V nejistých dobách se investoři poohlížejí po relativně bezpečném fixním příjmu. A právě ten poskytují státní dluhopisy, představující poměrně jistou investici především ve srovnání s rizikovějšími aktivy, jako jsou akciové tituly.
Ani dluhopisy však nejsou bez chyby – v důsledku tendence klesajících úrokových sazeb, která na světových trzích převládá zhruba od 80. let, se jejich výnosy dostávají pod tlak. Vyústěním tohoto trendu jsou pak záporné výnosy dluhopisů některých zemí.
Jedním z významných faktorů se staly kroky centrálních bank. Jak uvádí agentura Bloomberg, negativně úročené dluhopisy tvoří zhruba 27 procent globálního trhu, v čele s dluhopisy Japonska či evropských zemí.
Banky se snaží podporovat ekonomický růst právě prostřednictvím snižování úrokových sazeb. První centrální bankou, která snížila klíčovou úrokovou sazbu do záporu, se v roce 2014 stala Evropská centrální banka, když cílem opatření bylo stimulovat ekonomiku nižšími sazbami a levnějším zadlužováním.
Záporné sazby penalizují banky za držbu nadměrné hotovosti a motivují je k poskytování vyššího objemu půjček. V loňském pandemickém roce přistoupil ke snížení sazeb také americký Federální rezervní systém.
Ten určil, že cílová sazba federálních fondů bude dosahovat nulové úrovně. Ačkoli se předpokládá, že americká centrální banka nebude následovat kroky ECB a ponechá sazby nad bodem mrazu, nelze záporné výnosy amerických dluhopisů vyloučit.
Mezi cenami a výnosy dluhopisů existuje inverzní vztah. Když úrokové sazby rostou, ceny dluhopisů klesají, a naopak. Rostoucí poptávka po dluhopisech, pramenící například ze zvýšeného výskytu nejistoty na trzích, poté zvyšuje dluhopisové ceny a naproti tomu očekávaný zisk investora klesá.
Očekávaný výnos představuje odměnu, kterou může kupující očekávat za předpokladu, že bude dluhopis držet po dobu jednoho roku. Je počítán jako roční příjem plynoucí z dluhopisu dělený aktuální cenou. Je ale nutné podotknout, že samotná poptávka po dluhopisech závisí na více faktorech.
Běžně platí, že pokud investoři preferují spíše jistější než rizikovější investice, zvyšují poptávku po státních dluhopisech, a podporují tak růst jejich cen. Neméně podstatný faktor představuje výše úrokových sazeb.
Pokud dojde k nákupu dluhopisu v okamžiku, kdy sazby dosahují pěti procent, a následující den klesnou ke čtyřem procentům, najdou se tací, kteří budou ochotni zaplatit cenu za starší, již někým držený dluhopis, avšak ne za nově vydaný.
Když se dluhopisové výnosy ponoří do záporného teritoria, investoři ve skutečnosti neplatí emitentovi. Prémie totiž představuje rozdíl mezi kupní cenou a nominální hodnotou dluhopisu. V případě, že prémie přesáhne příjem, který investor získá během doby držby dluhopisu, stane se výnos záporným.
Uvedené dokládá jednoduchý příklad: Pokud jste souhlasili, že dáte příteli 105 dolarů výměnou za 100, které obdržíte za dva roky, a váš přítel zaplatí úroky ve výši dvou dolarů ročně, dosáhnete negativních výnosů. Pětidolarová prémie přesáhne čtyři dolary, které získáte na úroku.
Ačkoli ve Spojených státech nepředstavují negativně úročené dluhopisy zavedenou praxi, v Japonsku či Evropě již nikoho nepřekvapují. Jednotlivci, kteří investují do ETF nebo do podílových fondů a zároveň sledují indexy, mohou některé dluhopisy s negativním výnosem vlastnit.
Pro řadu amerických investorů může nákup zahraničního dluhu potenciálně představovat investiční příležitost, a to prostřednictvím vytvoření měnové pozice na určitém trhu (tzv. hedging). Jsou-li prémie plynoucí z měnového zajištění dostatečně vysoké a vykompenzují negativní výnosy, investiční příležitost je na světě.
Výnosové křivky různých zemí světa se liší. Klíčovou součástí rovnice jsou změny zahraničních úrokových sazeb v relativním vyjádření k domácím sazbám. V případě, že jiná země má strmější výnosovou křivku, otevírá se americkým investorům možnost získat měnovou prémii – když zajistí lokální měny vůči americkém dolaru.
Je důležité poznamenat, že nákup negativně úročených dluhopisů nemusí automaticky přinést investiční ztrátu. Stane se tak pouze tehdy, když si investor ponechá dluhopis až do doby splatnosti. Je totiž pravděpodobné, že dluhopisové ceny se budou dále zvyšovat, a to zejména v situaci, kdy se budou ekonomické výhledy zhoršovat.
Za takového předpokladu může investor svůj dluhopis prodat za cenu vyšší, než za jakou jej koupil – pokud se však budou ekonomické podmínky zlepšovat a úrokové sazby růst, mohou investoři odprodávat své dluhopisy v důsledku převažující chuti riskovat. Ceny dluhopisů tak začnou klesat a výnosy budou vzhledem k inverznímu vztahu nuceny růst.
Investor se tak může ocitnout v pozici, kdy drží záporně úročené dluhopisy, avšak při jejich prodeji před splatností by mohl ke všemu nést ztrátu plynoucí z poklesu ceny. Řešení představuje nákup jiného dluhopisu, jenž mu přinese vyšší výnos do doby splatnosti.
Existuje nesčetné množství faktorů ovlivňujících globální dluhopisové trhy. Výnosy jsou určovány kupříkladu úvěrovou kvalitou, budoucími očekáváními ohledně úrokových sazeb, inflací, příjmem, dobou splatnosti, typem dluhopisu či rozdílem mezi výnosy plynoucími z dluhopisů a bezpečnějších aktiv, jako jsou pokladniční poukázky.
Uvedené faktory nejsou konstantní, v čase se mění. Jelikož americký Fed pravděpodobně úrokové sazby nesníží na záporné hodnoty, budou dluhopisy Spojených států v porovnání se zámořím nabízet i nadále vyšší výnosy. V turbulentní současnosti však ani toto tvrzení nelze uvést se stoprocentní jistotou.
