Měli jsme čekat na zploštěnou křivku. Je zploštěná.
Měli jsme čekat na dostatečné kapacity
zdravotnictví. Jsou předimenzované a bez pacientů s virem. Naopak jiná
zdravotní péče trpí.
Teď máme zase čekat na to, jak moc jsme zlobili o Velikonocích. A pak možná vláda milostivě uvolní nějaký obskurní miniobor ekonomiky.
Jenže – už není na co čekat. Je nutné co nejrychleji začít uvolňovat celou ekonomiku! Mluvíme s majiteli velkých i malých firem a každý týden se počítá! Vládní osazenstvo, podívejte se na Západ, alespoň do toho Německa, kde se už život zase rozjíždí. Já vím, vy se raději koukáte opačným směrem…
Už by to ale mohl začít chápat i populista, miliardář a premiér Andrej Babiš. Klidně jen optikou voličů. Přece ho nevolí pouze úředníci a důchodci, kteří jsou na chalupě za 100 procent příjmů a jako každé jaro zvelebují svou zahrádku. A kdyby si nemuseli ušít roušky, možná by si ani nevšimli, že je letos něco jinak.
Babišův marketingový produkt, který má aktuálně také funkci ministra zdravotnictví a nikdy pro nikoho jiného než Babiše nepracoval, přece není taková názorová skála.
Co zatím ale slyšíme? „Pane redaktore, už mě s těmi absurditami štvete,“ reagoval multifunkční hospodářský ministr Karel Havlíček o víkendu na dotazy iDnes.cz, který ministra konfrontoval s podivným rozvolňováním pravidel.
Nebo si můžeme rovnou poslechnout rudý svetr Jana Hamáčka: „Pokud se ukáže, že to polevení o Velikonocích bude mít významný dopad na vývoj epidemie, tak by se to uvolňování samozřejmě mohlo zpomalit. Byla by škoda tu poměrně zvládnutelnou křivku epidemie u nás takhle zahodit a začínat znovu po italsku.“ BU, BU, BU. Také tam cítíte tu nadřazenost? To zastrašování? Když už ti to učení tak jde, malý žáčku, byla by přece škoda si to pokazit a nedostat jedničku…
Mám oba rodiče nad 70 let. Jsou v důchodu, jsou chytří, chovají se normálně, a tudíž obezřetně. Taky ale nepotřebují jedničku od Hamáčka.
O Velikonocích jsem zajel za mámou na oběd. Dali jsme si ho na zahradě, abych nechodil do baráku, obešli jsme se bez pusy, objímání a roušky. Když se vše vrátí do normálního stavu, rodiče asi ještě nějaký čas obezřetní budou. Táta si ale určitě dojde na večeři a dá si točené. A nebude u toho šílet strachem. Protože kdyby ho měl, tak do té hospody nepoleze. Nikdo ho přece nutit nebude. Na rozdíl od toho, být doma. Stále mě sledujete, pane Hamáčku, o. k.?
Mám také pratetu – ročník 1925. Nudí se zavřená ve svém malém bytě v pečovatelském domě, ale pečlivě vás každý den sleduje v televizi. Včera mi říkala: Oni to přehánějí, oni udělají víc škody než užitku. Také musela kdysi zavřít krám – potraviny. Komunisti jí ho sebrali, když většina z vás ve vládě ještě chodila do školy či nebyla na světě. Až to půjde, tak za ní hned pojedu. Protože si vybrala, že chce. Protože se nebojí a protože se u toho budeme chovat obezřetně. Sami od sebe. Máme oba v hlavě mozek. A ten tetin už něco pamatuje.
Já, pane Hamáčku, dobře chápu, že je to velmi efektivní, ten nouzový stav. Že spoustu věcí urychlí, jak se může jet bez výběrka a dalších pravidel. A také vím, že až skončí, tak se určitě spolu s dalšími úředníky třeba i z Hradu rádi podělíte o všechny smlouvy, co jste uzavřeli, a nezbytné kroky, které jste provedli. I na to se vyplatí pamatovat.
Z nejhoršího jsme, milá vládo, evidentně venku. Jestli je to opravdu zásluhou vašich drakonických opatření, nebo mají Češi na rozdíl od Italů třeba jen lépe vybavený organismus (což vědci také připouští jako možnost), to uvidíme začas. Pokud platí A, udělali jste svou práci dobře. Tečka. Slzy dojetí ode mě nečekejte. Vy jste se hnali ve volbách do řízení téhle země. A teď musíte zase nechat lidi, aby řídili sami sebe. A také své firmy, byznys, život a své riziko. Přestaňte nás vodit za ručičku. Nebo nám ji alespoň nekruťte za zády.
