Otevřít si hospodu je momentálně celkem odvážný podnik. Otevřít si ji v přímé návaznosti na turistický ruch vypadá ještě riskantněji – a ani tím nekončíme. Tahle totiž vznikla na dohled od nejvyššího pohoří světa.
„Je to strašně bláznivej nápad. Úplně nesmyslnej,“ rozesměje se Honza Trávníček. „Zvlášť když se to trefilo do téhle doby. Ale my už dlouhodobě sledovali, jak nám tady všichni fňukají, že by si po treku dali české jídlo a české pivo.“
Teď tu možnost dostanou. V nepálské metropoli Káthmándú vznikl Czech Pub, a to přímo v turistickém srdci města, ve čtvrti Thamel, kde se koncentrují cestovatelé ze všech koutů planety.
Čtyřiačtyřicetiletý horolozec Trávníček na to nebyl sám, v projektu jsou čtyři: jeho přítelkyně Miri Jirková, další český kamarád Bohouš Koča a především Nepálec Subin Thakuri.
„On je hlavní člověk. My zde podnikat nemůžeme, tak jsme založili společnost v Česku, která bude do Nepálu dodávat věci, Subin je majitel,“ vysvětluje Trávníček.
Jeho život je pozoruhodný, pestrý a plný proměn, jako když v Káthmándú vítr zrovna rozpohybuje modlitební praporky. Na pět pokusů zdolal pět osmitisícovek, popasoval se s rakovinou močového měchýře, o níž říká: „Máme teď spolu příměří.“ A sjezdil půl světa, nejvíc mu ovšem učaroval právě Nepál.
I takové scenerie zažijete při putování Nepálem.
S kamarády zde investovali částku, jež má jeho slovy šest nul. Turistický boom předcovidových let ostatně proměnil Nepál v ohromně drahé místo.
„Před dvěma lety se tu říkalo, že pozemek v Thamelu stál stejnou raketu jako v New Yorku, na což si sáhnou jen čínští nebo indičtí investoři, kteří zde mají zelenou. Tak zajímavá lokalita to byla,“ přibližuje.
Jim nejvíce prostředků spolkla rekonstrukce objektu a přes dva roky trvalo, než teď v dubnu konečně mohli otevřít. Původně plánovali slávu už na rok 2020, ale přišel covid, letos jim zase radost bleskově ukončil další lockdown, kvůli němuž museli nuceně zavřít.
„Momentálně je tu druhá vlna, Nepál to převzal z Indie, bary a restaurace mají zase stopku,“ vysvětluje. „Ale neskuhráme. Otevřela se nám vrátka, využili jsme toho. A bude líp.“
On sám je zrovna v Nepálu v karanténě, optimismus však jeho hlas šíří i na vzdálenost mnoha tisíců kilometrů. Těší se, až se svět i Nepál zase otevřou a on bude jako zkušený guide provázet lidi po místních úchvatných trecích. A také na to, až to pak v Czech Pubu bude hučet jako někde v pražských uličkách.
„Hodně lidí se nám ozývá, že by se v Káthmándú chtěli potkat, pokecat, poradit se. A české místo pro setkávání krajanů tu chybělo – stejně tak se mohlo jmenovat České centrum,“ říká Trávníček.
Plánuje zde totiž i pořádat přednášky, věnovat se ekologické osvětě. V tom má poměrně jasný byznys plán. „Musíme být živí z komerčních aktivit, tedy z prodeje jídla a pití, abychom mohli dotovat ostatní aktivity, i tu kulturu,“ říká. „Necílíme jen na Čechy. České pivo je přece pojem všude.“
Na předběžném jídelníčku mají smažený sýr, domácí chleba, bramboračku, štrůdl, nakládaný hermelín či guláš – pokud seženou kvalitní maso, tak klasický, pokud ne, přikloní se třeba k verzi z hlívy. A prý rádi.
„Tři z nás čtyř, co Czech Pub máme, jsme vegetariáni. Lidi si zvyknou,“ usměje se.
A pivo? Byť má Trávníček jako rodák z Plzně preference výrazně ovlivněné svým domovem, plzeň nakonec bude jen v plechovkách, na čepu chystají náchodský Primátor. „Jsou přátelští, vstřícní a baví mě s nimi jednat, jsou z projektu nadšení,“ vysvětluje. „A já chci celý život dělat věci tak, že to musí bavit obě strany. Všichni z toho musejí mít radost.“
Teď pod Himalájem komplikuje život koronavirus, navíc většinu turistů odrazuje povinná desetidenní karanténa. Zhruba od června, tak jako každý rok, pak přijde monzun a život se uklidní, jindy pulzující město si odpočine. Další sezona odstartuje na podzim.
„Momentálně je i zákaz mezinárodních letů, ale snad si do konce května ještě nějaké pivko se skupinou po treku dáme,“ věří Trávníček. „A doufáme, že od září otevřeme v plné parádě.“
