skip to main content

Okamžiky, na něž se zapomnělo. Páté patro Veletržního paláce patří nekonvenční výstavě fotek

Procházet se poloprázdným Veletržním palácem Národní galerie, který by měl být chloubou celé instituce, ale bohužel z něj pod současným vedením instituce není cítit příliv jakékoli energie, může být trochu skličující.

Přesto v pátém patře paláce připravil tým Sbírky moderního a současného umění výstavu fotografií, která stojí za pozornost. Za třemi dekádami práce se v ní ohlíží umělkyně Markéta Othová, která paradoxně zdůrazňuje svoji pozici „nefotografky“.

Othová se jako jedna z mála českých umělkyň prosadila na rozsáhlých výstavách v zahraničí, kdy se od velkoformátových černobílých fotografií postupně dostávala až k digitální barevné fotografii.

Je označována jako konceptuální umělkyně, její fotografie ale mají často schopnost ve vás odemknout emocionální reakci, i když byste mohli říct, že se v nich nic neděje. Othová navíc pracuje i s výstavním prostorem, což dokazuje ve dvou částech současné retrospektivy s názvem „Již brzy“.

Reklama

Respirium s retrospekcí osadila spolu s kurátorkou Adélou Janíčkovou zmenšenými modely architektonických řešení svých předchozích výstav po celém světě v měřítku 1:10. Na tyto malé galerie se schodišti i průhledy shlížíte svrchu jako obři – pokud si chcete malé černobílé fotky prohlédnout lépe, musíte se k nim sehnout, kleknout si, popřípadě si sednout na zem. 

Má to ale vůbec smysl? Autorka tak vlastně demonstruje, že její práce je vždy spjatá s konkrétním prostorem a původním kontextem. A mimoděk vlastně i stvrzuje i důležitost fyzického výstavnictví – koneckonců „Již brzy“ se kvůli pandemii několikrát odkládalo.

I druhá část expozice, pro niž Othová vytvořila dvacet barevných fotografií umístěných na sloupořadí funkcionalistického balkonu, pracuje s originálním prostorem, kde ale Othová nevystavuje poprvé. Na jedné z fotografií je například modrá pyramida divadla Goja Music Hall – když pak jen trochu pootočíte hlavu a podíváte se z okna směrem k Výstavišti, pyramidu samozřejmě uvidíte také.

Na fotkách jsou jinak úplně všední výjevy s vázami lučního kvítí a PET lahvemi, remoskou na skříni, drogerií na pračce nebo polem s vlčími máky. Jsou to prchavé, dávno zapomenuté chvíle, z nichž se ale skládá život – to však v podání Othové neslouží k sentimentálnímu ohlížení se zpět, spíše k těžko definovatelné melancholii, která vás však nenutí k tomu, abyste se sami nad sebou dojímali. Výstava je otevřená až do 30. října.