Pokud si dáte smažené jídlo v některé z klasických hospod nebo jídelen, je velice pravděpodobné, že bylo připravené na oleji z Bzence. Zde jej vyrábí rodinná firma Avena, jež za poslední rok vyrostla o půl miliardy korun a nehodlá se zastavit. Naopak naskakuje na poslední olejový trend.
Vypadá to jako plastová zkumavka, kterou znáte od lékaře. Jenže stačí mžik a speciální stroj z ní vyfoukne litrovou lahev. Ta pak spolu s dalšími míří po pásu na cestu, kde ji čeká naplnění zlatou tekutinou, etiketa, víčko, uložení do krabice a pak na paletu. Vše je otázka asi minuty.
O několik metrů dál podobně šlapou další takové orchestry, jen s desetilitrovkami. Vše se bere z obřích tanků, z nichž je každý opatřený cedulkou. Tu je řepka, tu slunečnice, někdy mix obojího. Jsme v říši, kde olej teče proudem.
„Loni jsme zpracovali zhruba 46 tisíc tun zabaleného oleje, což je asi 1900 cisteren,“ říká Rostislav Hrbáček, jenž se stejnojmenným otcem vede společnost Avena, která je součástí žebříčku Forbesu rodinných firem. Právě mladší z rodinného dua má na starosti hlavní devízu firmy: oleje.
Sem, do bzenecké továrny, se vozí rafinovaný olej v cisternách a stáčí do lahví a kanystrů. Necelou polovinu produkce ale ještě předtím čeká vylepšení. Mixují se tu dohromady například různé druhy olejů – třeba slunečnicový s řepkovým, přidávají se do nich vitaminy či aroma.
Když je vše hotové, míří oleje rychle dál do světa. Žádné dělání velkých zásob do budoucna. „Co tu teď vidíte, tak dnes nebo zítra odsud odchází,“ popisuje Rostislav Hrbáček. Na skladě tady mají asi šest stovek druhů etiket, protože většina produkce pokračuje dál v hávu privátních značek.
Polovina oleje připadá na český trh, druhá se vyváží na Slovensko, do Polska, Německa, Rakouska, Nizozemska a Slovinska. Vedle „privátek“ dělá moravský podnik také vlastní značky, které od loňska začal nabízet i běžným zákazníkům. Hlavně ale zdejší oleje míří do gastra.
Zatímco ještě před pěti lety se tu vyrábělo jen v jedné hale, dnes už je jich pět. Přibylo linek, proces se postupně automatizuje, a díky tomu se vše zrychlilo. „Co se dříve vyrobilo za rok, teď trvá šest dnů,“ líčí Hrbáček.
Nebylo to však zadarmo. A to nejen finančně. Celá modernizace a výstavba vyšly na více než 200 milionů korun, ale jak říká Hrbáček, bylo to pět let pekla.
„Za tu dobu jsem hodně dní ani nejel domů a spal jsem tady na stole. Od šesti do dvou odpoledne jsem organizoval stavební firmy, pak jsem řešil obchod a v noci ještě dodělával práci, kterou jsem za světla nestihl.“
Co se dříve vyrobilo za rok, teď trvá šest dnů.
Nálož práce si drží i poté, co peklo pominulo. Chod výroby, nákupy i prodeje, vše řeší Rostislav Hrbáček sám. Je si přitom vědom, že ve vysokém tempu, kdy firma stojí na něm, není zdravé dlouhodobě fungovat.
„Mám cíl, že to vydržím do pětačtyřiceti, takže ještě pět let,“ říká. „Mně to funguje, jsem na takové tempo zvyklý. Díky tomu jsme vlastně mohli firmu v posledních letech rozvíjet,“ vysvětluje Hrbáček. Tím, že obchodní oddělení je on, ušetřil miliony, jež mohl využít na zvýšení kapacit a zrychlení výroby. A stále přemýšlí, kde chod ještě zefektivnit.
