Dodavatel energií pro Prahu a střední Čechy Pražská energetika (PRE) zažívá na jedné straně rekordní a na straně druhé velmi náročný rok. Loni po konci alternativních dodavatelů jako třeba Bohemia Energy firmě skokově narostl počet zákazníků o více než sedmdesát tisíc a letos jich tak má rekordních 780 tisíc. Naproti tomu ale bojuje s nepřízní na trhu kvůli vysokým cenám elektřiny, kterou mnohdy musí pro své klienty dokupovat za spotové ceny.

I kvůli tomu bude letos společnost ráda, pokud se jí podaří alespoň přiblížit k loňskému zisku ve výši 2,5 miliardy korun. „Už teď je jasné, že to nebude rok, který by byl vysoce výdělečný,“ říká ve velkém rozhovoru pro Forbes Pavel Elis, předseda představenstva PRE.

Firma nyní čeká na detaily, jak konkrétně bude probíhat finanční vyrovnání v rámci zastropování cen energií. To v podstatě zmrazí ceníky pro její zákazníky, a to minimálně na jeden rok. Mezitím se už od prvního října ale rozběhne takzvaný úsporný tarif, který uleví obyvatelům Česka od placení záloh.

„Na něj nám prostředky od státu už přišly. Zákazníkům tedy od 1. října začneme připisovat tyto prostředky a oni tak nebudou muset platit zálohy,“ potvrzuje Elis s tím, že úsporný tarif poběží do konce roku a pak jej plynule nahradí zastropování cen energií.

Předseda představenstva PRE Pavel Elis.

Všichni dnes řeší spotřebu a její snižování. Tak se hned zeptám, jak se vyvíjí spotřeba elektřiny v Praze v tomto roce?

V první polovině roku 2022 byla spotřeba hlavního města přibližně o dvě procenta vyšší, než tomu bylo v prvním pololetí minulého roku. Ale je potřeba dodat, že porovnáváme dvě různá období v tom smyslu, že v první půlce loňského roku se ještě projevovaly relativně silné covidové uzávěry, které letos už téměř nebyly.

Je třeba také říci, že Praha se chová trochu odlišně od zbytku republiky, jelikož v ní není velký průmysl. Velkou roli především v centrální části města hraje segment služeb, turistiky, hotelů, kde došlo k výraznému nárůstu poptávky po elektřině.

Kdo patří k největším žroutům energií v Praze? Jsou to kromě zmíněných hotelů například logistické areály?

Mezi naše velké zákazníky patří například ruzyňské letiště, Dopravní podnik hlavního města Prahy nebo obchodní centra a telekomunikační infrastruktura, jako jsou datacentra. Ty všechny mají velkou spotřebu energií.

Trend snižování spotřeby energií tedy zatím nepociťujete?

Covid nám v dlouhodobých časových řadách udělal trochu zmatek. Řeknu to ale trochu jinak – nejvyšší spotřeba Prahy byla v roce 2010, pak dlouho stagnovala nebo šla mírně dolů. Obecně jdou proti sobě dva trendy. Prvním je trend úspor díky novým úsporným technologiím, které už dnes na trhu jsou, a to včetně úsporných spotřebičů. 

Na druhé straně je ale trend elektrifikace, kdy narůstá využití elektřiny v různých zařízeních, jak v domácnostech, tak v průmyslu nebo v dopravě. Elektřina se zkrátka obecně prosazuje na úkor jiných druhů energie. A pak také lidé mají více zařízení, která spotřebovávají elektřinu. Jako příklad bych uvedl třeba dvě až tři televize v domácnosti místo jedné.

Když nás dnes nabádají k úsporám energií, dá se uspořit řekněme těch patnáct procent, aniž by to člověka nějak extra omezovalo?

Uspořit se určitě dá a jako firma chceme naše zákazníky k energetickým úsporám motivovat. Lze jich dosáhnout dvěma cestami. První je osobní chování každého z nás, abychom energií zbytečně neplýtvali, druhou pak jsou investice do nových úspornějších spotřebičů. 

