Před dvaceti lety tajně přilepoval malé barevné dráčky na nároží domů. Objekty složené z písmen Point – jak si tehdy Jan Kaláb říkal ve streetartové komunitě – byly jedny z prvních 3D graffiti nejen u nás, ale i v rámci světové scény pouličního umění. Postupem času začal Kaláb své aktivity přesouvat z ulice do galerie.

Dnes vystavuje obrazy i plastiky po celém světě a prodává je za statisícové částky. Na ulici ale přesto nezanevřel, jen jeho Pointík mezitím vyrostl z malé figurky do obřích rozměrů. 

Spatříte ho už zdálky, když jedete autem po pražském Hlávkově mostě. Vyjímá se na terase nově zrekonstruované budovy bývalých Elektrických podniků v Bubenské 1 v pražských Holešovicích, kde nyní sídlí mezinárodní reklamní agentura WPP.

Kaláb tam svého „Šmoulu“ – jak mu podle výrazné modré barvy začali familiárně říkat recepční na vrátnici – postavil na konci září. Socha bude součástí panoramatu vltavského nábřeží minimálně do června příštího roku. To je doba, na níž se prozatím s nájemcem budovy domluvil. Nejde tedy o sochu vyrobenou na zakázku, jak by se mohlo zdát, stále patří umělci a kancelářská budova mu pro ni pouze zapůjčila výstavní prostor. 

Socha připomínající dráčka, Šmoulu, slona, kachnu nebo dinosaura – záleží na představivosti – měří tři a půl metru na výšku a pět a půl metru na délku. Je vyrobena z laminátu a uvnitř je dutá. „Tvary evokují něco živého, ale kostra je postavena z geometrie písmen,“ vysvětluje umělec.

Objekt vznikal několik let, během nichž Kaláb pracoval i na dalších dílech, především závěsných obrazech. Dokončil jej až teprve tehdy, když pro ni prostřednictvím Trafo Gallery, kterou před lety spoluzakládal a která ho nyní vedle Kodl Contemporary zastupuje na trhu s uměním, našel vhodné místo.

Roh terasy v Bubenské si vyhlédl sám. Povolení začal zařizovat už zhruba před rokem, kdy v budově ještě reklamní agentura nesídlila. S novým nájemcem pak přišel i nový přístup – prostor pro vystavení díla Kalábovi poskytl zdarma. Na místo jej pak musel dopravit jeřábem.

První malé Pointíky začal Jan Kaláb rozmisťovat v roce 2004. V ulicích se zviditelnil také třeba přemalováváním záplat na pražských chodnících. „Chtěl jsem graffiti přenést do jiné techniky, abych nebyl limitován sprejem a nemusel chodit tajně městem v noci. Takhle jsem mohl přijít v klidu ve dne s tím, že mi nehrozí žádná pokuta, a přitom mít pocit, že dělám graffiti,“ přibližuje vznik prvních objektů.

K jejich propracovanější výrobě pak přistoupil v roce 2018, kdy se jich v ulicích Prahy a Karlových Varů objevilo asi padesát kusů. Některé byly v průběhu času rozkradeny nebo zničeny, jiné jsou na místě dodnes. Na jeden z nich dokonce z terasy vzhlíží i nový obří exemplář tohoto bájného živočicha – nachází se na budově finančního úřadu Prahy 7. Další byl ještě nedávno například na rohu ulic Dlouhá a Revoluční. 

Dráčci, kteří sedí venku na domovních římsách, byli vyrobeni ze sádry. Vedle toho vznikla ale také sběratelská série plastových sošek, které Kaláb tehdy prodával zhruba za dvanáct tisíc korun. Výrobu další série oblíbeného díla má v plánu na příští rok.

Velký Pointík vznikal tak, že umělec naskenoval tvar malých soch a přemodeloval ho ve 3D programu, model nechal vyfrézovat z bloků polyuretanu, povrch se vybrousil a dokonale upravil a z něj se sejmula forma. Z ní pak vznikl laminátový objekt, který se dá rozložit na tři části, aby jej bylo v budoucnu možné lépe přemístit, pokud by se pro něj našel kupec. Jeho částka se podle umělce bude pohybovat v milionech korun.  

Otvor uprostřed písmene O je v noci osvícen červenými diodami umístěnými do soustředných kruhů, které pulzují a poutají tak k dílu pozornost i po setmění. „Připomíná takový maják,“ říká jeho autor. Dílo lze proto vnímat jako takovou neoficiální předzvěst Signal Festivalu, jehož se Kaláb účastnil loni s virtuální kulovitou sochou na Karlínském náměstí. V minulosti v pražských ulicích vystavoval také například velký objekt na Palachově náměstí. 

„Rád bych dělal více objektů do veřejného prostoru. V tom tu ale máme ještě trochu mentální problém. Pořád tu panuje představa, že socha do veřejného prostoru musí být nějaký pomník. Já chci ale dělat současné umění, ne výběrové řízení na Věru Špinarovou, Nikolu Teslu nebo svatého Václava,“ svěřuje se úspěšný umělec, který právě připravuje nové výstavy do Boloni, Los Angeles nebo Miami. Všechny by měly proběhnout ještě letos.

Během uplynulého roku Kaláb vytvořil také mural – tedy velkoformátovou venkovní malbu, na domě v Poděbradech, a vystavoval například v Riu de Janeiru, Soulu, Istanbulu nebo na Mykonosu. 

V současnosti dokončuje další cyklus svých abstraktních obrazů, které charakterizuje typický organický tvar pláten a gradientní barevnost, a uvažuje také o dalším objektu. Loni jako jeden z prvních českých umělců nabídl prostřednictvím londýnské galerie dílo v podobě NFT a letos úspěšně prodal další dvě.

Teď jsou ale podle něj NFT trochu na ústupu: „Jejich největší slabinou je, že kryptoměny, za které se prodávají, jsou velmi volatilní a teď jsou v útlumu,“ tvrdí umělec a dodává: „Myslím si ale, že technologie jedinečnosti digitálního kusu je budoucností a měla by se stát i součástí certifikátů fyzických uměleckých děl.“