Advokátní kancelář BBH se v posledních měsících ocitla v centru nenápadné, ale významné tržní přestavby. Jako jedna z největších právních firem v Česku, která roky patřila mezi klíčové hráče v oblasti velkých transakcí, letos prošla zásadními změnami.
Začátkem roku ji opustil dlouholetý managing partner Petr Mlejnek spolu s dalšími dvěma partnery, což vyvolalo otázky ohledně dalšího směřování kanceláře.
Nejde přitom jen o běžnou fluktuaci právníků. BBH si dlouhá léta udržovala silné vazby na největší tuzemskou investiční skupinu PPF, zároveň ale spolupracovala i s dalšími významnými byznysovými hráči, včetně Kaprainu Karla Pražáka. Právě napětí mezi těmito dvěma skupinami, které na trhu rezonuje už několik měsíců, se dotklo i právního sektoru.
Bývalí partneři byli klíčovými postavami v zastupování Kaprainu, který s jejich odchodem přerušil spolupráci s BBH úplně. Kancelář přitom v minulosti hrála roli v několika strategických transakcích Kaprainu, včetně multimiliardové akvizice mediálního domu Mafra či prodeji platformy Nej.cz skupině PPF.
„V BBH jsme na změny vždy reagovali strategicky, a to platí i nyní,“ říká nový managing partner Vladimír Uhde, který kancelář vedl už v letech 2014 až 2019. BBH si prošla několika zásadními proměnami – koneckonců, kancelář v roce 2000 založili Tomáš Brzobohatý, Josef Brož a František Honsa, přičemž první dva jmenovaní byli dlouholetými spolupracovníky zakladatele finanční skupiny PPF.
Vývoj tak byl do značné míry organický: z externích právníků se stali lidé, kteří skupinu formovali přímo zevnitř.
Brzobohatý se postupně propracoval do nejužšího vedení PPF, kam nastoupil po tragické smrti Petra Kellnera v roce 2021, aby pomohl stabilizovat skupinu. Po dokončení procesu svou roli v PPF dobrovolně opustil.
Podobně i další „odchovanec“ BBH, Tomáš Otruba, po odchodu z kanceláře sám vybudoval významnou investiční skupinu a dnes hraje po boku Renáty Kellnerové klíčovou roli ve směřování celého impéria největší tuzemské finanční skupiny.
V advokátní kanceláři BBH tak zůstalo devět partnerů a podle všeho nyní více směřuje svou pozornost na impérium nejbohatší Češky i ostatní klienty. „Uvolnily se nám kapacity, což nám v kontextu aktuálního tržního vývoje dává větší flexibilitu i prostor pro růst,“ říká Uhde na otázku ohledně stále užšího provázání kanceláře s PPF. Ta patřila mezi její největší klienty už dříve, ale aktuální vývoj naznačuje, že role BBH v rámci skupiny ještě posiluje.
Loni kancelář asistovala při prodeji Nordic Telecom do O2, při zpětném převzetí podílu v Cetinu skupinou PPF a také při jedné z největších realitních transakcí roku – akvizici hotelu Hilton. Podle všeho se na trhu chystají další velké obchody, ve kterých BBH bude hrát důležitou roli.
Právníci nejčastěji spojovaní s impériem nejbohatší Češky stáli také u akvizice Packety, kde zastupovali Jiřího Šmejce, či u prodeje největšího českého online prodejce zájezdů Invia, který přešel ze skupiny Rockaway Jakuba Havrlanta pod polský WP Holding, kotovaný na varšavské burze.
Kam kancelář pod vedením Vladimíra Uhdeho směřuje a jak se mění právní trh v době, kdy miliardáři přeskupují své impérium, rozebírá nový managing partner v exkluzivním rozhovoru.
Na podzim odešel váš partner Petr Mlejnek ke skupině Kaprain, dlouhodobému klientovi BBH. Jak tato změna ovlivnila kancelář?
