Kdysi Jaromír Jágr a Dominik Hašek, dnes David Pastrňák. Bez přehánění. Hokejový útočník, který posílí Česko na mistrovství světa v Praze, dospěl v hvězdu nejvyšší kategorie. Z bezstarostného kluka z Havířova se stal lídr – dotáhne národní tým ke zlatu?
Pro fanoušky, kteří hokej sledují spíš zpovzdálí, to byla těžko pochopitelná zpráva, když kouč týmu Boston Bruins veřejně prohlásil: „Pasta musí zabrat. Musí být lepší.“
Pustit se do největší hvězdy týmu tak, jako to udělal trenér Jim Montgomery, nebývá zvykem v žádném sportu. A stejně tak nebývá zvykem, aby obletovaný hráč zareagoval způsobem, jakým se k výzvě postavil David Pastrňák.
Bezprostředně po kritice rozhodl v klíčovém utkání proti Torontu gólem v prodloužení o postupu Bostonu do druhého kola play off NHL.
„Trenérovi jsem pak řekl: Kdybych byl na vašem místě, udělám totéž. Nemám s tím žádný problém. Jeho úkolem je dostat z nás maximum,“ popsal český křídelník.
Tohle je Pastrňák ve své současné a dosud nejlepší verzi. Už dávno ne mladý divočák s dlouhými vlasy, který se na ledě baví krásnými kličkami, ale opravdový lídr.
Z „Pasty“ se stal hokejista, který převzal zodpovědnost hlavně za úspěch týmu a tomu podřídí vše. Poté, co Boston následující sérii nezvládl, teď míří do Prahy jako posila českého národního týmu na mistrovství světa. Bez přehánění, nikoho lepšího si hokejové Česko přát nemohlo.
Jestliže se NHL na přelomu tisíciletí klaněla božské dvojici Jaromír Jágr a Dominik Hašek, teď je na podobné úrovni právě Pastrňák. Patří mezi nejužší elitu nejlepší ligy světa.
Řečí peněz to odráží smlouva, kterou v Bostonu loni dostal: u Bruins si za osm let přijde na devadesát milionů dolarů, při aktuálním kurzu přes dvě miliardy korun. To ho v žebříčku nejlépe vydělávajících českých sportovců, který Forbes pravidelně sestavuje, vrátí na první místo.
A každý cent se jeho klubu vyplatil. Pastrňák pořád dává spoustu branek a ještě víc jich spoluhráčům připravuje: základní část NHL končil se 110 body jakožto pátý nejproduktivnější hráč ligy. Ale jen o body už u něj nejde. Jeho vliv přesahuje statistiky.
„Měl jsem dosud svoji největší roli, co jsem tady,“ řekl Pastrňák zámořským novinářům před odletem do Prahy. „Hodně lidí čekalo, že tuto sezonu půjdeme dolů, protože jsme ztratili dva velké lídry s úžasným hokejovým IQ. Tím spíš jsem šťastný, že jsem to zvládl.“
Z kabiny totiž v létě odešly dvě ikony: Patrice Bergeron a Pastrňákův krajan a velký mentor David Krejčí. Bostonu se příliš nevěřilo. Díky Pastrňákovi ale zažil povedený ročník.
„Měl jsem spoustu skvělých učitelů a pracuju na tom, abych si od nich vzal to nejlepší,“ řekl Pastrňák. „Tihle lídři už tu nejsou, proto si častěji beru slovo. Strašně rád připravuju góly ostatním, i na to jsem se víc zaměřil.“
Pro všechny z nás je to motivace, proč se okamžitě vrátit do práce.
Stal se z něj komplexnější sportovec. Někdo, kdo nepotřebuje hlásat módní poučky o neustálém seberozvoji, on totiž takovým přístupem ke své profesi žije. „Doufám, že pro všechny z nás je to motivace, proč se okamžitě vrátit do práce,“ prohlásil třeba po konci sezony s Bostonem. Bezprostředně po vyřazení už myslel na to, jak podobný scénář za rok odvrátit…
Hokejově se jeho nadání vymykalo odmala, přitom podmínky neměl vůbec jednoduché. Do české sportovní mytologie dávno patří jeho rodinná story: Pastrňák vyrůstal s maminkou Marcelou ve velmi skromných podmínkách, rodina si kvůli hokeji musela mnoho odepřít.
„První dárek, který jsem mámě koupil po podpisu první smlouvy v NHL, byla šála Burberry v Pařížské ulici. Dostal jsem za ni facku,“ smál se Pastrňák před čtyřmi lety ve velkém rozhovoru pro Forbes. „Nelíbilo se jí, že je moc drahá! Stála tuším necelých patnáct tisíc korun, ale holt u nás doma nejsme na takové peníze zvyklí. I teď, když už nějaké peníze máme, jsme pořád skromní.“
Marcela Ziembová sice pro Forbes historku zmírnila tím, že se místo facky jen rozplakala, jak jí bylo peněz líto, smysl vyprávěného nicméně zůstává. Tohle není story kluka z bohaté rodiny, jak bývá v hokeji často zvykem.
Pastrňák přidával vzpomínky o tom, jak ve Švédsku, kam odešel jako junior, jezdil na tréninky na kole v patnáctistupňovém mrazu s ponožkami na rukou. Jak těžce tehdy prožíval tátovu smrt a jak mu v těchto časech pomáhal hokej – doslova mu léčil duši.
„Máma měla tři zaměstnání najednou, makala celý den, často i v noci… Jsem jí za to strašně vděčný. To, co pro nás udělala, bylo neskutečné. Dobře si pamatuju, čím jsem si musel projít, a vážím si věcí, které mám,“ dodal Pastrňák.
Boston je můj druhý domov.
V průběhu let v Bostonu zakořenil. Ve státě Massachusetts se usadil, se švédskou partnerkou zde vychovávají potomka. „Je to můj druhý domov. Nedokážu si sám sebe představit nikde jinde,“ potvrdil bostonským médiím, že v NHL neplánuje měnit klub.
I tak ale nadále zůstává velkým patriotem. Reportérovi deníku Sport loni řekl: „Mám pro tuto sezonu dva cíle. Buď vyhrát Stanley Cup, nebo získat zlato na mistrovství světa.“
Domácí šampionát ho láká natolik, že neváhal sednout do letadla i po mimořádné fyzické a emoční zátěži zápasů zámořského play off. Jelikož tým posílí i jeho spoluhráč Pavel Zacha a na soupisce je nově další výtečný útočník Martin Nečas z Carolina Hurricanes, české šance rázem rostou.
Tím spíš bude tlak na Pastrňáka mimořádný. Češi sehrají v úterý 21. května od 16:20 poslední duel skupiny proti Kanadě a poté je čeká čtvrtfinále – zápas, který na hokejovém šampionátu rozděluje týmy na úspěšné a neúspěšné.
S Pastrňákem vypadá medaile najednou jako daleko reálnější meta. „Rázem to zvedne kvalitu mužstva,“ souhlasil kapitán Roman Červenka.
Na muži s číslem 88 na zádech teď je, aby očekávání naplnil.
