Nejúspěšnější český lezec Adam Ondra, který se stal letos otcem, mluví o tom, proč ho dělá lezení tak šťastným, co považuje za největší úspěch, o přátelství se slavným spisovatelem, ale i o důležitosti rodinného zázemí a podpoře ze strany manželky.
Když se díváte na jeho záběry z akce, je to, jako by popíral fyzikální zákony, připomíná superhrdinu Spidermana. Lezecké umění na jeho úrovni ovládá na světě pouze hrstka lidí, ve svém oboru patří k absolutní špičce.
Devětadvacetiletý Adam Ondra je sice na skalách téměř neporazitelná hvězda, při osobním setkání je to však skromný a sympatický muž se širokým úsměvem, roztomilým moravským přízvukem a pevným stiskem nápadně velké, trénované dlaně.
Úspěchů má tolik, že bychom jimi mohli popsat celý magazín Forbes. Medaile se mu doma téměř nevejdou do polic. Už v šestnácti letech vyhrál svůj první světový pohár. V současné době je čtyřnásobným mistrem světa a má na kontě řadu dalších medailí i úspěchů.
V roce 2016 zvládl v rekordním čase vylézt legendární Dawn Wall v Yosemitském národním parku v USA. O rok později vylezl nejtěžší trasu na světě v Norsku, kterou pojmenoval Silence. Stal se světovou hvězdou, přesto zůstává ve svém jádru pokorný a taky trochu plachý.
Adam Ondra sám o sobě tvrdí, že je introvert a právě až sportovní úspěchy mu dodaly sebevědomí. „A určitě bych neřekl, že jsem Spiderman, ani se mi to označení moc nelíbí. Pavouci nemusí při lezení překonávat žádné překážky,“ opravuje mě, když mu říkám, jak na mě jeho záběry ze skal působí.
„Spíš než pavoučí styl se mi líbí třeba označení veverčí styl, veverka se pohybuje víc dynamicky,“ dodává Ondra, který si střeží soukromí a na rozhovory je velmi skoupý. Forbesu však poskytl otevřené interview u příležitosti pražské premiéry dokumentárního filmu Posunout hranice, ve kterém mohou diváci sledovat v kinech jeho příběh.
V Praze se s brněnským rodákem scházíme taky krátce před jeho setkáním s další světovou hvězdou v jiném oboru: s Joem Nesbøm. Norský spisovatel poskytl Forbesu exkluzivní rozhovor před svým příjezdem do České republiky. I jeho tématem byl mimo jiné Adam Ondra.
Spisovatel přiznal, že právě setkání s Ondrou, u příležitosti premiéry jeho dokumentu, pro něj byla hlavní motivace k tomu dorazit do Česka. „Už je u vás známý?“ ptal se mě Nesbø, když jsme si povídali. „Byl jsem překvapený, že před pár lety ho prý nikdo neznal, přitom on je světová superstar.“
Jo Nesbø mi taky prozradil, že chystá novou knížku o lezcích a předlohou pro jednu z jeho postav bude právě Adam Ondra, kterého obdivuje.
I o tom si budeme v tomhle rozhovoru povídat, ale taky o tom, jak těžké je sladit rodinný život s náročným tréninkem, o podpoře ze strany manželky Ivy, o zklamání z olympiády nebo o tom, proč je pro něj lezení vášeň, nikoli obsese.
© ADAM ONDRA, AUTOR: PETR CHODURA
Foto Petr Chodura
Prý se vás novináři ptají stále dokola na to samé. Já si první otázku pro náš rozhovor vypůjčím od spisovatele Joa Nesbøho. Už před lety vás podle svých slov kontaktoval a ptal se vás na zásadní věci, které ho zajímaly. Jeho první otázka tehdy prý zněla takto: „Jaká je vaše motivace k tomu lézt a posouvat hranice?“
Pro mě je to jednoduché. Nemusím se ptát, proč lézt. Nemusím se zabývat motivací. Motivaci mám v podstatě od narození. Odmalička jsem chtěl po všem lézt a pud dostat se někam nahoru ve mně prostě je.
A je jedno, jestli je to jen metrový kámen nebo třicetimetrová skála. Můj největší talent a moje motivace je fakt, že mě lezení baví. A proto, když jdu lézt a trénovat, nemusím se nikdy přemlouvat. Je to pořád zábava.
Prý jste začal lézt po skalách s nadsázkou dřív než chodit. Bavilo vás tedy lezení už od útlého dětství?
Narodil jsem se do lezecké rodiny a rodiče mě k lezení vedli a podporovali mě v tom, i proto jsou mé nejútlejší vzpomínky spojené s lezením. Už na základní škole jsem žil přes týden hlavně tím, že jsem se těšil na víkend, až pojedeme na skály.
