V městečku Břasy na Plzeňsku měl kořeny zakladatel sítě rychlého občerstvení McDonald’s Ray Kroc i vynálezce a průkopník raketové techniky Ludvík Očenášek. Tohle místo má zkrátka dějiny pestré jako nátěry od Primalexu, které se tady vyrábí od 60. let a které zná v Česku zřejmě každý. Historie zdejšího barevného závodu ale sahá až do 19. století, kdy byl ještě Primalex jen hudbou budoucnosti.
Je ráno a ospalá vesnička středisková se kolem nás pomalu probouzí do svěžího podzimního dne. Dříve přesně v těchto místech stávala továrna na výrobu barev, kterou v roce 1874 nechala postavit průmyslnická rodina Starcků.
Barvy tady tehdy vyráběli z oxidu železitého, který vznikal jako odpadní látka při výrobě kyseliny sírové. Tenhle cihlově červený prášek je však jedovatý, a tak mu už středověcí alchymisté říkali caput mortuum, tedy mrtvá hlava. A ve svých spisech ho označovali lebkou.
Vedle cihlového odstínu ve zdejší továrně dokázali vyrobit ještě dalších 41 barev od žluté až po purpurovou. Široké škály dosahovali různě dlouhým pálením oxidu železitého v různém poměru s kuchyňskou solí a následným rychlým či pomalým zchlazením.
Barvy odtud vyváželi do celé Evropy. Používaly se ale zejména v hamburských docích k nátěrům lodí. Chránily i zaoceánské lodě v mnohdy extrémních podmínkách a brázdily tak celý svět. Výroba kyseliny sírové však později začala upadat, a s tím i produkce nátěrů, která se zastavila v roce 1917.
Co ale vzkvétalo dál, byla výroba ultramarínu – modré barvy, která se po staletí vyráběla drcením lazuritu. V roce 1827 ve Francii objevili způsob, jak ho vyrábět synteticky z kaolinu, síry a sody. Tajně střežený postup se o několik desetiletí později dostal na veřejnost. A toho se chopila i rodina Starcků, která zmíněné suroviny využívala ve svých dalších podnicích.
Továrna na červené barvy
Továrna na ultramarín – balírna těstové a práškové modři
Balírna a sklad továrny na ultramarín
Lisování tabletovaného ultramarínu
Modrý prášek doplnil portfolio břaské továrny na barvy v roce 1875 a vyráběl se tady až do roku 1990. V době své největší slávy odtud putoval do celého světa od Jižní a Střední Ameriky přes Dálný východ až po Afriku, kde se využíval nejen pro barvení, ale i bělení a rozjasňování.
Dnes už tu však bývalou ultramarinku připomíná jen 33 metrů vysoký komín. Na jejím místě stojí volnočasový areál s posilovacími stroji, tratí pro inline brusle, discgolfovým a beachvolejbalovým hřištěm, pumtrackovou dráhou, grilovací zónou a několika jezírky. Komunitní život tu rozhodně nechybí.
Z Břas ale výroba barev nevymizela. Hned naproti totiž stojí průmyslový areál značky Primalex, která dnes spadá pod globální skupinu PPG. Od roku 1866 se v těchto místech vyráběly keramické nádoby na kyselinu sírovou a později i další keramické výrobky.
„V 60. letech 20. století se keramický závod rozšířil o výrobu malířských hlinek. A díky zlepšovacímu návrhu se tady zrodila unikátní barva na stěny Primel, která se v roce 1968 přejmenovala na Primalex,“ popisuje počátky slavné značky jeden z jejích manažerů Marek Láznička, zatímco nás provází po areálu velkém 35 tisíc metrů čtverečních, tedy zhruba jako pět fotbalových hřišť.
Výroba Primalexu, 70. léta 20. století
Zatímco v 70. letech tu pracovalo 2500 lidí, dnes je výroba poloautomatická a obstará ji kolem osmdesáti zaměstnanců. Do obchodů odtud putuje ročně asi dvacet milionů litrů barev. „Vyrábíme tady vodou ředitelné nátěrové hmoty na výmalbu stěn, malířské penetrace a báze pro tónování,“ přibližuje vedoucí výroby Marta Turková.
