skip to main content
Komentář

Stát vám nijak nepomůže, smiřte se s tím, říká zakladatel módní značky Le Premier

5 minut čtení

Jakub Lohniský je spolumajitelem oděvní značky Le Premier, která šije pánské obleky a košile na míru. Má pět obchodů v Česku, zhruba 40 zaměstnanců, obrat 110 milionů korun a taky jeden problém – slibovaná pomoc pro podobné firmy, jako je ta jeho, kterou se zaklíná česká vláda, reálně nedorazila.

Ve svém komentáři popisuje, proč podle něj stát v pomoci selhal, na jaké praktické problémy jeho firma naráží a proč na to celé Česko v budoucnu doplatí.

Čekáte na pomoc od státu? Můžete čekat, ale pak za pár týdnů zjistíte, že žádná nepřišla a vy krachujete. To není žádné brečení, ale upozornění pro všechny podnikatele. Stát vám nic nedá, maximálně vám hodí pár polínek pod nohy a úředník se bude za rohem smát, jací jste idioti.

Silná slova? Možná. Tak jinak. To, co teď prožíváme, jsou nové devadesátky. Totální změna všeho. A pozor, zatím je klid před bouří, ty velké změny teprve přijdou. Takže jedinou záchranou firmy, podnikání, živnosti je se přizpůsobit a vymyslet, kde získat peníze.

A u toho aplikovat zcela jasné a chirurgicky přesné sekání nákladů včetně zbavení se všech nepotřebných lidí. Zní to moc drsně, když přece máme ten Antivirus?

Pojďme se na tu slavnou podporu podívat z hlediska českého podnikatele, který v noci z 13. na 14. března na chvíli přišel o smysl své dosavadní mnohaleté práce. Za pár let se budou novinářské ankety ptát, co jsme dělali té noci, stejně jako se ptají třeba na 11. září. Mě v šest ráno probudil vedoucí obchodu, že je to v háji a jsme zavření.

Nebude tak zle, společně to zvládneme, říkali jsme si. A tak už za dva dny jsme šili tisíce roušek a snažili se přizpůsobit válečné ekonomice. Uběhl týden zvláštní euforie, pak druhý a třetí už jsme koukali, jestli by pro nás stát něco neudělal. Zvláště když jsme četli, jak se pumpují peníze do ekonomiky v Anglii, Německu a USA.

Díky nekonečným tiskovkám, kombinaci naivního optimismu z brzkého otevření obchodů a prosakujících informací o podpoře ve výši stovek miliard (premiér mluvil o bilionu) jsme věřili, že to nějak dáme. Nezahodíme přece osm let práce. Stejně klidní byli i třeba lidé z gastronomie, kteří bojovali u okének a říkali si, že je v tom stát nenechá.

Reklama

Jako první z nabízené podpory přišel úvěr COVID, později označený jako COVID I. Zadal jsem své CFO, aby o něj požádala. Začala vyplňovat, shánět potvrzení, konzultovala složité požadavky s právníky a po třech dnech dala všechny potřebné papíry do kupy. Když jsme je chtěli odeslat, bylo oznámeno, že podpora je vyčerpána.

Asi jsme mohli být rychlejší, ale prostě v téhle byrokracii nejsme kovaní a já na začátku ztratil dva dny tím, že jsem si myslel, že to vyplníme za hodinu. Stát řekl, že nevadí, že nečekal takový zájem a že brzy spustí COVID II.

Jenže ten už, jak se později ukázalo, nebyl bezúročným úvěrem, ale jen zárukou za úvěr u komerční banky. Pár dní před spuštěním se ukázalo, že COVID II není určen pro firmy z Prahy, že prý až COVID III. V ten okamžik jsme ztratili jakýkoli zájem o cokoli žádat. Zvládneme to bez úvěru, zvláště když vláda schválila, že nám dá 80 procent mezd z programu Antivirus.

Pár dní před zavřením jsme byli na 30 procentech obratu loňského roku.

Hodili jsme tuhle podporu do modelu cash flow a řekli si, že to vydržíme. Trochu nás zarazilo, že nejdříve musíme vyplatit 1,4 milionu korun za mzdy a teprve pak dostaneme peníze zpět, ale i s tímhle jsme se smířili. A pak přišlo několik dní počítání mzdové účtárny, aplikování různých upřesňujících výkladů právníků a konečný verdikt, že dostaneme ani ne 400 tisíc korun, tedy ani ne 30 procent z vyplacených mezd.

