Je to trochu skrytá perla českého realitního trhu. Na prodej
je totiž už docela dlouho pravá továrnická vila jednoho z hlavních kapitánů
průmyslu první republiky. Leží na okraji Ústí nad Labem, je obrovská, s rozlehlým
pozemkem a luxusním výhledem přes Labe na hrad Střekov.
Novobarokní palác z 20. let je přesně takový, jaký význam měl jeho vlastník. Nechal si ho postavit Heinrich Schicht, v pořadí třetí ředitel slavných Schichtových závodů, vyrábějících ještě slavnější mýdlo s jelenem. Příslušník třetí generace Schichtových do rozvoje firmy pořádně šlápl. V Ústí postavil novou margarinku, ztužovnu tuků i kotelnu s nejvyšším komínem v celém Rakousku-Uhersku, posléze i elektrárnu a strojovnu.
Za jeho éry byl podnik na vrcholu, jen v Ústí zaměstnával tři a půl tisíce lidí, denně přijímal pět tisíc objednávek a po světě měl na sto tisíc zákazníků. Ve výsledku šlo tedy o jednu z největších drogisticko-potravinářských firem v celé Evropě, která stála u zrodu nynějšího potravinářského obra – společnosti Unilever.
Interiér vily krátce po dokončení. Foto: Muzeum Ústí nad Labem
V rámci poválečného odsunu museli Schichtovi jako jedni z nejmocnějších československých Němců Ústí opustit, jejich firma byla obratem znárodněna a dostala jméno, pod kterým ji zná většina Čechů – Setuza. Samotná vila sloužila až do 90. let jako katedra vojenské přípravy Pedagogické fakulty, po sametové revoluci jako velmi oblíbené univerzitní koleje a od roku 2005 je prázdná a hledá nové využití.
Dvouapůlhektarový areál, který kromě památkově chráněné vily zahrnuje i dům správce, jenž je sám o sobě docela dostačující vilou, nabízela univerzita za 19 milionů korun. Bezúspěšně. Potomci Schichtových o své někdejší sídlo zájem neměli a žádného dalšího důvěryhodného kupce univerzita během 10 let nenašla.
Současný stav interiéru. Foto: Prazdnedomy.cz
V současné době se tak začíná psát nová etapa prodeje výjimečné stavby. Běží totiž proces předání vily a příslušenství do majetku státu a následný prodej skrze Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. „Byli jsme osloveni Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem s návrhem předání několika nemovitostí v Ústí nad Labem včetně Schichtovy vily do majetku státu. Nemovitosti jsme se rozhodli přijmout a čekáme na schválení ze strany ministerstva financí,“ potvrdil probíhající převod mluvčí ÚZSVM Radek Ležatka.
Pokud ministerstvo kývne, ÚZSVM nabídne vilu nejprve bezplatně veřejným institucím a v případě jejich nezájmu i v elektronické dražbě veřejnosti. Na jaké vyvolávací ceně prodejce začne, zatím jasné není. „Je hlavně škoda, že se pro vilu nenašlo smysluplné kulturní využití. Mohla z ní být třeba turistická atrakce, vždyť je to vila jednoho z největších průmyslníků českých industriálních dějin,“ posteskl si Martin Krsek, historik Muzea Ústí nad Labem a velký ústecký patriot.
Jasné je, že případný kupec získá skutečně neobyčejný dům s příběhem. Hned při vstupu člověka zaujme hala sahající do výše druhého poschodí s točitým schodištěm. Zajímavý je i hudební salonek, dochovaná ředitelská pracovna s množstvím vestavěných skříní, v patře poté ložnice a převlékárny a úplně pod střechou pokoje pro hosty s nejkrásnějším výhledem. Za zmínku stojí určitě i v jídelně umístěná ručně malovaná tapeta s orientálními motivy, kterou si podle všeho přivezla manželka průmyslníka Marta Schichtová ze své cesty kolem světa.
Schichtova vila dnes. Foto: Martin Krsek
Člověk ale také kupuje objekt, který byl ve své době jakýmsi kulturním centrem celého Ústí. Schichtovi byli zapálenými sběrateli a mecenáši umění, ve vile pořádali výstavy, koncerty a večírky, kterých se účastnili tuzemští i zahraniční umělci. No a v neposlední řadě sem za vlivným Heinrichem docházely i špičky prvorepublikového byznysu.
Opakovaně ho tu navštěvoval například uhlobaron Ignaz Petschek, jeden z nejmovitějších podnikatelů meziválečného Československa. Zkrátka i když Ústí nepatří zrovna k atraktivním lokalitám k bydlení, takováto nemovitost už za pozornost stojí.
