Jeho obrazy se prodávají za miliony, ve svých sbírkách je mají galerie i úspěšní čeští podnikatelé. Mikuláš Medek, který zemřel v pouhých sedmačtyřiceti letech, nepřestává ani dnes, sto let od svého narození, svým dílem fascinovat.
Právě u příležitosti jeho významného výročí začala v Hale 11 pražské holešovické tržnice výstava s názvem MM 100 + 21. Kromě jeho obrazů tu našla v netradičním architektonickém pojetí své místo i díla jednadvaceti současných umělců.
Návštěvníci tak mají jedinečnou možnost posoudit, jak na Medkovu tvorbu pohlížejí. Každý z autorů totiž na umělcovo dílo reaguje po svém – někdo zvolil malbu, jiný kresbu, další fotografii, sochu nebo digitální technologie.
Podstatné přitom je, že Mikuláše Medka osobně nepoznali, jeho um tak vnímají jen prostřednictvím obrazů či historických dokumentů. Výstava, kterou připravil Nadační fond Emily a Mikuláše Medkových, propojuje tři generace autorů. Kurátorsky ji sestavil Petr Vaňous a Adéla Procházková, která je zároveň Medkovou vnučkou.
„Já měla na starosti hlavně Mikulášovu část. Takže tam jsou dopisy, obrazy nebo i milostná korespondence mezi Emilou a Mikulášem. Vybírala jsem je tak, aby na ně navazoval i nějaký příběh, něco, co ten obraz rozvíjí. Všechny autory jsme pozvali k nám domů, kde měli možnost nahlédnout víc do jeho života, prohlédnout si jeho díla a poznat tak jeho osobnost,“ přiblížila Adéla Procházková.
Zároveň sháněla prostor, který by byl jiný než ty, v nichž se konaly předchozí výstavy. Ta poslední se uskutečnila před šesti lety ve Valdštejnské jízdárně, Anežském klášteře a Veletržním paláci Národní galerie. Ještě předtím Medkovu tvorbu vystavili v pražském Rudolfinu.
„Všechno to jsou takové honosné prostory. My jsme chtěli něco, co by souviselo se současnými autory. Hledala jsem tedy něco spíš technického, nějaký urbex, ve stylu DesignBloku. Výstavu jsme chtěli koncipovat jako takové menší pokoje, místo, kam si Mikuláš zval své přátele,“ popisuje vnučka.
Architekt Lukáš Machalický, který je zároveň i jedním z vystavujících umělců, proto přenesl do industriální haly půdorys letního sídla Medkových ve středočeských Čejkovicích, které bylo pro umělce důležitou součástí života. Záměr, aby se výstavou procházelo jako po domě, vyšel.
Eva Kosáková, dcera Medkových, je z místa i vystavených děl nadšená. Líbí se jí hlavně, jak jsou různorodá. „Žádné dílo není nápodobou. Každý umělec jej pojal po svém, což je naprosto úžasné,“ zhodnotila.
Foto: Silvie Heřmanská
Mezi vystavujícími je například Jiří Kovanda, Jakub Janovský, Radka Bodzewicz, Jan Daňhel nebo Magdaléna Rajchlová. Ta svou instalaci nazvala Balonek I a Balonek II a chtěla v ní reflektovat podle svých slov hlavně rozdíl mezi světem, ve kterém tvořil Mikuláš Medek, a tím, v němž má možnost tvořit její generace.
„Byla to pro mě velká výzva. Nemám zkušenost s režimem, v němž Mikuláš Medek tvořil, i mí rodiče jej zažili, když jim bylo čtrnáct let, je to tedy pro mě minulost, kterou jsem nepoznala. Zároveň si ale uvědomuju ten apel na naši generaci za to, že jsme děti svobody. Zároveň trochu čelíme obviňování, kdy je naše generace označována za křehké vločky, které na té misi dobýt svobodný svět těžce selhávají,“ vysvětluje mladá tvůrkyně.
Dlouhodobě ji baví zpracovávat to, proč se to všechno děje, prolínání současnosti s minulostí, jakési vrstvení. Při ztvárnění svého díla se nechala inspirovat hlavně Medkovým přemýšlením o barvách a jeho prací se zraňováním materiálu.
