„Tak co s tím uděláme?“ uslyšela v telefonu Veronika Beskydiarová, známější jako Besky. Zazvonil jen pár dní poté, co v půlročním souboji na televizních obrazovkách porazila všechny soupeře v soutěži MasterChef. Získala titul, milion korun a zaslouženou pozornost.

Volal Zdeněk Pohlreich. Její esprit zaznamenal už na kurzu vaření, který u něj Besky absolvovala dávno před soutěží. A teď prý nastal čas, aby jím obohatila i kulinářské televizní pořady v Česku. Před pár týdny vydala pod jeho záštitou vlastní kuchařku. A to její cesta na gastro výsluní teprve začíná.

„Ani krystal, ani krupici. Vždy použijte cukr moučku.“ S Besky jsme se potkali v Kulinářské akademii Grosseto v Průhonicích, kde v roli lektorky předávala cestováním, pečením i soutěží nabyté zkušenosti při kurzu pečení.

Zatímco si na vývěsní tabuli u vchodu prohlížíme její fotku ve společnosti českých kuchařských ikon a v předsálí potom její knižní prvotinu ‚Besky. Vaříme nebesky‘, autorka je soustředěná na maximum.

Rozevírá telefon, aby na displeji zkontrolovala, že jsou všechny ingredience na svém místě. S maminkou Monikou, která jí poskytuje support, prochází poslední detaily. Působí jako sehraná dvojka.

Mouka. cukr, mascarpone. Kontrola ingrediencí a můžeme začít.

Pár volných minut, než přivítá platící účastníky kurzu, aby společně vytvořili vanilkový piškot s malinovou zálivkou zdobený technikou ombré. Máme čas si chvíli povídat.

Prorazit v gastro světě mužů dá zabrat

„U MasterChefa byl nejhorší ten pocit nejistoty, který trval non-stop. Soutěž mě změnila. Nebojím se výzev. Naopak se na ně těším. Nevadí mi makat dlouho na sto dvacet procent. Když nemůžu, tak přidám,“ usmívá se při ohlédnutí za televizní zkušeností.

Má za sebou i měsíční stáž v michelinské restauraci Field šéfkuchaře Radka Kašpárka, která ji do žil vlila další dávku adrenalinu i zkušeností. Vysokou gastronomii bere s pokorou. Už dávno prý pochopila, že je to tvrdý svět, kde se musí dřít, aby prorazila. Možná o to víc, že je žena.

„Vnímám to tak, že ženy jsou skvělé kuchařky doma. Starají se o děti, rodinu a vaří. I proto v mediálním světě vládnou šéfkuchaři – muži,“ říká s nadsázkou Besky. Její idol je přesto muž, který do televizního vaření vtrhnul ve svých padesáti letech.

„Zdeněk je můj mediální guru i velký mentor. Je to revolucionář nejen v kreativitě vaření, ale i mediální propagaci nebo v byznysu. Co on řekne, to platí,“ netají se obdivem k šéfkuchaři.

Šoubyznys bez vůně benzínu

„Moje největší tajemství je čistota. Pokud při pečení nedodržíme organizaci pracovní plochy a čistotu, výsledný produkt nikdy nebude oku lahodící“,“ říká Besky nad červenými hnětači těm, kteří se přišli setkat s televizní celebritou a taky se naučit péct. Rady, proč nikdy nevymazávat formu na korpus, proč musí být teploty meringue a másla téměř stejné, aby se povedl lesklý krém, se vyplácí. Poslední obtočení dortu plochou stěrkou a po téměř pěti hodinách je hotovo.

Gratulace, předání diplomů a Besky se ujímá telefonu i organizace společného selfie s absolventy kurzu. Má nový Flip4 od Samsungu, rozevírá ho a staví na pikslu od polevy. Tři, dva, jedna a – mávnutím rukou v telefonu aktivuje spoušť foťáku. Cvak. Nesmí chybět ani detailnější focení dortů na sociální sítě.

Rychlé balení, úklid a přesun do centra Prahy. Besky za necelé tři hodiny čeká velká událost v hotelu Imperial – křest vlastní kuchařky společně se Zdeňkem Pohlreichem, který pokřtí knihu svou.

Za volant usedá maminka Monika. A Besky opět sahá po telefonu, aby vyselektovala nejlepší fotky dortů na Instastories. „Flip je můj pracovní nástroj. Děje se toho teď tolik, že na něm vyřizuju vše potřebné. Platby, administrativu, fotím, točím, edituju. Na sociálních sítích sleduju aktuální gastro trendy, a to mě inspiruje,“ usmívá se. Maminka šlape na plyn a Besky s počtem sto pět tisíc sledujících na Instagramu zase na paty svému idolu.

Jak se fotí selfie? Stačí ohnout telefon a mávnout rukou.

