Nařízení vlády uzavřít Česko v domácí karanténě ji ze dne na den připravilo o práci. Eventová manažerka, jejíž jméno se redakce rozhodla nezveřejnit, tím pádem přišla o podstatnou část příjmů. Podstatnou, jelikož byla ještě zaměstnána, avšak na výrazně zkrácený úvazek.
I proto nabyla přesvědčení, že jí oprávněně náleží 500korunový denní příspěvek pro OSVČ z programu Pětadvacítka. A tak – mimo jiné i po reakci z ministerstva financí, která ji v jejím úsudku utvrdila – si o peníze řekla. Místo nich ale o několik dní později obdržela telefonát.
„Volali mi z finanční správy, že příspěvek se mě netýká a budu muset svou žádost oficiálně stáhnout. Pokud bych tak neudělala, dopustila bych se prý trestného činu podvodu, za což by mi s ohledem na nouzový stav mohlo hrozit až osmileté vězení,“ líčí s tím, že místo očekávané pomoci se dočkala leda tak cejchu podvodnice.
Další případ. Opět žena, tentokrát umělkyně.
Poté, co jí vláda zakázala vystupovat, neotálela a domluvila si brigádu v obchodním řetězci, aby měla alespoň nějaký příjem, než se vyjasní situace kolem státní podpory. Domnívala se, že dočasná DPP nebo DPČ pro přijetí Pětadvacítky nebude vadit.
Jenže opak byl pravdou. I když jí peníze na účet přišly, pár dní nato jí volala úřednice z finančáku s tím, že je bude muset vracet. Navíc s úroky z prodlení za dobu, kdy částku neoprávněně zadržovala.
„Takže jsem v situaci, kdy si v supermarketu vydělám zhruba 15 tisíc korun měsíčně, což se v podstatě rovná mému nájmu. A za co budu žít, to netuším,“ tvrdí. „Stát mi nejenže nepomůže, ale budu ještě platit navíc,“ nerozumí.
Pozvolna se tak naplňuje scénář, jehož se živnostníci obávali. Tušili, že podobná situace kvůli vágně nastaveným podmínkám programu může nastat.
„Pracovníci finančních úřadů mohou vyzvat OSVČ, aby vrátily část bonusu, o kterou žádaly neoprávněně,“ potvrzuje Lukáš Heřtus, mluvčí finanční správy.
Že se již objevují první případy kontrol, připustila v nedávném rozhovoru pro Forbes také ministryně financí Alena Schillerová. Zároveň však opakovaně ujišťovala, že případné vrácení se bude týkat pouze exemplárních případů.
„Ráda bych zdůraznila, že nebudou žádné masivní kontroly. Nikdo tady nechce nahánět OSVČ, na to finanční správa ani nemá čas,“ tvrdila rezolutně.
Tohle jsou ty exemplární případy?
Ostatně sama ministryně v daném rozhovoru hovořila o cílených, zřetelně prokazatelných podvodech, kdy například žadatel bude usilovat o kompenzační bonus navzdory rostoucím tržbám či požádá o podporu jménem jiné osoby. Tedy o zcela odlišných situacích.
Ano, u obou žen lze oprávněně namítat, že byly účastny na nemocenském pojištění coby zaměstnankyně, což byla jedna z těch mála explicitně vyjádřených podmínek. Tudíž není nárok. Hotovo. Tečka.
To, že jejich příjmy z částečných zaměstnaneckých poměrů sotva dosahují výše minimální mzdy a sotva se z nich uživí, ovšem úřady už nereflektují.
A ke komu jinému než k těm, kdo ji skutečně potřebují, by tak pomoc měla být směrována? Tady tedy přišla, a navíc rychle, jak vláda proklamovala. Stejnou rychlostí ale vzápětí i odešla.
Nejde přitom pouze o dva zmíněné případy. Kolik celkem živnostníků se nakonec financí z Pětadvacítky muselo (nebo teprve bude muset) nedobrovolně vzdát, ovšem není zřejmé. Berňák to údajně prozatím neví.
Obavy z případného vrácení peněz panovaly mezi OSVČ od počátku. Mnozí proto, ač by mohli mít nárok, o podporu raději ani nežádali, právě aby později neměli opletačky s úřady.
Zatímco v prvním bonusovém období si o příspěvek řeklo přes 500 tisíc lidí, ve druhém bonusovém období už to byla „pouze“ přibližně polovina.
Je to pochopitelné. Spousta živnostníků se po rozvolnění vládních opatření mohla vrátit ke své práci, čímž se jim vrátily i příjmy. Objevují se ale i tací, kteří tvrdí, že jim jeden příspěvek na přečkání tíživé situace postačil a dále již nechtějí zbytečně riskovat. Nelze se divit.