Zároveň s výstavou vychází k významnému výročí i první kompletní monografie, jejímiž autory jsou Karel Srp a Lenka Bydžovská, přední odborníci na české umění dvacátého století. Její součástí je rovněž soupis Medkova malířského díla, který sestává ze dvou dílů, protože do jednoho by se vše nevešlo.
Za touto částí stojí Eva Kosáková s dcerou Adélou. Všechny tři knihy tvoří jednu ucelenou publikaci, která vznikala třináct let a váží dohromady osm kilogramů. Vydal ji Nadační fond Emily a Mikuláše Medkových.
„Je to trošku netradičně dělané, proto to tak nabylo,“ ukazuje vnučka Adéla knihu, která obsahuje Medkovu tvorbu. „Jednak tam jsou celostránkové reprodukce, protože na ty velkoplošné obrazy by se malé reprodukce nehodily. Základní informace pak jsou doplněné třeba o máminy vzpomínky nebo Mikulášovy vzpomínky z jeho deníků, jsou tam skici k obrazům, fotky původních majitelů, protože Mikuláš se hodně potkával s různými filozofy, hudebníky a jinými malíři, kterým obrazy daroval a oni mu zase na oplátku věnovali nějaké své dílo,“ přibližuje.
Foto Silvie Heřmanská
Magdaléna Rajchlová
V další části jsou pak zpracovány realizace v architektuře, tedy třeba díla pro jedovnickou farnost, nebo realizace pro Československé aerolinie, na kterých Mikuláš Medek spolupracoval s architekty. Publikace nabízí rovněž juvenilní práce, které umělec tvořil v Čejkovicích, když mu bylo šestnáct let a připravoval se na grafickou školu.
Kniha by měla být k dispozici od příštího týdne za nákladovou cenu 4199 korun a objednat půjde buď přes webové stránky, nebo u partnerů, například v některých galeriích.
Mikuláš Medek byl známý tím, že spoustu svých obrazů rozdával nebo si je kupovali jeho kamarádi, kteří ho tak chtěli podpořit. Některá díla pak daroval třeba galeriím. Dnes je proto většina tvorby v soukromých sbírkách. Toho jeho dcera lituje, protože veřejnost ji nemá možnost vidět. Mezi její nejoblíbenější díla patří Magnetická ryba, kterou otec už v šedesátých letech prodal Národní galerii.
„Tehdy jsem hodně protestovala, protože jsem si ji chtěla nechat, ale bohužel,“ vzpomíná Eva Kosáková.
Částky za obrazy se pohybují od několika set tisíc korun po desítky milionů. Zatím nejdražším obrazem Mikuláše Medka prodaným nejen na českém, ale i zahraničním trhu je „Vajíčko“, které za 57 milionů korun vydražil Vladimír Železný.
Nedávno se přes vídeňské Dorotheum začala rozprodávat rozsáhlá sbírka Christopha Wilhelmiho, Medkova velkého německého obdivovatele a sběratele, který loni zemřel.
Mikuláš Medek je považován za jednu z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších osobností nejen českého umění druhé poloviny dvacátého století. Vnuk krajináře Antonína Slavíčka a syn generála Rudolfa Medka, významného autora české legionářské literatury, byl po komunistickém převratu v roce 1949 z ideologických důvodů vyloučen z uměleckoprůmyslové školy, a své první zakázky tak získával jen velmi obtížně.
Kolem roku 1951 se Mikuláš Medek dostal do skupiny výtvarníků a básníků soustředěných kolem osobnosti Karla Teigeho. Jeho slibnou kariéru přerušil rok 1968 a následně těžká choroba, kterou provází cyklus Pohyblivé hroby a jíž umělec o šest let později podlehl.
Výstava MM 100 + 21 potrvá v Hale 11 do 6. prosince a přístupná je každý den od 10 do 20 hodin. Všechna díla mladých umělců jsou prodejná a výtěžek pomůže zaplatit náklady výstavy i další činnost nadačního fondu.