Ještě ani nezačaly a už trhají rekordy. Nikoli však sportovní, nýbrž finanční. Zhruba tak lze shrnout dosavadní dění okolo nadcházejících letních olympijských her.
Když bylo před dlouhými osmi lety rozhodnuto o tom, že hry XXXII. olympiády uspořádá Tokio, řekli si Japonci, že jim na jejich zorganizování bude stačit 7,3 miliardy dolarů (tehdy nějakých 139 miliard korun). Jenže nyní zjišťují, že se sekli o parník.
Původní záměry se s realitou neshodují – což není v případě sestavování rozpočtu olympiády nic neobvyklého. Koneckonců, podobnou situaci okusila v minulých letech naprostá většina zemí, kterým bylo uspořádání tohoto sportovního svátku svěřeno do rukou. Že ale nakonec bude potřeba vynaložit více než dvakrát tolik, to nejspíš v Japonsku čekal jen málokdo. Podle nejnovějších odhadů japonské organizační komise totiž vyjde tokijská olympiáda na 15,4 miliardy dolarů (cca 326 miliard korun).
Jasně, ne všechny náklady spjaté s jejím pořádáním jdou
přímo ze státní kasy. A jasně, vzhledem k okolnostem, které po dlouhých
desetiletích donutily vedení Mezinárodního olympijského výboru (MOV) tuto
tradiční událost odložit, je jejich prodražení ospravedlnitelné. Ovšem jen do
jisté míry.
Jak uvádí agentura AP, samotná pandemie, respektive přeložení her z roku 2020 na ten letošní, dělá v konečném součtu ‚pouhých‘ 2,8 miliardy dolarů. Do této částky jsou zahrnuty jak výdaje na vyjednání nových sponzorských a marketingových smluv, tak výdaje na nejrůznější bezpečnostní opatření, jež mají za úkol zredukovat riziko přenosu nákazy mezi jednotlivými účastníky. Ale co zbývající 5,3 miliardy? Kde ty se vlastně vzaly?
Abychom tomu přišli na kloub, je potřeba si nejprve posvítit na jeden méně známý nešvar, který je s organizováním olympiády dlouhodobě spjat. A sice že když jednotlivé země, totiž města, předkládají nabídky na pořádání her MOV, značnou část nákladů jednoduše účelně opomenou. Jednak proto, aby byly nabídky mezi sebou snáze porovnatelné, a zároveň i kvůli tomu, aby tak státy nepodryly svoji image řádného hospodáře s veřejnými finančními prostředky.
Jinými slovy, počáteční nabídky podle serveru The Business Insider často zahrnují jen náklady na výstavbu samotných sportovišť – a těch není tentokrát málo – a pár dalších položek. Doprava, zajištění bezpečnosti a podobné výdaje stojí mimo a veřejnost to povětšinou netuší.
Další faktor vedoucí k nárůstu nákladů na pořádání her sehrály v případě tokijské olympiády kontinuálně se zvyšující ceny v rámci tamního stavebního sektoru, stejně tak jako skutečnost, že jejich součástí bude hned pětice nových sportů.
Ze soukromých peněz půjde na organizaci olympiády dle informací webu CBC Sports jen 6,7 miliardy dolarů, většinu výše uvedené oficiální sumy tedy uhradí japonští daňoví poplatníci. Samotná cifra 15,4 miliardy by přitom stačila na to, aby se z nadcházejících her stala druhá nejdražší olympiáda v historii. Tou jedinou, na kterou by i za současných okolností byla krátká, je zimní olympiáda v Soči z roku 2014 (výdaje po započtení inflace činily 21,9 miliardy dolarů).
I její rekord se však podle některých zdrojů otřásá, nebo možná již otřásl v základech (a následně i zhroutil). Dle závěru nezávislé organizace Board of Audit of Japan se celkové náklady na pořádání největšího sportovního svátku na světě už vyšplhaly na závratných více než 26 miliard.
Jak je možné, že se jejich odhad od toho oficiálního tolik liší? Inu, opět se vracíme k onomu nešvaru a otázce, jaké všechny položky se dají označit jako související s pořádáním her a jaké nikoli. I kdyby ale nakonec platilo číslo uváděné zmíněnou organizační komisí, bohatě počasí na to, aby olympiáda v Tokiu překročila svůj původní rozpočet o více než kterákoli jiná – dosavadní rekord v tomto ohledu držely olympijské hry v Barceloně z roku 1992.
Není proto divu, že samotným obyvatelům japonského hlavního města se nadcházející hry pomalu, ale jistě začínají stávat čím dál větším trnem v oku. Vědí, respektive tuší, že z ekonomického hlediska jim přinesou spíše problémy než příležitosti, a s každým dalším měsícem se na ně – rovněž kvůli přetrvávajícím obavám z koronaviru – těší čím dál méně.
To ostatně dokládají i nedávné průzkumy agentury Nippon, která mapovala zájem o olympiádu v Tokiu mezi tamními teenagery. Ze závěrů průzkumu vyplývá, že jen 28 procent dotázaných si přeje, aby událost letos proběhla v plném rozsahu. Dle 12 procent z nich by se hry měly uskutečnit letos, ale ve zjednodušené formě, zatímco hned každý čtvrtý je toho názoru, že by měly být přeloženy na rok 2022. A co je vůbec nejsmutnější, celá jedna pětina náctiletých respondentů se vyjádřila v tom smyslu, že by bylo nejlepší, kdyby se olympiáda zrušila kompletně.
