skip to main content
Byznys

Nakupuje u nich Koller, Chinaski i Kryštof. Z malé firmy z obýváku je dnes miliardový byznys

4 minuty čtení

Seznam zákazníků by vydal na plakát nějakého velkého hudebního festivalu. Mezi kapely a hudebníky nakupující na Kytary.cz patří třeba Chinaski, Tři sestry, Kryštof, Tomáš Klus, David Koller a další slavná jména.

Za dvacet let existence se majitelům Janu Pilsovi a Vladimíru Myslíkovi podařilo vybudovat značku, jejíž jméno rezonuje jak u nás doma, tak v zahraničí. Práce je pro ně koníčkem, a možná proto jsou dnes tak úspěšní.

První zmíněný býval profesionálním hráčem na baskytaru, na pódiu stával vedle hvězd formátu Lenky Filipové či Jana Kalouska, ale nakonec dospěl k názoru, že samotným hraním se živit nechce. A rozhodl se založit si e-shop.

Jak se to dělá, to tehdy Jan Pils moc nevěděl, ale učil se. V době, kdy většina z nás s internetem teprve začínala a přihlašovala se na něj přes pevnou linku pozdě večer mimo špičku, abychom neprodělali kalhoty, byl e-shop sázka na jednu velkou neznámou. Právě to však Pilse lákalo.

„Bylo jasné, že vlastně celé to odvětví začíná, že má velkou budoucnost a skýtá neskutečnou škálu možností, kterým směrem se vydat,“ vzpomíná. „A protože mám hudební nástroje, potažmo hudbu jako takovou rád, byla to jedna z možných cest, která se přirozeně nabízela. Strach z neúspěchu tam nebyl.“

Internetový obchod měl hotový zhruba za rok a zpočátku na něm nabízel příslušenství typu ladiček, strun nebo kytarových řemenů – zkrátka věci, které se daly pohodlně uskladnit ve skříni doma, odkud svůj rozjíždějící se byznys řídil.

Nabídka produktů byla zprvu dosti omezená, ovšem co se týče jejich kvality a renomé, patřily k tomu nejlepšímu, co se na zdejším trhu po roce 2000 nacházelo. A právě díky této skutečnosti přišli oba nynější majitelé domény Kytary.cz do bližšího kontaktu.    

Reklama
Vladimír Myslík a Jan Pils ve svém hájemství

„Honza tou dobou už jako jeden z mála prodával zboží od značky Fender a já zrovna potřeboval konkrétní ladičku, takže jsem u něj nakoupil,“ přibližuje Myslík, který sám původně provozoval bazar s hudebními potřebami a s programováním e-shopů měl zkušenosti již z dřívějška.

Ve chvíli, kdy oba pánové spojili síly, začal jejich společný byznys raketově růst. Během prvních let vzájemné spolupráce se každý z nich v rámci podniku soustředil na něco jiného: Pils se zabýval obchodem, Myslík měl na starost technické záležitosti. Plánovaní ovšem dělali společně.

„Postupem času navíc i mě začal obchod bavit, takže se to po chvíli trochu prolnulo,“ dodává Myslík.  

Rok 2002 nebyl pro Kytary.cz klíčový jen z hlediska Myslíkova příchodu, v téže době byla totiž také otevřena jejich vůbec první kamenná prodejna. Z dnešního pohledu to zní až neuvěřitelně, ale tehdy si oba muži museli vystačit s prostorem čtyři krát čtyři metry – což bylo dáno skutečností, že šlo o bývalou kočárkárnu v přízemí panelového domu.

V bývalé kočárkárně dlouho nezůstali.

Většina firem to má přesně obráceně: nejprve postaví prodejnu, poté si zařídí e-shop. Proč se tedy Pils s Myslíkem rozhodli jít opačným směrem?

„V momentě, kdy jsme od příslušenství přešli k samotným nástrojům, bylo jasné, že chceme i kamennou prodejnu. Věřili jsme v koncept propojení. Chtěli jsme dokázat zákazníkům poradit, ať už telefonicky, nebo osobně,“ vysvětluje Pils.

V bývalé kočárkárně ale příliš dlouho nezůstali. Po čtyřech letech přišlo stěhování do větších prostor, a to navzdory skutečnosti, že na bankovním účtu firmy žádná velká finanční rezerva nebyla.

„Když jsme se přemístili do naší nové prodejny na Děkanku, peníze na nájem jsme tak úplně neměli a v duchu si říkali, že možná nezbude na výplaty. Takže jsme do toho s určitým rizikem šli a nezbývalo nám než věřit, že se čísla zvednou,“ odhaluje Myslík.

Obecně se ale Kytarám.cz dařilo v podstatě od samého začátku. „Je to tak. Když se podíváme na křivku růstu, tak zatímco v posledních letech se tento růst pohybuje v řádu mezi deseti až třiceti procenty ročně, ze začátku to byl klidně i dvojnásobek. Myslím, že jsme na naší cestě nikdy neměli žádné krizové období,“ uvádí Pils s tím, že dokonce ani ekonomická recese po roce 2008 jejich podnikání nijak zvlášť neohrozila.

