Je čas vytáhnout ze sklepa běžky. Po minulém roce, kdy se jen pár týdnů před startem musel závod přesunout do online prostředí a všichni kromě profesionálních závodníků jeli závod na dálku, se totiž do Bedřichova vrací polokulatý padesátý pátý ročník legendární Jizerské padesátky.
Zatím je na jeden z osmi závodů o různých délkách, které se pojedou v průběhu víkendu, přihlášeno 7400 závodníků. Oproti loňské stovce jen těch nejelitnějších běžců a běžkyň je to pro organizátory vítaná změna.
„Celou dobu jsme museli připravovat několik variant podle přísnosti proticovidových opatření, které budou zrovna v platnosti,“ popisuje Marek Tesař, jeden z hlavních organizátorů závodu. „Vypadá to dobře, aktuální varianta počítá s osmi vlnami a 600 závodníky na vlnu hlavního závodu.“
Online registrace už jsou uzavřené, ale pořadatelé čekají velký počet registrací přímo na místě – oproti klasickým ročníkům až několikanásobný. Stojí za tím zrušení povinnosti očkování nebo prodělání covidu z minulého týdne. Přímo na Padesátce se letos bude testovat jenom čtyřistačlenný organizátorský tým, u závodníků se nevyžaduje.
Zorganizovat celou akci letos vyjde na 27 milionů korun. „Ono se to nezdá. Vezměte si, že pro každého závodníka musíte mít startovní číslo, které necháváme tisknout v Itálii, medaili, připravit startovní balíček, to už je třeba tisícovka na osobu,“ vypočítává Tesař.
„Pak musíte zajistit servis po trase závodu, odvézt na třicet kilometrů obrovské varny čaje, který musí zůstat horký, i když venku mrzne. Je toho spousta, každý rok se snažíme servis posunovat,“ popisuje.
Ze startovného plyne zhruba třetina všech příjmů, dalších patnáct procent dodá stát. Zbytek peněz získává závod od partnerů. Tomu odpovídá i jejich dlouhý seznam na stránkách závodů, kde najdete třeba automobilku, výrobce sportovního oblečení, hotely i média.
Generálním partnerem je energetická skupina ČEZ: s Padesátkou spolupracuje už více než deset let a před osmi lety propůjčila jméno hlavnímu závodu, který se tradičně pojede v neděli. „Bez partnerů bychom závod nedokázali zorganizovat,“ vysvětluje Tesař.
Kdyby je sponzoři nepodrželi během loňského ročníku, kdy Padesátce nechali většinu financování, i když ani zdaleka nedostali dohodnuté protiplnění, osud závodu by byl nejistý. Díky jeho proslulosti však není o partnery nouze.
Organizátoři musí dokonce zájemce odmítat – buď už mají navázanou spolupráci s jinou firmou z dané kategorie, nebo jde o příliš malý subjekt, nedisponující dostatkem financí. „Je to pro nás nepříjemná situace, ale když někdo nabízí třeba jenom produkty, bez finanční pomoci se nám to nevyplatí. Za tyčinky závod neudělám,“ vysvětluje Tesař.
Další náklady plynou z toho, že Padesátka je součástí běžkařských seriálů Worldloppet a Ski Classics. Za členství v prvním zmiňovaném je poplatek 150 tisíc korun, druhý vyžaduje finanční odměnu pro vítěze dohromady za třicet tisíc eur i zajištění televizního přenosu ze závodu. Ten kvůli potřebě zapojit skútry, štáb, vrtulník a letadlo vyjde na čtyři až pět milionů.
„Nejdřív jsme měli jen vrtulník, ale během jednoho ročníku hodně sněžilo a on nemohl vzlétnout. Takže jsme neměli ani jeden záběr z trati, protože skútry vysílají své záběry právě přes něj,“ vzpomíná Tesař. Řešení? Objednat z Německa letadlo, které bude nad závodem kroužit ve výšce deset kilometrů nad zemí a brát signál z kamer, i kdyby padaly trakaře.
„Jizerská padesátka je náročná, ale hlavně jsou Jizerky nádherné a trať je členitá se stoupáními i sjezdy. Poslední tři roky jsme v rámci Ski Classics dokonce mezi čtyřmi největšími a nejlepšími Grand Classics závody, které mají pro elitní lyžaře větší bodovou hodnotu – namísto 200 bodů dostane vítěz tři stovky. Je to podobné jako tenisové grand slamy,“ pochvaluje si Tesař.
Pro zařazení mezi přední světové podniky je potřeba vysoká kvalita servisu, komunikace závodu i zmíněná krása tratě. Organizátoři se snaží i díky většímu počtu bodů přilákat co nejvíce zahraničních závodníků. Těch v předpandemických ročnících startovalo v Jizerských horách kolem dvou tisíců.
Jak se na Padesátku připravit? Podle Tesaře žádná magická formule neexistuje. „Co nejvíc toho najezděte na běžkách, to je hlavní,“ radí. Závod o takovéto délce je totiž hlavně otázkou vytrvalosti a výhodu mají podle Tesaře především závodníci po třicítce zvyklí na dlouhé tratě.
Překryv s probíhající olympiádou v Pekingu nebude mít na Jizerskou padesátku – kromě přesunu přenosu z kanálu ČT Sport na ČT 2 – vlastně žádný vliv. Reprezentanti usilující o olympijské medaile jsou zvyklí na kratší tratě spojené s jiným rozložením sil a Padesátku většinou jezdí až po konci reprezentační kariéry.
Foto ČEZ Jizerská 50
Závod se za svou přes půl století dlouhou historii musel kvůli počasí úplně zrušit jen pětkrát, z toho třikrát v tomto století. Nebyl prostě sníh – a když je teplo, celá trať se zasněžovat nedá. Například v roce 2007 rostly v době plánovaného startu na Bedřichovském stadionu krokusy.
„A loni přitom byly podmínky úplně úžasné,“ povzdechne si Tesař při vzpomínce na komorní pandemický ročník. Ve spolupráci s Bedřichovem a Jizerskou magistrálou se organizátoři snaží dělat sníh do zásoby a rozvážet ho tam, kde je potřeba. Jednou se rozhodli zasněžit alespoň stadion a okolí a pět tisíc závodníků tehdy jelo závodní délku na čtyřkilometrových okruzích.
Před šesti lety se Jizerské padesátce podařilo sjednat spolupráci se Pojišťovnou VZP, která závod proti nedostatku sněhu pojišťuje. Do té doby závodníkům v případě zrušeného závodu startovné propadlo. „Součástí je i úrazové pojištění, takže jdou závodníci celkově do menšího rizika,“ říká Tesař.
Tentokrát je ale v Jizerkách sněhu dost a letošní ročník bude navíc spojený i s předpremiérou filmu Poslední závod. Část obsazení se dokonce objeví na startu závodu na deset kilometrů.
Promítání filmu na motivy tragického osudu závodníků Bohumila Hanče a Václava Vrbaty tak vnese do závodního víkendu trochu piety.