Šok. Musí tam být chyba. Nebyla.

Antivirus totiž není podporou za březen 2020, ale pouze za dobu zavření obchodů (překážek), takže od 12., nebo v našem případě 14. března. Do té doby žádné náhrady nedostanete. Tady byla naše první chyba a naivita. Mysleli jsme, že to je příspěvek na mzdy za březen. Už od konce února nám klesala poptávka, jak se vše zavíralo a omezovalo, a pár dní před zavřením jsme byli na 30 procentech obratu roku 2019.

Navíc jsme pozdě rozklíčovali, že se nejedná o příspěvek na mzdy, ale o příspěvěk na náhradu za mzdy. Naše blbost. Ministryně Maláčová ale všude prezentovala, že prostě vyplatíme mzdy a dostaneme dle režimu A nebo B zpátky 60 až 80 procent toho, co jsme vyplatili (s nějakým stropem). Jenže tak to není.

Když nemáte lidi vyloženě doma kvůli zavření obchodů nebo na tzv. překážkách ze strany zaměstnavatele a snažili jste se jim nějak udržet práci, tedy aby chodili do práce nebo měli home office, nedostanete nic.

Třeba lidé z gastronomie se diví, že jim nikdo nic nenahradí. Provozovali totiž hladové okno, sice na 10 procent běžného obratu, ale zaměstnanci jim chodili do práce, takže teď vidí jen vztyčený prostředníček. Podmínky se v průběhu nezměnily, jen je to prostě taková česká podpora. Hodně byrokracie, hodně výjimek, hodně výkladů a na konci zjistíte, že máte jaksi mnohem méně, než jste si mysleli, že dostanete.

Dále jsme nemohli čerpat náhradu za mzdy lidí, kteří jsou v nějaké formě výpovědi. Nezáleží na tom, že třeba oni dali výpověď nám, v únoru, nebo dokonce už v lednu. Jsou ve výpovědní lhůtě, a tak nemáme nárok na náhradu jejich mzdy po dobu zavření obchodů.

Na dohodáře se Antivirus také nevztahuje. Ti tedy nedostanou nic od nás ani od státu a jsou bez příjmu. Pokud je ten člověk dobrý a já si ho chci udržet, tak mu ale něco musím dát. Z vlastní kapsy. Pokud je zbytný, bude první, koho se zbavíme.

Pokud si chci dobrého zaměstnance udržet, musím mu dát z vlastní kapsy.

Co takový ředitel či vedoucí manažer, který má po zavření obchodů 50 procent práce? Logicky je to pro vás důležitý člověk, takže ho platíte dále, maximálně se domluvíte na nějaké formě snížení mzdy. A protože není prodavač a ani není na těch zmíněných překážkách, nedostanete na něj nic.

Snad by šlo aplikovat režim B, ale každý vám řekne něco jiného. Navíc bych ho musel poslat na 60 procent mzdy a z těch 60 procent bych od státu dostal zase jen 60 procent (a to celé zastropováno na 29 tisíc). 

I když píšu tenhle text, chce se mi křičet. Proč to nemůže být tak jednoduché jako v USA, kde stát vezme průměr posledních mezd, pošle vám na účet 2,5násobek, a když tu částku využijete opět na mzdy, nájmy nebo další provozní náklady, stane se z půjčky dotace?

Když peníze využijete jinak a vrátíte je do konce roku, pokračuje to jako půjčka. Tím, že stát napumpuje do firem takto jednoduše peníze, odpadne i spousta dalších věcí. Například by se vyřešil zatím doutnající problém mezi pronajímateli a nájemci.

My z pozice nájemce logicky nechceme platit za zavřené obchody. Nemáme ani z čeho. Já v nájmech platím měsíčně 1,3 milionu korun. A teď nic netržím. Nicméně chápu pronajímatele, kteří mají také své závazky. Nakonec ale ty peníze bude muset někdo zaplatit. Nájemce je nemá, pronajímatel je chce a stát zatím kouká jinam.

Z pozice nájemce logicky nechceme platit za zavřené obchody.

My prostě musíme jít cestou rakousko-uherských výjimek a milostivě čekat, jestli nám podporu úředník odklepne, nebo nám ji vrátí kvůli nevyplnění čísla účtu. Stát se bojí, že bude podporovat nefunkční firmy.