„Pamatuji si, jak jsem tenkrát kamarádovi řekl, že krizi čelíme růstem, což se mu hrozně zalíbilo. A platí to i dnes. Člověk samozřejmě někdy musí změnit své plány, chování a rozhodnutí – a v některých odvětvích bohužel nezafunguje ani to. V našem to naštěstí vyšlo.“

Reklama

K překonání podobně obtížných situací navíc hraje firmě do karet, respektive do not i ověřené rčení, že co Čech to muzikant. Podle Pilse je u nás ve srovnání s ostatními zeměmi bývalého východního bloku o hudební nástroje daleko větší zájem.

„Jsme hudební národ, na druhou stranu, například ve Spojených státech amerických lidé za hudební nástroje utrácejí v přepočtu na obyvatele daleko více peněz. Je to samozřejmě dáno nejen kulturní tradicí, ale i větší kupní silou.“

Svůj první milion vydělali oba pánové zhruba dva tři roky poté, co s podnikáním začali. Žádný speciální význam to však pro ně, jak svorně zdůrazňují, nemělo. Už jen proto, že se de facto jedná především o peníze společnosti, které je potřeba znovu investovat.

Počátkem nedávno uplynulé dekády čekalo Kytary.cz rozšíření. Společnost otevřela kamennou prodejnu v Brně a o tři roky později zmodernizovala v té době stále pronajatý areál v pražských Modřanech. Brzy jí však Česká republika začala být malá, a tak se vedení rozhodlo, že vyzkouší štěstí rovněž za hranicemi.

„Na začátku jsme dlouho diskutovali, pod jakým brandem v zahraničí působit. Jestli pro každou jednotlivou zemi vytvoříme lokální název, nebo jestli se bude jednat o nějaký univerzální název v angličtině,“ loví v paměti Myslík.

„Nakonec jsme se rozhodli ve všech zemích používat brand Kytary. Je v tom i kus národní hrdosti. Není důležité, aby to slovo v daném jazyce něco znamenalo. Podstatné je, abychom mu skvělými službami vtiskli ty správné emoce. Důležitá je zkušenost zákazníků, kvůli které se k nám vracejí.“

Vztahy s prvotřídními umělci nejsou jen o byznysu.

Často se stává, že zákazník přijde do kamenného obchodu vícekrát, přičemž pokaždé ve zkušebně otestuje jinou kytaru, bicí či klávesy, poradí se o nich s prodavači, kteří jsou zároveň vyškolenými odborníky s dobrým hudebním sluchem, odejde, další den přijde znovu a teprve pak si nástroj odnese domů.

Jinými slovy, jsou tu k dispozici pro všechny, od naprostých začátečníků po hudebníky, jejichž jména a songy známe my ostatní například z rádia či televize. Vztahy s prvotřídními umělci navíc nejsou jen o byznysu, s řadou z nich pojí oba majitele i osobní přátelství.

„Někdy nějakou slevu dostanou, ale většinou jsou to spíš spolupráce na bázi dobré vůle. Kapely u nás nakupují, my se jim snažíme vyjít vstříc a ony nás za to někde například propagují,“ vysvětluje Pils.

„Já například rád vzpomínám na náš firemní večírek, kdy jsme měli možnost si zahrát s Františkem Nedvědem a jeho synem. Nebylo to tak, že bychom mu zaplatili, aby k nám přišel na večírek, bylo to právě o tom osobním kontaktu, což je vlastně to nejcennější,“ prozrazuje Myslík.

Během posledních let firma vytrvale rostla. Z dříve pronajatých prostor v Modřanech udělala své vlastní a posléze je i významně rozšířila. Dnes tam v prodejně a připojeném skladu najdete hudební nástroje za těžko uvěřitelných 150 milionů korun.

Aktuální vydání magazínu

I proto mohou oba pánové optikou celkových tržeb vyhlížet překonání magické hranice jedné miliardy korun.

A jakou že nejdražší věc byste u nich nalezli? „Máme kytarový butik, kde jsou použité nástroje, například z 60. let, které jsou hodně cenné. Jsou to často nástroje, na něž v minulosti hráli významní hudebníci – Michal Pavlíček, Radek Pastrňák, Eláni…,“ vyjmenovává Pils.

„Ale tohle žádný velký profit nepřináší. Nástroj musíte od prodávajícího nejprve vykoupit, dát ho do servisu, ošetřit, nafotit, přičemž cena je už tak vysoká, že si na ni žádnou velkou marži dát nemůžete. Nesmí to být prodělečné, ale je to součást toho, že když má muzikant rád nástroje, které jsou ohrané, tak je u nás najde, a proto k nám také chodí,“ vysvětluje.

Od jeho kolegy Myslíka se nám pak dostane odpovědi na původní otázku. Donedávna tu byla k mání baskytara z roku 1960. Kolik za ni její nový majitel utratil?

„400 000 korun,“ usmívá se muž, který si kdysi na Kytarách.cz chtěl prostě jen koupit ladičku.

Reklama
Reklama