Ostrava se mění před očima. Z Dolních Vítkovic je díky mecenášovi Janu Světlíkovi dávno živé kulturní centrum. A podobnou ambici má dnes i budoucí sídlo Janáčkovy filharmonie – koncertní hala Vox. Oba projekty ukazují, jak se metropole díky živému umění stává důležitým bodem na kulturní mapě střední Evropy.
Ostravský industriální areál Dolní Vítkovice soustavně poutá pozornost. Sotva padla železná opona, režisér Tomáš Vorel tu natočil popkulturní Kouř a na přelomu milénia si místní zastupitelé i lidé z byznysu začali pohrávat s otázkou: Jak takové místo/nemísto zpřístupnit?
To však rozhodně nebyl snadný úkol. Vždyť ani rodilí Ostravané, kteří ve slezské metropoli prožili celý život, nevěděli, jak se do dolní oblasti dostat.
„Byla to zakázaná zóna, vymazaná z mapy, území lvů,“ vzpomínal podnikatel Jan Světlík na festivalu Pulse na Forbes stage na své nesmělé první krůčky v areálu, ze kterého tehdejší zastupitelé města chtěli muzeum, ale on se rozhodl proměnit jej v živou městskou čtvrť.
Tuzemský byznysmen a mecenáš, jeden z nejbohatších obyvatel Česka a především ostravský patriot, je klíčovou osobností, jež stojí za postupnou přeměnou vítkovického areálu v živoucí dějiště stěžejních kulturních a společenských událostí, které se v Ostravě každoročně konají.
Vítkovice kupoval od státu v roce 2003. „Když se mě ptali, co s tím hodlám dělat, vysnil jsem si, že tu uspořádám koncert,“ vyprávěl se smíchem Světlík.
A jen o dekádu později se do areálu vůbec poprvé sjeli účastníci Colours of Ostrava; události, kterou si dnes jinde než na pozadí věžovitých pecí, plynojemů a všudypřítomného továrního potrubí lze představit jen stěží.
A příhodnější působiště by v tuzemsku těžko hledal také zmíněný Pulse; mezinárodní festival architektury a designu. Vždyť samotnou multifunkční aulu Gong, kde festival každoročně v květnu probíhá, mnichovské Expo dokonce kdysi zařadilo mezi top deset staveb světa.
„Ze začátku však panovala obrovská politická nedůvěra, že v Dolních Vítkovicích opravdu něco postavíme,“ pokračoval Světlík. Za posledních dvacet let však areál proměnil k nepoznání.
Jan Světlík
Světlíkova životní dráha se s Vítkovicemi poprvé střetla už na prahu osmdesátých let. Coby absolvent Vysoké školy báňské tenkrát, vinou bývalého režimu, do Vítkovic nastoupil jako řadový kovář a lisař. „Dostat se jako inženýr do dělnické kategorie a být dělníkem je škola sama o sobě. Zjistíte, jak věci fungují,“ popsal na Pulse. O dvě dekády později už však v podniku stanul coby generální ředitel.
Dnes jeho firma Cylinders Holding představuje světovou špičku v tlakových lahvích na stlačený plyn. A s tržbami pět a půl miliardy korun letos obsadila 28. příčku v našem žebříčku rodinných firem.
Budova Gongu, bývalý plynojem přestavený dle návrhu architekta Josefa Pleskota, se veřejnosti poprvé otevřela v roce 2012. Tedy v době, kdy Ostrava prohrála s Plzní soutěž o statut Evropského hlavního města kultury.
„Ve chvíli, kdy jsme se to dozvěděli, lidé na místním Mozartově náměstí opravdu plakali,“ vylíčil podnikatel. „A když se otevřel Gong, roztáhla se opona a z hlediště bylo vidět nasvícenou vysokou pec, tehdy se Ostravě vrátila hrdost. To byl náš vůbec největší úspěch – vrátit městu hrdost,“ dodal.
Rekonstrukce oné vysoké pece, dnes známé jako Bolt Tower, rovněž vycházela z Pleskotova návrhu. Přestavena byla o tři roky později než Gong, tedy v roce 2015. Nad areálem se coby jedna z dominant celé Ostravy tyčí do výšky téměř osmdesáti metrů.
V poslední dekádě se v areálu otevřely další restaurace, muzea i galerie. Přeměna oblasti, do které ročně zavítá přes milion a půl návštěvníků, stále pokračuje.
Budoucnost areálu a potažmo celé Ostravy osvícený mecenáš spatřuje především ve světové gastronomii a lepším napojení Dolních Vítkovic na centrum města. „Ještě takových deset špičkových restaurací a zbyde nám jediná otázka: Jak uchovat původního ducha tak, aby tady zůstalo to důležité?“ ptal se řečnicky.