Tato změna proběhla až překvapivě hladce. Ve výsledku se jednalo pouze o odchod několika kolegů, konkrétně tří partnerů a jedné juniorní kolegyně, a na chod firmy to nemělo žádný zásadní dopad. Žádný z nich totiž nebyl výlučným nositelem určité expertizy, takže veškeré klíčové oblasti, které jsme v BBH měli pokryté a které tvoří naši hlavní výkladní skříň, zůstaly zachovány.
Dokonce, k dnešnímu dni – tedy necelé tři měsíce po jejich odchodu – máme více právníků, než jsme měli předtím.
Přesto byl Petr Mlejnek klíčovou osobou ve vztahu s vaším významným klientem, skupinou Kaprain. Jak jeho odchod ovlivnil tuto spolupráci?
Ano, v jeho případě šlo vlastně o odchod přímo ke klientovi. To je něco, s čím už máme zkušenosti – zažili jsme to už mnohokrát a upřímně řečeno, vždycky to nakonec firmu spíše posílilo.
Pro Karla Pražáka už ale tímto nepracujete?
Pro Kaprain nyní zajišťujeme jen několik vybraných právních služeb, nicméně jako hlavního klienta jej dnes obsluhují kolegové, kteří k němu přešli.
Kaprain byl pro nás významným klientem po mnoho let a podíleli jsme se na řadě klíčových transakcí. Jeho odchod ale neměl na naše podnikání negativní dopad – spíše naopak. Vidíme to tak, že se nám otevřely nové příležitosti k růstu.
Byla tato situace srovnatelná s odchodem pana Brože a pana Brzobohatého?
Každý odchod byl v něčem specifický, ale většinou šlo o to, že advokacie už pro kolegy byla tak trochu malá – přerostli její rámec a vydali se za novými výzvami. Ačkoli se to často říká jako klišé, v jejich případě to platilo doslova.
Dlouhodobě se nám potvrdilo, že BBH tím vždy jen posílila a profitovala. Vztahů s bývalými společníky si velmi vážíme – se všemi máme úzké nejen přátelské, ale i obchodní vazby. A jsem pyšný na to, že i oni se stále hrdě hlásí k odkazu BBH a cítí sounáležitost s firmou.
Foto Michael Tomeš
Platí to i u nedávno odchozích partnerů?
Jsem pevně přesvědčen, že ano. Zůstáváme přáteli a v osobní rovině se tím odchodem nic nemění.
Z hlediska byznysu mluvíte o nových příležitostech, můžete být konkrétní?
Jednou z oblastí, kde jsme zaznamenali významný růst, jsou společnosti ze skupiny PPF. Po odchodu Kaprainu se rozšířil počet klientů, s nimiž v rámci této skupiny spolupracujeme. Poptávka po našich službách dlouhodobě převyšovala naši nabídku. Když se tedy některé kapacity uvolnily, dokázali jsme je velmi rychle zaplnit.
Výsledkem toho byl organický růst a rozšíření spolupráce s dalšími významnými klienty.
Byl Kaprain po PPF vaším druhým největším klientem?
Bylo to různé rok od roku, ale ano, byly i roky, kdy byl Kaprain po PPF možná naším nejvýznamnějším klientem.
Mohli byste pro obě skupiny pracovat současně, kdyby vaši partneři neodešli?
Těžko říct, to není otázka na nás. Jak jsem ale zmínil, v praktické rovině se to děje, protože pro některé společnosti skupiny Kaprain pracujeme i po odchodu kolegů.
Jak moc kancelář stále těží z toho, že u vás vyrostla významná jména, jež dnes zastávají klíčové role v tuzemském byznysu?
Možná neskromně, ale myslím si, že nás lidé vnímají jako něco víc než jen advokáty. BBH se vždy vyznačovala tím, že dokázala právní práci dodat i byznysový rozměr. To nakonec vedlo k tomu, že řada našich kolegů odešla do mimoprávního byznysu, kde úspěšně pokračují.
V mnoha případech jsme oceňováni za to, že jsme ochotni převzít část podpory nad rámec čistě právní pomoci. Někteří klienti nemají rádi klasický alibistický přístup advokátů, kteří pouze vymezí právní rámec a rizika a nechají rozhodnutí zcela na nich.
