Další ústup z automobilového byznysu, který z něj sice udělal multimilionáře, ale ve kterém už nevidí velkou budoucnost. Josef Zajíček v pondělí podepsal prodej firmy AAS Automotive irské konkurenci Decotek.
Odchod provázený skřípěním zubů. Takto upřímně Josef Zajíček hodnotí prodej společnosti, do které vstoupil před šesti lety, a kde stejně jako společník Zdeněk Macháček do začátku tohoto týdne držel pětačtyřicetiprocentní podíl. Přesnou částku, kterou Decotek za českou firmu zaplatil, Zajíček neprozradil, ale odráží prý situaci, která v současnosti v automotive segmentu panuje.
„Všechny peníze v celkové výši přes sto milionů korun, které jsme do firmy investovali, jsme dostali zpátky. To byl hlavní cíl. A kromě toho jsme dostali něco jako odstupné, což je částka pohybující se kolem dvaceti milionů,“ říká Zajíček, který společně se svým společníkem stál za výstavbou nejmodernější eloxovací linky v Evropě, jež s pomocí bankovních úvěrů za zhruba 450 milionů vznikla před šesti lety.
Hlavním zákazníkem firmy s víc než stovkou zaměstnanců zaměřené na výrobu střešních nosičů a dalších hliníkových komponentů je dlouhodobě Škoda Auto. Klientem je ale i automobilka Porsche, pro níž v Milovicích vznikají například střešní zahrádky pro model 911 Dakar, což je vůz vyráběný v limitované edici jen 2500 kusů.
„Jsme továrním dodavatelem i pro Aston Martin, kteří téměř jako jediní ve světě aut dnes takzvaný gril čelní masky nevyrábějí z plastu, ale z hliníku,“ doplňuje Zajíček.
Nicméně použití přítomného času z podnikatelových úst už není namístě. „Firmu se nám podařilo rozjet, ale prostředí a atmosféra v automobilovém průmyslu je bohužel zoufalá. Automobilky jsou nucené investovat obrovské prostředky do elektromobility, takže hledají, kde jinde získat peníze, což extrémně odnášejí dodavatelé. Prakticky tak zmizel prostor pro další rozvoj našeho podnikání,“ vysvětluje Zajíček.
To byl také důvod, proč firmu nabídl k prodeji. První jednání se zájemcem z USA rozjel ještě před nástupem covidu-19, ale pandemie rozjetou dohodu zastavila a znovu ji obnovit už se nepovedlo. Nakonec vyšel až obchod se zájemcem z Irska, který podniká ve stejném oboru.
„Celé dohadování nám trvalo rok a půl, protože není moc zájemců, kteří by chtěli vstupovat do automobilového průmyslu. Před pěti lety byla úplně jiná situace. Teď aby byl člověk rád, že se o to vůbec někdo zajímá,“ přiznává Josef Zajíček.
Pro podnikatele, který život strávil obklopený světem aut, je prodej AAS Automotive dalším krokem k úplnému opuštění automobilové výroby. Exit zahájil už před šesti lety, když za stovky milionů prodal firmu Benet Automotive, která automobilkám dodávala hlavně plastové a karbonové díly.
I když prodej firmy řešil s chladnou hlavou, připouští, že po dvaadvaceti letech podnikání cítí mírnou nostalgii.
„Je mi to líto z pohledu celého českého průmyslu. Dostali jsme se do situace, kdy automobilkám musíme dodávat za velmi nízké ceny, a nezískáváme tak dostatečný finanční prostor k tomu, abychom mohli obnovovat technologie, proškolovat personál, vyvíjet nové technologie a stavět nové fabriky. Netýká se to jen nás a podle mě to bude mít dopad na celou ekonomiku,“ varuje Zajíček.
K narovnání vztahů mezi dodavateli a odběrateli podle něj nepomáhají ani rostoucí ceny aut. Peníze zaplacené zákazníky navíc totiž zůstávají v automobilkách.
„My z toho nemáme nic. Tlak na to, abychom zlevňovali, naopak ještě roste. Zní to šíleně, ale automobilkám nejde o to, abychom přežili. Nákupčí tam sedí na své židli dva tři roky a je motivovaný bonusem za splnění cíle. A tím je ušetřit. Je mu přitom jedno, jestli vaše firma bude nebo nebude existovat za dalších pět let.“
Poslední, co si Zajíček zatím ponechal, je třiadvacetiprocentní podíl v lanškrounské firmě Viscuma Plastic, kde je jedním ze sedmi akcionářů. Jejím největším odběratelem je německá Hella dodávající automobilkám světla.
„Bohužel i tady trpíme podobně jako AAS Automotive. I tady se podmínky mění a zpřísňují. Navíc jde o energeticky náročný provoz a my jsme neměli zafixovanou cenu elektřiny. Zatímco dřív jsme megawatthodinu nakupovali za padesát, loni to bylo tisíc euro. Málem nám to zlomilo vaz, ale přežili jsme. Teď se situace lepší, takže zatím zůstávám a uvidím, co bude dál,“ říká Zajíček.
Místo dohadování s automobilkami se Zajíček hodlá víc věnovat dalším byznysům. Tím hlavním je momentálně areál Autodromu Most, který koupil v roce 2014 a do něhož zatím investoval přes 150 milionů korun.
Okruh od té doby získal především nový asfaltový povrch, vylepšený tréninkový polygon a do roku 2026 má podepsanou smlouvu s pořadateli mistrovství světa suberbiků. Finanční plán autodromu letos počítá s tržbami ve výši 150 milionů korun.
Dalším Zajíčkovým projektem je česká hodinářská značka Robot, kterou před pandemií covidu-19 založil pod názvem Bohematic. Ta aktuálně nabízí čtyři modely hodinek, které se ze švýcarských komponentů sestavují v Česku. Na příští měsíc je v plánu představení pátého modelu a další dva čeká premiéra během podzimu.
„Koncem příštího roku bych chtěl mít modelů devět. To nám zatím bude stačit. Jedním z nich by měl být i celokovový model s luxusním švýcarským strojkem, se kterým se s cenou dostaneme nad 200 tisíc korun,“ říká Zajíček, který věří, že byznys, jenž od jeho založení dotuje z vlastních peněz, začne být za rok až dva profitabilní.
„Pak už Robot bude stabilní a měl by si na sebe vydělat. Moje investice v řádu nižších desítek milionů se ale vrátí nejdřív za deset patnáct let,“ vypočítává Zajíček.