V té první je klasickým opatřením to, že méně topíte nebo svítíte nebo využíváte spotřebiče až tehdy, kdy je to výhodné. Jde například o zapínání myčky nebo pračky, až teprve když je opravdu plná, a ne poloprázdná, a takových opatření je opravdu mnoho. 

V té druhé složce je to také nasnadě – když máte třeba deset let starý mrazák, pak jde opravdu o mrhání energiemi. Ale to platí i o starších plazmových televizích a dalších věcech, kterých je opravdu spousta. A ti, kteří topí elektřinou, si mohou už dnes pořizovat tepelná čerpadla nebo fotovoltaické panely. Jsou to sice vyšší investice, ale dnes přináší mnoho možností úspor energie.

Nejdou tyto úspory tak trochu proti smyslu vašeho podnikání?

Určitě ne a nyní to platí obzvláště. Při dnešní ceně nám dává smysl každá ušetřená kilowatthodina, protože nemusíme dokupovat elektřinu za extrémní ceny. A naším primárním zájmem není maximalizovat objem spotřeby, ale spíše nám jde o to, maximalizovat efekt z užití energetické služby. Proto nabízíme přidružené energetické služby, které jsou propojeny s dodávkou elektřiny a které nám umožňují generovat odpovídající marži.

Jak se tedy současný rok odrazí na hospodářských výsledcích PRE?

Letošní rok je pro nás opravdu hodně složitý. Je to dáno hlavně tím, že ceny prudce vzrostly, ale zákazníci fakticky neplatili pořizovací ceny, které byly na trhu. To znamená, že vše šlo na úkor našich marží a ty byly na začátku roku i v negativních číslech. Nyní je situace mírně lepší a čekáme, co udělá zastropování cen vládou, které by mohlo mít pozitivní vliv. Uvidíme, jak dopadne celý rok. Ale už teď je jasné, že to nebude rok, který by byl vysoce výdělečný.

Jinými slovy budete rádi, když dosáhnete na loňský čistý zisk ve výši 2,5 miliardy korun?

Přesně tak. Budeme rádi, když se přiblížíme k loňským úrovním. 

Doba je tedy dnes dobrá hlavně pro výrobce energií?

Ano, doba je výhodná obzvláště pro ty výrobce, kteří mají svou část výroby ještě neprodanou. My samozřejmě také kupujeme energie s předstihem za přívětivější ceny, než jsou ty na spotu, i proto také našim zákazníkům nestouply ceny o tolik, o kolik stoupla velkoobchodní cena elektřiny. 

Nemůžete ale nakoupit dopředu sto procent plánované dodávky a ani výrobci nemohou prodat sto procent své výrobní kapacity. Musíte si nechat rezervy na to, že může dojít k poruše zařízení na straně výroby, že zákazníci neodeberou sto procent nasmlouvané energie na straně spotřeby, nebo na výkyvy v poptávce způsobené počasím.   

Zvláště v dnešní době se často stává, že průmyslový zákazník, který s námi má dohodnutý určitý objem energie, její část vůbec neodebere nebo energii odebere ve zcela jinou dobu. Proto nemůžeme nakupovat energii ze sta procent, musíme si nechat určitou vůli.

A ta vůle bývá jak velká?

Otevřené pozice u nás činí okolo deseti procent. Když dnes musíme dokupovat energii na spotovém trhu, znamená to pro nás enormní náklady na pořízení energie, které fakticky zákazníci na svých fakturách neplatí.

Kolik má PRE dnes zákazníků?

Dnes jich máme opravdu hodně, počítáme nějakých 780 tisíc zákazníků. Což je vlastně historicky nejvýše, běžně jsme mívali okolo šesti set tisíc zákazníků.

Projevil se po konci Bohemia Energy a dalších dodavatelů skok v navýšení počtu klientů?

Ten nárůst přesahoval sedmdesát tisíc zákazníků, přidal nám tedy zhruba deset procent našeho celkového portfolia. Trend ale pokračuje dál, protože zákazníci dnes raději přecházejí ke stabilním dodavatelům energií. Zákazníci nám teď zkrátka obecně přibývají.