My umíme klientům asistovat i v obchodních rozhodnutích a v určité míře za ně převzít odpovědnost – samozřejmě jen v rozsahu, v němž nás k tomu sami vyzvou a pustí. Nejsme žádní hazardéři, kteří by si uzurpovali rozhodování za klienty, ale nabízíme víc než jen právní analýzu.
Jak velkou část vaší práce tvoří PPF?
Liší se to rok od roku. Za poslední rok ten podíl vzrostl. Předtím byl o něco nižší. Je to velmi významný klient, ale rozhodně netvoří většinu naší práce. V loňském roce představoval obrat skupiny PPF u nás méně než dvacet procent.
Neexistuje imperativ, že bychom nesměli s někým pracovat. Ani ze strany PPF.
Má ale rozhodující slovo v tom, pro koho budete či nebudete pracovat?
Neexistuje imperativ, že bychom nesměli s někým pracovat – a to ani ze strany PPF, ani jiného klienta. Advokacie takhle ani nefunguje. Klienti nám nemohou dávat pokyny, koho můžeme nebo nemůžeme zastupovat. To je základní princip advokacie – být nezávislý.
Pokud by se advokát stal závislým na pokynech jednoho klienta, přestal by být advokátem a stal by se interním právním oddělením. Do takové situace jsme se nikdy nedostali a ani se do ní dostat nechceme.
A hlavně – mezi klienty nerozlišujeme. Vždy klademe důraz na to, aby zájmy klientů byly na prvním místě. Necítíme se jako interní oddělení žádného klienta. Ostatně pro skupinu PPF pracuje řada dalších advokátních kanceláří a je to tak správně.
Nakolik pracujete i pro další velké skupiny?
Dlouhodobě jsme spolupracovali se společnostmi ze skupiny KKCG, stále děláme pro společnost Sazka ze skupiny KKCG. Významným klientem je pro nás také skupina Rockaway.
Historicky jsme pracovali i pro skupinu EPH, ale nejsem si jistý, zda pro ni v současnosti něco děláme – pokud vím, většinu právní agendy si nyní řeší interně. Faktem je, že z těchto skupin byla spolupráce s PPF vždy nejrozsáhlejší.
Pomineme-li tedy tyto velké skupiny, pro koho vaši právníci pracují nejčastěji?
Typický klient je podnikatel nebo firma, která potřebuje vyřešit právní situaci vyžadující nejvyšší úroveň odbornosti a preciznosti. Když jsme začínali, BBH nabízela exkluzivní právní služby, které odpovídaly svou cenou největším hráčům na trhu. Bylo tedy nemyslitelné, aby si naše služby běžně najímaly středně velké podniky.
Postupem času se ale stále více setkáváme s tím, že i klienti, kteří mají pro běžné právní záležitosti jiné advokáty, se na nás obracejí v situacích, které jsou pro jejich podnikání zásadní – ať už kvůli finančnímu objemu transakce, nebo kvůli složitosti právní materie. Dnes už není výjimkou, že mezi našimi klienty jsou i menší firmy s obratem v desítkách milionů eur. Nemusejí to být nutně jen velké finanční konglomeráty s hodnotou aktiv ve stovkách milionů.
Utrpěla kancelář odchodem velkého klienta finančně?
Loňský rok byl nejúspěšnější rok, který jsem v BBH zažil – jak z hlediska objemu práce, tak zisku a tržeb. Očekávám, že tento trend bude pokračovat i v roce 2025, zůstávám v tomto ohledu velmi optimistický.
Máte už auditované výsledky za loňský rok?
Audit budeme mít dokončený v březnu. Zatím nemáme finální čísla, ale očekávám, že obrat vzrostl přibližně o dvacet procent.
Jak to?
Byla to kombinace více faktorů – rostoucí objem práce a širší záběr kanceláře. Už se začíná vyplácet strategie, kterou jsme nastavili před dvěma lety. Dlouho jsme se soustředili hlavně na práci samotnou a náš jediný marketing byla kvalita našich služeb.
Postupně jsme ale viděli obrovský prostor pro růst u nových klientů – firem, které s námi dosud neměly zkušenost. A právě nárůst práce pro tyto klienty byl jedním z klíčových faktorů růstu v roce 2024.
