Spíš než pouhým obchodem je tohle místo gejzírem optimismu. Ještě aby ne. Stojí za ním dvě ženy, které rozjely vlastní byznys bez velkých peněz i zkušeností, zato s pořádným nadšením a pozitivní energií.
Místo toho, aby skončily, když přišel covid a jejich byznys rázem padl na nulu a neměl vyhlídky na zmrtvýchvstání, našly si novou cestu a svoje podnikání zase rozjely naplno. V objevování nových cest pokračují i teď, když si otevřely skvostný butik Viva v pražských Dejvicích.
Taťána Hejcmanová stojí vedle poliček s kosmetickými přípravky a nadšeně o každém z nich vypráví – co umí, pro koho se hodí a také, jaká značka za ním stojí. Všechny je spojují dvě klíčové věci: vyrábějí výhradně v Evropě a využívají při tom přírodní látky.
„Všechno nejprve osobně testujeme, než s někým začneme spolupracovat. Nestačí nám, aby kosmetika byla organická, chceme, aby skutečně fungovala. Také se díváme na finanční stránku, aby byla cenově dostupná,“ vysvětluje Táťána.
Většina firem, jejichž zboží Viva dováží a prodává, pochází z Itálie, Francie, Španělska nebo třeba Německa. Mezi aktuálně nejúspěšnější značky, jež na českém trhu zastupuje, patří právě tamní firma Hej Organic, kterou Viva distribuuje i do řetězce drogerií Rossmann.
„Celkem máme okolo čtyř desítek evropských značek, které sem dovážíme,“ říká Kateřina Suchanová ve zhruba čtvrt roku otevřeném obchodě. „Spoustu značek, které má konkurence, ale do portfolia vůbec nezařazujeme. Nesplnily by očekávání našich zákaznic.“
Celé to přitom původně začalo v mnohem menším měřítku. Před deseti lety pracovala Taťána Hejcmanová v cestovním ruchu a rozčilovalo ji, když viděla, jakou kosmetiku nabízejí pro své hosty hotely v Česku. „Tehdejší standard byl docela hrozný,“ říká otevřeně.
Když pak byla na dovolené u italského jezera Lago di Garda a v tamním butikovém hotelu objevila italskou přírodní kosmetiku, projevila se jako žena činu. Do firmy napsala, jestli by ji mohla zastupovat v Česku a dodávat na náš trh. Ozvali se zpátky a Táťána se spolu se svou kamarádkou Kateřinou Suchanovou pustila do podnikání.
„Zpětně vůbec nechápeme, že to vyšlo, protože ta firma, společnost GFL, je obří celosvětový dodavatel hotelové kosmetiky. Pozvali si nás na schůzku do Milána, vyslechli si náš záměr a odcházely jsme s pocitem, že to nejspíš vyjde,“ říká Kateřina.
Až později zjistily, že to tak jisté vůbec nebylo a že byly ve skutečnosti v soutěži s další – na českém trhu už roky etablovanou – firmou. Proti ní ale nakonec dvojice tehdy pětadvacetiletých nadšenkyň bez jakýchkoli zkušeností z oboru uspěla.
„Asi se jim líbila naše energie, se kterou jsme do toho šly,“ dodává Kateřina, která v té době pracovala jako brand manažerka pro české zastoupení značky Crocs. S Taťánou je však už dlouho spojovalo nejen přátelství, ale i podnikavost. Když si při studiích přivydělávaly jako hostesky, založily si i vlastní agenturu a zajišťovaly další hostesky na různé akce.
Italské partnery v Miláně přesvědčily, že právě ony jsou správnou volbou při vstupu na český trh. A opravdu. Půjčily si dvě stě tisíc na první zboží a rozjely se s ním po českých hotelích. Energie, kterou do byznysu daly, se rychle vracela. Třeba v podobě toho, že ani ne po roce fungování své firmy vyhrály výběrové řízení pro CPI Hotels a začaly přírodní kosmetiku dodávat i do hotelů Clarion a několika desítek dalších.
Firmě se dařilo, byznys rostl a z přírodní kosmetiky se i v Česku stával čím dál žádanější a známější produkt. „Někteří lidé po zkušenosti z hotelů začali shánět naši kmenovou značku i domů, a tak jsme založily e-shop Vivabeauty.cz, kde byla jen ta jedna značka, aby si ji mohli jednoduše koupit,“ dodává vesele Taťána Hejcmanová.
Jenže pak veselá jízda skončila. Finito, vystupovat. Pandemie koronaviru zavřela obvyklý život i hotely a byznys mladých podnikatelek rázem spadl téměř na nulu. „Celé měsíce jsme neprodaly ani mýdlo, přitom jsme držely obrovská množství skladem,“ vzpomíná Kateřina Suchanová.
Pro jejich firmu to mohlo snadno znamenat rychlý konec. Taťána měla tehdy malé dítě, Kateřina potomka čekala a jejich podnikání upadlo do kómatu. Stálým příjmem zůstával jen řetězec drogerií Rossmann, kam chvíli před pandemií vstoupily se značkou italských ekologických pracích gelů.