Co je ale nefunkční firma? Ta, která generuje ztrátu, ale každým rokem roste, zaměstnává stovky lidí a třeba letos měla být v zisku? Nebo firma, co má tři zaměstnance a generuje 20 tisíc zisk? Podle státu samozřejmě pouze ta druhá. Přitom stačí nastavit jednoduchá kritéria. Například bezdlužnost vůči státu, stáří alespoň rok, nějakou hranici minimálních odvodů za zaměstnance a určitě by šlo vymyslet jiná.

Reklama

Ani si nechci představovat, co podpory okolních států udělají s konkurenceschopností naší ekonomiky za rok či dva. To se prostě musí projevit. České firmy aktuálně utratí své rezervy a peníze původně vyčleněné na investice za provoz, případně budou sanovat pokles poptávky v dalších měsících.

Žádné nové stroje, nové technologie, růst přidané hodnoty. Okolo nás se bude inovovat, nakopávat, posouvat celé obory dopředu. A my zase budeme buď tupě stát u pásu a montovat auta, nebo prostě bude hodně nadějných českých firem za hubičku koupeno zahraničním kapitálem.

Kapitola sama pro sebe je uvolňování restrikcí. V případě otevírání obchodů to je čistě klientelistický způsob bez strategie. Nejsou známé žádné parametry, kdy dojde k uvolnění.

Prymula mluví nějak, Hamáček ho přes média opravuje, Babiš mlčí, aby za dva dny na videu uklidnil své voliče a řekl, že on by to dělal jinak, ale musí poslouchat epidemiology. Před Velikonocemi otevřeme hobbymarkety, kde se následně tísní stovky lidí.

Malý obchod, který si může návštěvnost úplně v pohodě regulovat, ale neotevřeme, protože má dle ministra Havlíčka nízké stropy. Respektive hobbymarkety je mají vysoké a jsou dobře odvětrány. Vážně? Opravdu takto stát komunikuje?

V úterý se představil plán na uvolňování a je sice hezké, že víme, kdy se budeme moci jít podívat do pavilonu goril v zoo, ale možná by bylo užitečnější nehodit přes palubu celý maloobchodní sektor tím, že povolení k otevření obchodních center přijde až 8. června, tedy skoro za dva měsíce.

V Rakousku jsou obchody do 400 metrů čtverečních otevřeny od 14. dubna, v Polsku se všechny obchody otevírají 20. dubna (s výjimkou obchodních center). Stačilo by vypracovat podrobný plán otevření, pravidel a hygienických požadavků. My retaileři bychom to milerádi dodržovali výměnou za to, že konečně můžeme něco tržit.

Obchodní centra jsou moderní, majitelé by udělali cokoli, aby mohli otevřít. Klidně budou regulovat vstup do centra nebo dají na každých 10 metrů dezinfekci. My jsme na nesmyslný červnový termín zareagovali tak, že jsme si za 14 tisíc na měsíc pronajali vedle Vaňkovky v Brně malý prostor a tam od 27. 4. otevřeme svůj obchod.

Podpora živnostníků a podnikatelů je jen chiméra.

Nebudu čekat do 8. 6. nebo doufat, že stát zase něco změní a otevře se dříve. Takže kromě půl milionu korun za tříměsíční nájem ve Vaňkovce, který nevím, jak zaplatím, jsem si ještě musel na dva měsíce pronajmout za 28 tisíc plus poplatky prostor o 500 metrů vedle. Abych udržel lidi a přežil.

Jak jsem psal v úvodu, nechci a nebudu brečet. Jen jsem chtěl ukázat, že podpora živnostníků a podnikatelů je jen chiméra. Prostě neexistuje. A nejde jen o peníze, neméně důležitý je ten plán uvolňování.

Stát se místo toho zabývá nesmyslnou úvahou o znárodnění Smartwings, tedy druhých nejhorších aerolinek světa. Mezitím mu tady doslova odumírá několik sektorů, které tvoří páteř ekonomiky. Gastro, drobné služby, živnostníci… Jen maloobchodní sektor v Česku zaměstnává bezmála 500 tisíc lidí, z toho téměř 100 tisíc právě v obchodních centrech.

Zatím se paní Maláčová může chlubit 3,5procentní nezaměstnaností v březnu, ale to jen kvůli nepružné metodice sběru dat. Reálně to již teď bude osm procent a více. A v červnu se bude vláda divit, že to je 15 procent. Samozřejmě se mezitím vypustí pár PR balonků o další podpoře, bude to hlavně politický boj.

Ale hodně firem to nepřežije. Teď nebo za pár let. 

Reklama
Reklama