Foto Michael Tomeš
Dají se tito klienti definovat?
Ano, v řadě případů jde o středně velké firmy. Například jsme pracovali pro polského investora v oblasti pupečníkové krve – to je typický příklad firmy, která z hlediska obratu patří spíše mezi středně velké podniky.
Začíná se nám také vyplácet naše dlouhodobá expertiza v oblasti regulace a compliance. Osobně mě jako liberálně konzervativního člověka nárůst regulace netěší, ale je to realita, s níž se musíme vypořádat. Regulace tu s námi bude a bude čím dál robustnější.
S kolegy, zejména se Zdeňkem Hustákem, jsme vytipovali tuto oblast jako klíčovou pro budoucí růst. Zdeněk se už před dlouhou dobou etabloval jako špičkový odborník v této oblasti a vidíme zde velký prostor pro kancelář ,jako jsme my. Tedy kancelář, která dokáže přicházet s řešeními, jež na jedné straně splní požadavky regulátorů, ale zároveň nezabijí obchodní model firem.
Výzvou je nejen mechanické zvládnutí regulace, ale hlavně její implementace do podnikání tak, aby si firmy nezničily vlastní obchodní model. A právě v tom je naše přidaná hodnota.
Co to vypovídá o situaci na trhu?
Na trhu vidíme rostoucí averzi společností k riziku na východních trzích, a to zejména od vypuknutí horké fáze konfliktu na Ukrajině. V důsledku toho vnímáme větší apetit investovat v Česku a především v západní Evropě. Firmy se více orientují na etablované trhy, což je jednoznačně jeden z trendů poslední doby.
Narážíte na aktivity českých společností na Západě.
Ano, z naší pozice sledujeme především české investory, u kterých vidíme rostoucí sebevědomí. To s sebou přináší větší příležitosti v oblasti akvizic a obchodních transakcí v západní Evropě. Největší prostor zde mají pochopitelně největší hráči, protože západní projekty typicky vyžadují vyšší kapitál.
Vidíme například významnou aktivitu skupin jako PPF, Czechoslovak Group (CSG) Michala Strnada nebo Daniela Křetínského. Dalším patrným trendem je, že už není tabu financování zbrojařských firem. Po vypuknutí konfliktu na Ukrajině se situace změnila a z tohoto vývoje nejvíce těží právě CSG Michala Strnada a další významní hráči ve zbrojním průmyslu.
Velkou roli zde hraje také financování prostřednictvím dluhopisů, kde jsou aktivní i naši kolegové z oblasti finančního práva a bankovnictví.
Samozřejmě velmi zajímavým sektorem je také energetika, která v současnosti prochází zásadními změnami a další ji ještě čekají.
Jak dlouho bude tento trend přesunu kapitálu na západ pokračovat?
To je velmi těžké odhadnout, protože vše závisí na geopolitickém vývoji. Nejsem geopolitický analytik, takže neumím předpovědět, jak dlouho a do jaké míry budou geopolitická rizika hýbat světovou ekonomikou. V tuto chvíli je ale jasné, že geopolitika má na byznys obrovský dopad.
Dlouho platila představa, že svobodný trh může fungovat bez jakýchkoli bariér a geopolitických omezení, ale obávám se, že tato doba se jen tak nevrátí.
Sám jste odborník na energetiku. Jaká je aktuální nálada v tomto sektoru?
Pokud se podíváme na situaci před dvěma až třemi lety, byla poptávka po ESG řešeních velmi silná. Bylo logické reagovat na výkyvy cen energií v letech 2022 a 2023 investicemi do obnovitelných zdrojů.
Teď ale vidíme určitý „backlash“ – zdá se, že velký boom investic do fotovoltaiky se vyčerpal a firmy nyní spíše vyčkávají, jakým směrem se bude energetika dále vyvíjet. Očekává se posun k takzvaným solidním zdrojům energie.
Takže od udržitelnosti úplně ustupují?
Nemyslím si, že by firmy ESG agendu úplně opustily. Regulace jde stále tímto směrem a ESG požadavky tu budou i nadále. Na druhou stranu si myslím, že politika zde bude hrát roli.
