místa, kde žili. S rozmachem cyklistiky se vzdálenosti zkrátily a lidé se mohli vydat objevovat místa, jež znali třeba jen z vyprávění.
Kolo bylo také politickým předmětem, jeho rozmach totiž nastal v době, kdy rostlo feministické hnutí, a z bicyklů, které feministky často používaly rovněž proto, aby mohly jednoduše oslovit více žen ve vzdálenějších místech, se stal nástroj pro vzdor i sebeurčení žen.
Hannah Ross, jež je sama nadšenou cyklistkou, přináší ve své knize fascinující a čtivý pohled na ne tak dávné dějiny. Historií provádí osobními příběhy žen, které jsou mimořádně inspirativní a při jejichž čtení se člověk neubrání úžasu, jak něco – z dnešního pohledu tak běžného – mohlo být tak politické.
Foto Pavel Vincour
A také jakou sílu (duševní i fyzickou) a odhodlání musely průkopnice cyklistiky mít. Nejde ale jen o víc než 100 let staré příběhy. Hannah Ross sleduje cyklistiku od jejích počátků na konci 19. století až do dneška, kdy se začíná ve větším etablovat i na profesionální úrovni třeba v podobě ženské verze Tour de France.
V knize, již doprovázejí stylové ilustrace Petry Waldauf Slabé, nechybí například fascinující příběh britské závodnice Beryl Burton, která v 50. a 60. letech minulého století dokázal nejen to, že ženy mohou udržet tempo s muži, ale dokonce mohou i ty nejlepší předjet.
Finiš dvanáctihodinového závodu, v němž v plném tempu podala jednoznačnému favoritovi na vítězství bonbon a pak si dojela do cíle jako první a překonala dosavadní rekord, vstoupil do dějin.
Stejně úchvatný je rovněž příběh italské závodnice Alfonsiny Strada, jež jako jediná žena závodila na Giro d’Italia a která ani po těžkém pádu závod nevzdala, řídítka si opravila koštětem a nakonec etapový závod dokončila.
O tom, jak velký měla kola význam, svědčí také příběhy z Nizozemska z druhé světové války o dvou malých sestrách, jež na kolech pomáhaly odboji a rozvážely letáky. Ze stejné doby vypráví příběh Simone de Beauvoir, který mění školní představy o této francouzské filozofce a spisovatelce.
Jak se učila během německé okupace Paříže jezdit na kole, jež jí dávalo pocit svobody. Nebo jak trávila (mnohdy s Jeanem-Paulem Sartrem) celé dovolené, kdy jezdila i stovky kilometrů napříč Francií. Při jednom sjezdu v Alpách spadla tak nešťastně, že ji to málem stálo život. Přestože byla celá pobitá, nasedla další den opět na kolo a vydala se na další dlouhou a těžkou cestu.
Foto Pavel Vincour
Jeden z nejsilnějších a hluboce lidských příběhů našla Hannah Ross v Irsku. Dervla Murphy dostala k desátým narozeninám ojeté kolo a atlas světa. Jízdu na kole si zamilovala tak, že si tehdy umínila, že se na něm jednou vydá do Indie. Jenže o pár let později musela opustit školu, aby se starala o těžce nemocnou matku.
Občasné úniky na kolo pro ni znamenaly vzácnou možnost, jak utéct z kolotoče povinností a těžkého osudu. Od chvíle, kdy si vysnila svou velkou cestu, trvalo ještě 20 let, než si mohla svůj životní plán splnit. Nakonec se jí to podařilo a na své cestě zažila neuvěřitelná dobrodružství.
Tahle knížka není (jen) pro nadšené cyklisty. Je pro všechny, kteří mají rádi neobyčejné příběhy. Protože, jak píše Hannah Ross, sednout na kolo je začátek mnoha nových dobrodružství.