Rodačka z Bánské Bystrice přišla do Prahy za studiem. „V Bratislavě jsem získala bakaláře a zjistila, že studovat ve slovenštině mě nebaví. V Praze jsem si našla školu, kde jsem mohla dostudovat inženýra v oboru marketing a management v angličtině. Po škole jsem začala podnikat,“ vysvětluje devětadvacetiletá brunetka.

Po vzoru rodičů si vzala do pronájmu malou čerpací stanici nedaleko bydliště. Titul z marketingu jí velel se na trhu přesyceném benzínkami odlišit. „Byli jsme jedni z prvních, kdo začal přijímat kryptoměny,“ směje se. Podnikání zabil covid. „Lidi přestali cestovat a když už tankovali, tak tam, kde byl součástí benzínky diskont.“ Co teď?

„Tak si pojďme udělat ostudu do telky,“ směje se a přiznává, že přihlášku odeslala proto, že miluje dobré jídlo, ráda peče, ale vaří, tedy vařila, spíše pasivně. „Vždy jsem byla s mámou v kuchyni, ale vařila i servírovala ona. Sice jsem se brzo osamostatnila, i tak jsem ale vařila velmi jednoduchá jídla. Trochu paradox, vím,“ směje se zpětně drzosti, se kterou se do MasterChefa přihlásila.

Rychle nafotit, než se to sní. Na displeji vybrat top fotky i barvy a nasdílet fanouškům.

Vášeň pro kuchyni získávala na cestách. „Mexiko, Thajsko, Bali, Indonésie. Baví mě poznávat kultury skrz jídlo. Miluju ta kořeněná. Thajské kari umím uvařit i o půlnoci. Ale před kamerou to prostě nefungovalo,“ naráží na to, co ji zocelilo a po půlročním natáčení transformovalo. „Potila jsem se, kopala kolem sebe. A tehdy jsem si řekla, že je výzva překonat Besky, kterou znám teď,“ říká a poprvé a naposled ten den zvážní.

„Změnilo se extrémně moc. Prožila jsem peklo i v mém soukromém životě. Ale jsem za to vděčná. MasterChef byl milník. Zase podnikám, pracuju. Vstala jsem z popela, jsem jiná a už mě skoro nic nepoloží.“

Blížíme se k hotelu Imperial. Besky se míří převléknout. Čeká ji křest, blesky fotoaparátů i červená světla kamer. Už zase.

Vyjádřit se umím i k masu

Na křest kuchařky přichází s oběma rodiči, v černých šatech a s dobrou náladou. Mezi hosty je nepřehlédnutelná. Ještě rychlý call kamarádce a kontrola make-upu na jejím novém telefonu – ohebný displej flipu Besky baví, tentokrát se ale osvědčil i v zavřeném stavu. Díky přední kameře i displeji jí nahrazuje zrcátko.

Než ji pohltí štáby a rozhovory, stihneme probrat její plány, kulinářské preference i vztah ke konkurenci. Tu prý vnímá a má ji ráda. „I díky ní neusínám a makám ještě víc. Možná jednou budu i já porotkyně nějaké sladké soutěže. To by byl sen. Vyjádřit se totiž umím i k masu,“ naráží tím na balanc mezi světem vaření a cukrařinou, v gastru spíše výjimečný.

Dneska křtím knihu. Zaklapnout mobil a nechat se pohltit světem šoubyznysu.

„Vaření ve mně vzbudí oheň. Nemusím si tak hlídat gramáže, můžu víc experimentovat a vždycky z toho vzejde něco dobrého. U cukrařiny jsem ta stoická Veronika, která má vášeň, ale musí ji tlumit. Tam se improvizovat tolik nedá.“

O svém vítezství v soutěži musela mlčel od ledna do listopadu minulého roku, než se finále odvysílalo v televizi. „Byl to tlak, protože člověk to má odžité a bere to jako samozřejmost.“ Během těch deseti měsíců nezahálela a jak sama říká, i díky spolupráci se Zdeňkem Pohlreichem našla směr. „Dal na mě doporučení do různých kulinářských akademií a začalo se makat.“

Besky pluje na vítězné vlně, vzdušné zámky si ale nestaví. Je si prý vědoma, jak je svět médií a šoubyznysu, který teď žije křehký. „Toužila jsem dělat kurzy, mít kuchařku a vlastní e-shop i merch. Největší sen ale byl vrátit se na televizní obrazovky. A to se mi plní.“

Začíná vařit ve Víkendových snídaních na TV Nova, kde během čtyř hodin připravuje rodinné obědy a moc si to užívá. Tajemně ale naznačuje, že ve hře je ještě něco daleko většího. To už ji ale pohlcuje křest kuchařek. S mikrofonem v ruce je pohotová, vtipná, dobře se poslouchá a dobře se na ni dívá. Kdo ví, možná jednou vystřídá svého chráněnce a stane se Pohlreichem v sukni. Přáli by si to evidentně oba.