Evropská unie nakonec bude muset na situaci reagovat – nemůžeme se tvářit, že Evropa je izolovaný ostrov. Svět se mění a nelze ignorovat fakt, že velcí hráči, jako jsou Spojené státy, prosazují levné energie z fosilních zdrojů. Dlouhodobě nebude možné být vůči tomu imunní a držet ESG politiku v její současné podobě beze změny.
Dá se v tomto bodě vlna zelených regulací zastavit?
To je velká otázka. Nedávno jsem o tom mluvil se Zdeňkem Hustákem, který se regulaci věnuje přes dvacet let. Zeptal jsem se ho, jestli si pamatuje nějakou regulaci, která by byla zrušena, a jeho odpověď byla, že ne. Pokud už k nějaké změně došlo, bylo to vždy tak, že stará regulace byla nahrazena ještě robustnější.
Nárůst regulací tedy pravděpodobně nelze zastavit ze dne na den. Dlouhodobé pokračování v tomto trendu je to ale nebezpečné, protože se stále častěji setkáváme s tím, že některé regulace jdou proti sobě.
Přebytek pravidel vede k tomu, že je podniky nejsou schopné dodržovat, což nakonec vede k erozi práva – nejprve u méně významných předpisů, postupně však k tomu může dojít i u těch zásadních. To může být problém, kterému se budeme muset jako společnost postavit.
Není tato přeregulovanost jedním z důvodů, proč se tuzemské firmy přesouvají na Západ?
V západní Evropě je díky působení Evropské unie regulace srovnatelná se situací u nás. Nezaznamenal jsem přitom masivní přesun kapitálu do Spojených států, i když o tom někteří investoři možná uvažují. Pokud jde o investice do USA, spíše tam vidím snahu firem jít blíž ke svým klientům a trhům, což je v souladu s americkou politikou podporující návrat průmyslu a výroby do Spojených států.
Nemyslím si ale, že je to jen otázka regulací. Spojené státy rozhodně nejsou trhem bez regulací – známý tam například chtěl otevřít vinný bar v lyžařském středisku, ale kvůli složitým regulatorním požadavkům to nakonec vzdal. Přesuny firem za oceán tedy nejsou jen důsledkem evropské přeregulovanosti, ale spíše kombinací pobídek, bariér a dalších faktorů.
Jaká je tedy na trhu nálada?
Těžko říct, ale nevnímáme žádný dramatický útlum. Osobně jsem přiměřeně optimistický. I když například Donald Trump začal mluvit o zavedení cel, nezdá se, že by to negativně ovlivnilo náladu na finančních trzích – ty zůstávají spíše optimistické.
Nejsem makroekonom, ale z toho, co vidíme u našich klientů, nepozorujeme, že by byli nadměrně opatrní, brzdili investice nebo je odkládali kvůli obavám z recese. Naopak, vidíme odvahu plánovat velké projekty. Nemám informace o tom, že by poslední vývoj vedl k nějakému zásadnímu nárůstu či utlumení investičních aktivit.
Loni jsme byli svědky obrovských transakcí českého byznysu na západních trzích, které by se ještě donedávna zdály nepravděpodobné, nebo minimálně velmi překvapivé a odvážné. Myslíte, že se něco podobného chystá i v příštím roce?
Nedivil bych se tomu. Jak jsem už zmínil, sledujeme rostoucí sebevědomí českých investorů a s tím přicházejí i nové obchodní a transakční příležitosti. Proto bych nebyl překvapený, kdybychom opět viděli investice, které budou – v pozitivním smyslu – vnímané jako skandální nebo přelomové.
Tento trend je dlouhodobě patrný. Čeští podnikatelé stále více přesouvají své investice ze střední a východní Evropy na stabilnější a klidnější trhy, mezi které stále patří západní Evropa a USA. Zatímco dříve byla doménou českých investorů především střední a východní Evropa, dnes vidíme jasný posun směrem na západ.
Pracujete tedy na něčem, co by mohlo v tuzemském byznysu vyvolat podobný ohlas?
Pracujeme.