Foto Nikola Ramešová | Pulse
Za klíčové dnes považuje především novou ostravskou třídu, podle své délky nazývanou „Jedna míle“, jež v budoucnu propojí Vítkovice přímo se Smetanovým náměstím v centru města. Podobně jako se to v minulosti podařilo díky cyklistické lávce, jež Vítkovice lépe napojila na město.
„Doufám, že Jedna míle se začne stavit příští rok. Podotýkám, nejde o nákladný projekt, zvládne se to do miliardy. A já myslím, že pak máme vyřešeno a Ostrava stojí před obrovskou šancí, jak se stát živým městem a místem pro život,“ uzavřel s úsměvem na gongovském podiu Jan Světlík.
Filharmonie neboli Vox
Vítkovicemi však proměna třetí největší tuzemské metropole rozhodně nekončí. Jen pár kilometrů severně na třídě 28. října u vstupu do Sadů Milady Horákové právě probíhá rekonstrukce ostravského Domu kultury, přísné geometrické budovy z druhé poloviny padesátých let od architekta Jaroslava Fragnera.
V jejím novém křídle by už za pár let měla sídlit Janáčkova filharmonie. Avšak kromě klasické hudby tu přibude také divadelní i komorní sál. Vzniknou tak prostory vhodné pro pořádání koncertů populární hudby, plesů i přednášek.
A chybět nebude ani nahrávací studio. „Navíc chceme obnovit kino náročného diváka,“ podotkla předsedkyně představenstva a výkonná ředitelka projektu Petra Javůrková.
Návštěvníci nové filharmonie se mohou těšit na moderní kavárnu s výhledem do okolní zeleně. „Tedy, do snad už alespoň částečně zrekonstruovaných Sadů Milady Horákové,“ upřesnila Javůrková.
Stavba, na kterou Ostrava i samotní filharmonici, kteří dnes působí v provizoriu, už dlouho čekají, svou tvář nakonec našla v návrhu amerického architekta Stevena Holla a jeho studiu Steven Holl Architects.
„Přála bych si, aby se na ni jednou lidé jezdili dívat a říkali si: To v Ostravě nesmím minout,“ uvedla na Forbes stage zastupitelka Ostravy a náměstkyně primátora Lucie Baránková Vilamová (za ANO).
Přestože šedobílá budova připomínající ze všeho nejvíc vesmírnou loď ještě nestojí a první koncert se tu plánuje až v roce 2029, se už dnes těší vlastnímu názvu i vizuální identitě.
Foto Steven Holl Architects
„Ke jménu Vox jsme dospěli po půlroce hledání,“ přiblížila Javůrková dlouhý proces. Když konečně měli název, chyběl už jen vizuál. Javůrková se proto spojila se společností CzechDesign a společně uspořádali otevřenou výzvu na autora či autorku vizuální identity.
Za černobílým návrhem, doplněném o svítivě zelenou, nakonec stojí Martin Egrt a Markéta Steinert z pražského grafického studia Gradual. Do svého pojetí propsali designéři Janáčkovu hudební teorii, architektonické přednosti obou budov – Fragnerovy i Hollovy – i Hollovu oceňovanou práci se světlem.
„V nové budově jsou velmi výrazné střešní světlíky. S postupujícím sluncem se během dne mění světlo dopadající na stěny a podlahy uvnitř budovy,“ vylíčil na podiu Egrt. Sami na světlíky odkázali skrze otvory ve vizuálních kompozicích.
Stěžejní byl pro duo i motion design. „Celá identita se pohybuje. A díky současným technologiím má každý pohybem myši možnost ovlivnit, jak přesně bude vypadat,“ představila vizuální koncept Steinert.
Foto Nikola Ramešová | Pulse
Onu hravost by designéři rádi přenesli i na samotný opening. Poutací panely by se tu proto měly též rozhýbat. Postačí, když na ně namíříte telefonem.
Egrt se Steinert pak pro Vox hledali ještě údernou zkratku. Nakonec dospěli k písmenu X. „X jako centrum: centrum kultury, které bude skvělým místem setkávání nejen pro Ostravu,“ osvětlil designér vizuální metaforu křižovatky.
„Na ocet“ však nezůstane ani původní Fragnerova budova. Čeká ji obnova, a to včetně místní restaurace. „Chceme ji věnovat edukačním aktivitám. Koneckonců – to je jedním z poslání kulturních institucí,“ uzavřela na ostravské stage za Vox Petra Javůrková.
Rok 2029 je sice daleko a stavba se navíc může dost protáhnout. Už dnes však současný skladatel Ondřej Adámek pracuje na skladbě, která by měla zaznít právě na prvním koncertě v nové ostravské filharmonii.
