Víte, kdo je náš nejúspěšnější žijící skladatel operní hudby v zahraničí? Šestatřicetiletý Jiří Trtík. Jeho dílo nejprve představilo Národní divadlo a momentálně se premiéra Dopisu otci připravuje v Los Angeles. Absolvent Cleveland Institute of Music se však nijak netrápí tím, že v Česku ještě není příliš známý. Úkoly, které před sebou má, totiž vyžadují zkrocené ego.
Bedřich Smetana bojoval s nepochopením vlastního publika, Bohuslav Martinů žil víc v Paříži než v Poličce, o Antonínu Dvořákovi se říkalo, že trpěl silnými depresemi. Ekonomická nejistota, odcizení od domácího obecenstva, nemoci: osudy českých operních skladatelů byly bez přehánění drastické.
Jako by génius musel být vždy vykoupen strádáním. Ale pak slyšíte jejich hudbu, a ta je nesmrtelná. Přenese vás přes vlastní obtíže a překážky, představí kouzelný svět imaginace, umí nadchnout, vzbudit zvědavost a ukonejšit, přestože člověk, který ony tóny napsal, je už více než jedno století mrtvý.
Ačkoli dnes žijeme v podstatně komfortnější době, než když tvořili Smetana a Dvořák, současní skladatelé klasické hudby to nemají o moc snazší. I když, Jiří Trtík tvrdí, že těžké to je v jeho oboru hlavně prvních dvacet let. Čím je jeho příběh tak výjimečný?
V článku zazní:
- Jak se Jiří Trtík dostal od punku k opeře.
- Co ho zavedlo do Spojených států.
- Jak skladatel přistoupil k opeře Dopis otci, která bude mít premiéru v UCLA Nimoy Theater v Los Angeles.