A ti zákazníci, kteří k PRE přišli. Kolik dnes platí na fakturách?

Je to strašně rozdílné. A to dle termínu, kdy byla podepsána smlouva, plus máme asi patnáct tarifních skupin, které se cenově liší. Ale obecně mohu říci, že dlouhodobý zákazník dnes platí kolem čtyř až pěti korun za kilowatthodinu včetně daní a všech poplatků. Ti, co jsou noví, mohou být někde na sedmi až deseti korunách za kilowatthodinu. 

Ptám se kvůli současnému zastropování cen energií vládou na úrovni šesti korun za kilowatthodinu. Jaký poměr vašich klientů je tedy pod současným stropem?

Valná většina z nich je dnes níže, než je vládou stanovený strop šest korun. Strop chrání zákazníky před enormním nárůstem, jelikož ceny elektřiny na trhu se pohybují stále na pěti stech eurech za megawatthodinu a ten strop je nastavený na dvě stě eur. Největší část našeho zákaznického portfolia ale platí kolem 130 eur.

A to, co půjde nad tento strop, vám jakožto obchodníkovi doplatí stát?

Tak je to napsané v zákoně.

Vyrovnání bude probíhat na denní bázi, nebo budou delší zúčtovací období?

Toto ještě vůbec není dotažené. Zákon ještě nepodepsal ani prezident a je zatím jen velmi obecně stanovené, že stát má uhradit náklady a přiměřený zisk. Ale má k tomu ještě vyjít nařízení vlády, které vše konkrétně specifikuje.

Ale to by mělo platit od 1. listopadu s účinností od 1. ledna příštího roku. Nyní se začátkem října startuje Úsporný tarif a na něj nám prostředky od státu už opravdu přišly. Zákazníkům tedy od 1. října začneme připisovat tyto prostředky a oni tak nebudou muset platit zálohy. Ten příspěvek od státu je v tomto opravdu velký. 

Úsporný tarif poběží jen do konce roku.

Poběží pak Úsporný tarif v kombinaci se zastropováním?

Zdá se, že Úsporný tarif poběží jen do konce roku. Měl pokračovat i v příštím roce, ale místo toho ho nahradí zastropování. 

Je podle vás zastropování vhodnou metodou k ochraně občanů před drahými energiemi?

Je to nutný krok, protože jinak by polovina zákazníků nebyla schopna platit faktury, pokud by tedy razantně neomezila jinou spotřebu. Výrobci dnes prodávají za čtyřnásobek oproti loňskému podzimu a i desetinásobek oproti situaci před rokem a půl. To by byla nepředstavitelná zátěž pro rozpočty domácností. 

Myslíme si ale, že dnešní ceny energií na trhu nemohou dlouhodobě vydržet. Takže po určité době opustit zastropování, které je dnes plánované na jeden rok, je podle mě správným krokem. 

Nepřijde pak ale cenový šok?

Pokud předpokládáme, že se situace na trhu zklidní a ceny by měly jít zpět dolů, pak by cenový šok nastat neměl. I když půjde o návrat k cenové hladině, která už nebude tak nízká, jako tomu bylo v minulosti.

Znamená zastropování, že teď minimálně po další rok nebudete měnit ceníky?

Pravděpodobně nebudeme, trh je rozhodnutím vlády pro spotřebitele vlastně zamrzlý. 

Cena je tedy pro spotřebitele alespoň dočasně vyřešená. Ale co objem elektřiny – bude jí pro letošní zimu dostatek a nehrozí nám blackouty?

V Česku je elektřiny dostatek, však patříme k exportním zemím. Nedošlo tu k významnému omezení kapacit, jediný problém je právě v té ceně, za kolik ji výrobci prodávají. Popravdě řečeno, oni ale nemají možnost prodat ji za jinou než tržní cenu.

PRE chce k výrobě elektřiny v Česku přispět investicemi do zelených projektů…

PRE už elektřinu ze zelených projektů vyrábí a dál chceme tyto kapacity navyšovat. Do roku 2030 se chceme dostat z pohledu výkonu našich obnovitelných zdrojů na tři sta megawattů. Je to ale cesta, která vyžaduje splnění mnoha administrativních požadavků, takže to není něco, co by se dalo spustit hned od 1. ledna příštího roku.