Náhoda? „Nemyslíme si. Podvědomě jsme se chtěly na trhu zaseknout na více místech. Přestože se nám s hotely dařilo, větší smysl nám samozřejmě dávalo působit v několika segmentech najednou.“ Fatálnost a trvání pandemie je ale, stejně jako všechny ostatní, zaskočily.
Sice měly e-shop, ale skoro nikdo o něm nevěděl. A ony zase neměly další peníze, aby o něm daly vědět.
„Jednou u nás byla moje mamka, která ráda zkouší nové věci, a já měla zrovna doma jeden produkt na vlnité vlasy. Tak jsem jí řekla, jestli to zkusí,“ vypráví Táňa. Zkusila a vlasy se jí zvlnily tolik, že Táňa hned natočila video. A právě tohle video nakonec firmu zase postavilo na nohy.
„Řekly jsme si, že dáme posledních pět stovek na propagaci na Facebooku, že to ještě jednou zkusíme, a když to nevyjde, kašleme na to a od retailu jako záchranného řešení upustíme,“ říká Kateřina. Přes aplikaci spojenou s e-shopem jim v telefonu vždycky cinkla zpráva, když si někdo něco objednal. V té době se tohle nadějné cinknutí ozývalo stěží jednou za dva týdny.
Najednou mobil začal cinkat každý den. A co každý den! Dvakrát denně. Třikrát! „Když to bylo čtyřikrát, už jsme byly úplně v rauši a nechápaly, co se děje!“ smějí se obě při té vzpomínce.
Investice do videa se jim parádně vyplatila. Vydaly ho v době, kdy u nás začala být populární curly girl metoda, a přípravek se tak dostal až do facebookové skupiny, která tehdy měla asi padesát tisíc členů. „Někdo tam dal skvělou referenci a najednou nám začaly chodit objednávky,“ říká Taťána.
Pro obě to byla nová krev. Zase se do byznysu vrhly se stejnou energií a nadšením jako na začátku. Začaly hledat a přidávat nové značky a e-shop se brzy rozjel tak, že se těžiště byznysu postupně přesouvalo z hotelů a cestovního ruchu do retailu. A nezůstalo jen u kosmetiky.
Pro své děti totiž hledaly oblečení, které bude nejen hezké a z kvalitních přírodních materiálů, ale taky vyráběné v Evropě. „Kupovala jsem dceři oblečení ze zahraničních e-shopů a nabízelo se, že bychom sem mohly značky, které tu ještě nebyly, začít dovážet,“ vysvětluje Taťána Hejcmanová. Od nápadu byl jen krůček k činu, a tak vznikl e-shop Viva Baby, na kterém začaly nabízet oblečení šité v Evropě.
Jenže i na tom se podepsala válka na Ukrajině. Jednak jsou zákazníci opatrnější a víc zvažují nákup dražšího oblečení, druhý problém je ale na straně výrobců, kteří kvůli vysokým nákladům začali část výroby přesouvat mimo Evropu.
„Nabídka je dneska určitě menší, často se stává, že firmy inzerují, že jsou například z Dánska, ale tam oblečení pouze navrhují. Šije se přitom v Asii a Indii. Na to si dáváme velký pozor,“ říká Taťána Hejcmanová a dodává, že právě evropský původ oblečení i kosmetiky je pro ně velmi důležitý.
„Nejrychlejší a nejefektivnější cesta k udržitelnosti je právě lokální a etická výroba a s tím spojené omezení uhlíkové stopy a znečišťování ovzduší a vody. Všechno ostatní (jako například poslední dobou často skloňovaná rádoby etická výroba v Číně) je natírání na zeleno,“ dodává Kateřina Suchanová.
„Není potřeba mít šuplíky narvané věcmi z řetězce, které nakonec ani neunosíme. Řešením může být nákup zboží z Unie a z druhé ruky.“ A jak prý prodeje ukazují, slyší na to i dost Čechů.
Právě dětské hračky a oblečení s vyššími cenovkami je nakonec dovedly i k vlastnímu obchodu v Dejvicích. Podnikatelky totiž čekaly, že prodej oblečení bude podobný jako kosmetiky. To ale byla chyba.
„Říkaly jsme si, že to musíme lidem ukázat naživo, aby si mohli na materiály sáhnout, vyzkoušet si je a viděli, že se nákup dražšího zboží vyplatí,“ dodává Kateřina Suchanová. Když pak náhodou narazily na možnost pronajmout si obchod jen kousek od místa, kde bydlí, neváhaly.
Teď mají otevřeno čtvrtým měsícem a už za tak krátkou dobu vidí, jak dobrý to byl krok. „Zákazníci se vracejí, tvoří se tady osobní vazby, a navíc můžeme lidem lépe ukázat, co máme, i zjistit, o co dalšího stojí,“ dodává Taťána s tím, že velký potenciál vidí i v dámské módě, na kterou se chtějí ve Vivě víc zaměřit.
„To je must have,“ směje se žena, která si v byznysu zakládá na tom, že drží náklady velmi nízko a všechno, co firma vydělá, vrací do nových značek i zboží. Do konce roku čekají roční obrat kolem třicet milionů korun.
Možné je, že podobných obchodů vyroste časem víc. Obě podnikatelky jsou totiž přesvědčené, že nejen v lokální výrobě, ale i v lokálních obchodech je budoucnost.