Když se bavíme při průchodu výrobními halami, je na něm vidět, že firmou žije, a zapáleně mluví o jejich mastném byznysu. Že by to byla jeho zásluha, kam se firma dostala, ale odmítá. „Já jsem jen mozek, ale bez lidí tady by to nešlo. Je to týmová práce.“
Foto: Tomáš Škoda
Foto: Tomáš Škoda
Foto: Tomáš Škoda
Foto: Tomáš Škoda
Foto: Tomáš Škoda
Foto: Tomáš Škoda
Foto: Tomáš Škoda
Původně se společnost založená koncem 90. let věnovala úplně něčemu jinému. Vyráběla těstoviny a prodávala cukr. V roce 2006 převzala podnik vyrábějící oleje a tohoto segmentu se o dva roky později ujal právě syn zakladatele Aveny.
„Jel jsem vlakem domů s tím, že budu nastupovat do největší firmy v Česku, která spravuje platební terminály. Když jsem vystupoval, zavolal mi taťka a řekl: Nechceš jít do Bzenca? Prodával bys tam olej. A já souhlasil.“
Byl ve třeťáku na vysoké škole, ale učení jej příliš nebavilo. Chtěl spíš makat a pracovat s otcem mu nevadilo. Odmala s ním jezdil pro zboží a na obchodní jednání, takže měl k byznysu blízko.
Aby to nevyznělo špatně, ale pro mě je lepší dát ty peníze lidem než státu na daních.
Nakonec si to rozdělili tak, že starší z Hrbáčků se dál věnuje původnímu zaměření firmy a ten mladší šéfuje a rozvíjí olejovou část. Ta se navíc během dubna zase o trochu rozroste. „Dočkáme se linky na výrobu olejů ve spreji. Je to trend poslední doby, na kterém jedou mileniálové i starší generace.“
Kromě vystříkání forem na pečení se olej stříká také na pánev nebo na jídlo připravované v horkovzdušné fritéze a člověk jej tak použije méně, než když ho lije z lahve.
„Je to trh, který roste, a do budoucna je možné, že to bude jedna z našich nosných věcí. Samozřejmě to nepřevýší dodej pro gastro, kde pořád pojedou jako teď. Ale spreje jsou určitý převrat v retailu a nemůžeme na to kašlat.“
Zatímco do lahví míří rafinovaný olej, do sprejů chce dávat Hrbáček ten za studena lisovaný, který má výraznější chuť a je kvalitnější. A už si pohrává i s nápadem na jednu speciální řadu. „Chci udělat grilovací olej, takový vyloženě pro chlapy. Když děláte steak na pánvi, tak aby se nepálil a maso se na něm pěkně zatáhlo.“
Foto: Tomáš Škoda
S tanky na olej
Foto: Tomáš Škoda
Testovací kuchyně. Na šesti fritézách se několikrát ročně pro klienty testuje, na co je který olej vhodný.
Foto: Tomáš Škoda
Ve skladu nic dlouho nepobude.
Foto: Tomáš Škoda
Ve skladuFoto: Tomáš Škoda
Všechno vede k tomu, aby firma nadále rostla. Ostatně loni zaznamenala výrazný skok v tržbách, když meziročně vyrostla zhruba o 500 milionů na 1,8 miliardy korun. „Přiznám se, že obrat nesleduju, mnohem důležitější ukazatel je pro mě výtoč,“ říká Rostislav Hrbáček.
Zároveň upozorňuje, že v jejich oboru je navíc velice malá marže. To je vidět na EBITDA, tedy zisku před úroky, daněmi, odpisy a amortizací, který loni činil 23,5 milionu korun.
Přesto od roku 2022 ve společnosti zavedl, že na konci roku mezi pracovníky, jichž má Avena 82, rozděluje deset procent z čistého zisku. „Loni jsme mezi ně rozdělovali asi milion a půl. Bohužel nejsme tak silní, abychom mohli dávat jako nějaké strojírenské firmy třinácté platy. Takhle to s odvody vyšlo zhruba na třináct tisíc čistého.“
Do budoucna by však chtěl mezi zaměstnance rozdělit i více procent. „Aby to nevyznělo špatně, ale pro mě je lepší dát ty peníze lidem než státu na daních.“
Jelikož si zakládá na tom, že jsou rodinná firma, pořádají pro zaměstnance i večírky, zabijačky, grilovačky. U grilu je teď zasazených několik stromů, každý za jednoho z členů rodiny. A kdo ví, třeba jednou dnes malí Hrbáčci přeberou štafetu v rodinném byznyse. Mezitím se Bzenec může stát v Česku známý nejen octem či vínem, ale také olejem.