Jdete ale také cestou akvizice už hotových projektů, například větrných elektráren?

Máme i větrné, ale hlavně solární elektrárny. Oba dva zdroje jsou pro nás zajímavé. V té první fázi jsme šli spíše cestou akvizic hotových instalací, v té druhé se budeme věnovat výstavbě nových. K tomu je ale potřeba nejdříve získat pozemky v podobě například brownfieldů, kde vše postavíme a kde budeme mít projekt pod kontrolou od samého počátku. 

Bude cílových tři sta megawattů stačit? Nebudou to z pohledu celkové spotřeby Prahy a jejího okolí jen drobné?

Praha má špičkovou spotřebu 1200 megawattů, v létě se pohybujeme někde kolem sedmi set megawattů výkonu. To znamená, že těch tři sta megawattů v létě, protože solární elektrárny vyrábí hlavně v létě, už nepředstavuje tak malý výkon.

PRE je také hodně aktivní na poli elektromobility. Nebude mít současná situace drahých energií, kdy už je někdy provoz elektromobilu dražší než provoz aut se spalovacími motory, negativní dopad na rozvoj elektromobility. Nezbrzdí ji to?

Elektromobilitě fandíme a myslíme si, že obrovský smysl dává především v městské aglomeraci. Elektromobily neprodukují lokálně emise, jsou tiché a ve městě jde opravdu o dobrou věc. 

Česko 30
Předplatné Forbesu Česko 30

Jde ale o to, jak se bude tento směr dále rozvíjet. Už nyní je na stole evropská regulace, která v podstatě po roce 2035 zakáže prodej nových vozů se spalovacími motory. To znamená, že postupně skončí vývoj vozidel se spalovacími motory a v Evropě budou jezdit hlavně elektrická auta. I proto pokračujeme v budování naší infrastruktury.

Kolik dnes máte nabíječek a jakým tempem hodláte pokračovat?

V dnešní době už jsme překročili hranici čtyř set dobíjecích stanic a na přelomu roku jich budeme mít už pět set. Investujeme do nich naše vlastní prostředky a využíváme i podporu evropských fondů.

Problém celé sítě je ale dnes v tom, že je málo využívaná. Jinými slovy je příliš mnoho dobíječek na současný nízký počet bateriových vozidel, ale tento problém se dle nás časem odstraní tím, že elektroauta se začnou čím dál více objevovat na trhu. Míč je nyní na straně automobilového průmyslu, který by měl zrychlit a zvětšit objem výroby vozidel s elektrickým pohonem, protože podíl těchto aut na celkové výrobě je stále velmi nízký.

A další věcí je cena…

Ano. Jednou věcí je pořizovací cena vozu, která v Česku není nijak dotovaná jako třeba v Německu. Ale to se může změnit. A druhou věcí je, že postupně se může změnit poměr mezi cenou elektromobilu a vozy se spalovacím motorem ve prospěch elektromobilů.

A co cena za provoz, kterou jsem zmiňoval výše?

Je do jisté míry pravda, že dnes je elektřina v dobíjecích stanicích relativně drahá. Ale myslím si, že tento stav je pouze přechodný a do dvou do tří let se dostaneme zpět na nižší úrovně. Predikovat dnes, jaká bude cena v roce 2030, je ale nemožné. Je nutné si také uvědomit, že se významná část dobíjení dnes provádí doma nebo ve firmách, kde je cena i dnes relativně nízká.

Obecně si navíc myslím, že elektromobily se budou čím dál více provozovat jako vozy se spalovacím motorem. To znamená, že když auto dobijete, ujedete na jedno nabití šest set až osm set kilometrů, a tím pádem nebudete každý večer elektromobil dobíjet a doplňovat několik málo kWh do baterie. Chování řidičů bude podobné jako s dnešními konvenčními vozidly, kdy také nedočerpáváte palivo každý večer na pár kilometrů jízdy.