Ekologický sáček Frusack měl nakročeno na světový úspěch. Teď je u ledu. Spoluzakladatelka firmy Hana Fořtová se ale dál věnuje oboru udržitelnosti a hořkost necítí. 

Píše se rok 2019, já pracuji pro Českou televizi, kde natáčím o zajímavých podnikatelských projektech. Editoři si hodně vybírají, ale po tomhle zajímavém startupu skočí ihned. Tak se poprvé setkávám s kamarádkami z medicíny – Hanou Fořtovou a Terezou Dvořákovou a s jejich Frusackem.

Ekologický sáček z inovativního udržitelného materiálu PLA z kukuřice, mladí a talentovaní lidé spolu se zkušeným investorem v pozadí. Příběh tohoto znovupoužitelného sáčku na nákup ovoce a zeleniny, náhrady běžných mikrotenových sáčků, znal v té době skoro každý.

Za nápadem na vznik Frusacku stála právě Hana Fořtová, studentka medicíny, která byla tehdy ze dvojice mladých podnikatelek výmluvnější. Půvabná štíhlá tmavovláska zářila energií a entuziasmem. S Frusackem měly s Terezou velké plány a chtěly dobýt světové trhy.

A nakročeno měly slušně: firma úspěšně expandovala do Evropy a v roce 2019 pronikla i do USA. Střih. V roce 2020 zažíváme pandemii koronaviru, v té době žiju dočasně v Německu. V tamních obchodech už dlouhodobě narážím na podobné ekologické sáčky, avšak prodávané za zlomek ceny Frusacku.

Samozřejmě jde o obyčejné látkové pytlíky na rozdíl od kompostovatelného Frusacku, ale i tak si kladu otázku, zda bude český projekt konkurenceschopný. V té době ještě netuším, že Frusack právě bojuje o přežití a tuhle bitvu nakonec prohrál.

Stal se obětí pandemie, která udržitelnosti příliš nepřála, protože se mnoho lidí začalo vracet zpět k jednorázovým plastům. Podruhé se s Hankou scházím na rozhovor v roce 2023, tentokrát pro web Forbesu, kde jako první publikujeme článek o pádu firmy.

Za čtyři roky, co jsme se neviděly, stihla porodit druhé dítě a zažít pád firmy Infiberry, která sáčky vyráběla. Hana je možná ještě štíhlejší než při našem prvním setkání a ve vlasech jí prosvítají první šediny. „Za to můžou starosti s firmou,“ směje se 32letá nyní už expodnikatelka a vypráví, jak k tomu došlo.

„Během pandemie všichni partneři začali objednávky na Frusack rušit. Jenže my jsme předtím měli hodně velkých zakázek, a tak jsme navýšili objednávku materiálu dopředu. Když jsme chtěli objednávku u naší dodavatelské firmy zrušit, nepřistoupila na to. Nechtěli jsme jít do soudního sporu, a tak jsme museli zboží odebrat,“ vzpomíná Hana.

Objednávku zaplatili, i když už neměli zboží komu dodávat. V tomto období se ve firmě dostali do problémů s cash flow a zadlužili se. To byl začátek konce Frusacku. Firma musela nadále splácet úvěr bance v hodnotě čtyř milionů.

Aby zaplatili pohledávky, museli všichni tři spoluvlastníci, tedy Hana Fořtová, Tereza Dvořáková a investor Martin Stránský sáhnout i do vlastních kapes. Hana z vlastních peněz do byznysu nasypala přes milion korun. „Bylo to psychicky náročné, ale není to dramatické, jiné firmy během covidu prodělaly mnohem víc,“ říká věcně.

Všichni bývalí spolupracovníci mají už teď novou práci. Tereza se věnuje medicíně, kterou dostudovala. Hana je nově zaměstnaná. Zůstala u svého srdcového oboru, tedy udržitelnosti. Pracuje jako manažerka v textilní firmě NIL textile, která se zabývá udržitelnými textiliemi.

Jak vzpomíná na podnikání s Frusackem, jak moc ji trápilo zdraví a proč už pád firmy tolik psychicky neprožívala? I tato témata jsme probraly v otevřeném rozhovoru.

Jak jsi pád firmy prožívala?

Tolik ne. Už jsem byla psychicky otrkaná. Z předchozích let podnikání jsem si odnesla hodně šedivých vlasů. Podnikání je stresující tak jako tak. Zvlášť pokud někdo vyrábí fyzický produkt. A vyrábět fyzický, a do toho ještě udržitelný produkt, to je v České republice výzva. Pořád se něco kazí a jste závislí na dodavatelích.

Forbes Digital Premium