Hlavní surovinou je voda a kaolinový kal, tedy rozplavený kaolin v tekutém stavu. Ten Primalex dováží z Kaznějova a z německého Hirschau kousek za hranicemi. Zatímco jeden lépe kryje, druhý má vyšší bělost, proto se ve většině receptur objevuje kaolín od obou dodavatelů.
Základní suroviny doplňují ještě látky, které vylepšují vlastnosti nátěru. Rozemelou se na malé částečky a smíchají dohromady. „Kolegům, kteří mají tenhle úkol na starosti, říkáme mlynáři. Místo mouky ale melou aditiva, biocidy, odpěňovače, vápence nebo třeba titanovou bělubu,“ popisuje Marta Turková, zatímco nám ukazuje jedno ze tří míchacích zařízení, která jedou 24 hodin denně.
25.07.22. Břasy, Primalex, barvy, FORBES
Odtud se přesouváme do další části továrny, kde je sedm obřích nádrží. Do těch se přepustí rozmíchané suché suroviny, přiteče k nim kaolinový kal, vše se promíchá a je hotovo. Nádrže jsou zapuštěné v obrovské vaně, která by při nehodě měla zachytit veškerou barvu a zabránit jejímu úniku.
25.07.22. Břasy, Primalex, barvy, FORBES
Za jednu směnu tu vyrobí přes sto tun barev. Vedle bílých nátěrů jsou ve zdejším portfoliu také barevné řady s osmnácti odstíny a báze na tónování, pomocí kterých lze vytvořit více než dvacet tisíc odstínů. Barvy se stáčí na pěti plnicích linkách a putují odtud především do sítě prodejen Dům barev, která spadá stejně jako Primalex pod koncern PPG.
Vedle Česka ale míří také na Slovensko, do Polska, Maďarska, Řecka, na Kypr nebo třeba do zemí bývalé Jugoslávie. Celkem do zahraničí putuje třetina produkce. Dříve byla velkým odběratelem i Ukrajina, kam se ročně prodaly barvy v hodnotě tří set tisíc eur, teď tam kvůli válce jde zhruba desetina původního objemu. „Věřím, že až začnou s obnovou země, tak se poptávka opět zvýší,“ říká Marek Láznička.
EHS manažer Marek Láznička a vedoucí výroby Marta Turková
Během pandemie vyráběl Primalex také pro Velkou Británii, kde kvůli covidu v tamních továrnách výroba stála. „V době lockdownů trávili lidé spoustu času doma a přemýšleli, jak si své domácnosti vylepšit. Najednou tak začali všichni malovat. Naše výroba díky tomu neuvěřitelně šlapala,“ líčí Marta Turková.
Kolem osmdesáti procent zdejší produkce představuje značka Primalex, ale vyrábí se tu i další značky v rámci skupiny PPG. Ročně závod vygeneruje tržby přes půl miliardy korun. Stabilně roste, ale poslední dobou firmě dělají vrásky rostoucí ceny energií. Zatímco ještě před pěti lety platila za energie ročně milion a půl, dnes počítá s dvanácti miliony korun.
„Řešíme to snižováním energetické náročnosti, dlouhodobě izolujeme budovy a zefektivňujeme vytápění. Zároveň optimalizujeme výrobu. Díky automatizaci výrazně šetříme,“ říká prokurista PPG Pavel Hodek a dodává, že firma hledá cesty, nejen jak šetřit energie, ale také životní prostředí.
Dokáže například přečistit odpadní vodu z výroby tak, aby mohla putovat do obecního vodovodu. Při tomto procesu vzniká kal, který je možné použít v zemědělství na vyrovnání pH půdy. Podobných projektů má firma celou řadu a právě na ekologii a cirkulární ekonomiku se chce víc zaměřit i do budoucna.
„Snažíme se nejen sklízet plody zdejší krajiny plné nerostného bohatství, ale zároveň jí i něco vracet. A stejný přístup máme také k místní komunitě. Podílíme se na rozvoji obce a zaměstnáváme místní lidi, z nichž celá řada tady pracuje už desítky let,“ říká Marek Láznička, zatímco nás seznamuje s rekordmanem firmy Karlem Smolíkem, který z Primalexu letos po 45 letech odchází do důchodu.
Těžko říct, jestli tady továrna s více než stopadesátiletou historií bude stát za dalších 45 let. Jedno je ale jisté – hlavní barva pro její nejbližší budoucnost je zelená.
