Bezmála půl milionu Čechů se už od počátku pandemie nakazilo koronavirem. Mnoho jich kvůli tomu bohužel zemřelo. Většina pacientů se nicméně zotavila a v jejich případě se teď nabízí otázka – proč musí ještě nosit roušku, když už mají covid za sebou?
Jednoduše proto, že nikdo neví, jestli získali trvalou imunitu, a pokud ano, tak na jak dlouho. Na tyto otázky zatím nezná odpověď český ministr zdravotnictví, nejvyhlášenější epidemiologové ani Světová zdravotnická organizace. Tisíce vědců po celém světě však pracují na tom, aby přestaly být v boji s covidem neznámou.
Teď se k nim přidává i tým českého profesora Vojtěcha Thona z Centra RECETOX Masarykovy univerzity v Brně. Ten si vytkl poměrně náročný cíl – během příštího roku a půl odebere každých šest měsíců vzorek krve až 30 tisícům dobrovolníků, kteří se k účasti na studii přihlásí.
Thon doufá, že taková dlouhodobá analýza zase o kousek poodkryje závoj tajemství, který zatím nový koronavirus halí. Účastníci studie budou testováni na přítomnost protilátek proti covidu-19, a pokud půjde vše dobře, dozví se, zda a jak dlouho je jejich imunitní systém proti nemoci ochrání.
Studie má navíc přinést data, která budou vodítkem pro výběr vhodné vakcíny, ale i pro rozhodnutí, zda je očkování konkrétního člověka nutné, nebo ne. A snad také odpoví na otázku, nakolik už covid-19 skutečně zasáhl českou populaci. Zatím totiž můžeme jen hádat.
„Statistika potvrzených případů a úmrtí, která se běžně uvádí, může sice pomoci při monitorování rychlosti šíření nemoci, ale není ideální pro odhad promořenosti populace,“ vysvětluje Thon. Obecně podle něj totiž platí, že pacienti s mírným nebo bezpříznakovým průběhem vyšetřeni nikdy nejsou.
Výsledkem je podhodnocený počet potvrzených infekcí. Jinými slovy, nejsme schopni moc dobře odhadnout, kolik nakažených ve skutečnosti v Česku je a bylo. Zmíněný půlmilion nakažených na začátku článku tak vypovídá pouze a jen o počtu otestovaných. Ve skutečnosti se nemocí mohlo nakazit i násobně víc lidí.
„Z těchto důvodů jsou další studie maximálně důležité pro odhad velikosti části populace, která má již vytvořeny protilátky proti viru a může být potenciálně chráněna proti další infekci,“ dodává Thon.
Potenciálně je v této větě důležité slovo. Zatím totiž není jasné, jak dlouho po nákaze se tělo dokáže viru účinně bránit. Pro pochopení, proč tomu tak je, je třeba vědět, že lidský imunitní systém se skládá ze dvou částí. Ta první je vždy připravena a vyráží do boje okamžitě, jakmile se v těle vyskytne cizí vetřelec. To je takzvaná vrozená imunita.
Jenže tahle imunita nijak necílí přímo na koronavirus a nedokáže se nic naučit, neposkytne nám tak větší ochranu, když se s virem setkáme podruhé. Na to potřebujeme získanou neboli adaptivní imunitu.
Ta má hned několik nástrojů, jak s virem bojovat. Mezi ty nejpodstatnější patří protilátky a takzvané T-buňky. Protilátky jsou často chápány jako ty důležitější, protože tyto malé molekuly dokážou virus rozpoznat, „obalit ho“ a v nejlepším případě mu zabránit, aby tělo vůbec infikoval.
Aktivace adaptivní imunity ale chvíli trvá. Zdá se, že tělo potřebuje kolem deseti dní, aby začalo vyrábět protilátky, které dokážou na koronavirus cílit.
Obecně je výhodou adaptivní imunity to, že pokud je imunitní reakce dostatečně silná, existuje šance, že si tělo virus zapamatuje a napříště už je připravené se mu lépe bránit. Řada nemocí v těle dokonce spustí tak silnou imunitní reakci, že v něm protilátky zůstanou navždy. Třeba jako u spalniček.
Zatím je otázkou, jak dlouhá je tato doba u covidu-19. První studie naznačovaly, že takto získaná ochrana může v případě této nemoci mizet už po třech měsících. Zdá se také, že záleží i na tom, s jak velkou infekční dávkou se tělo setká. To vše jsou ale zatím jen první dohady a právě i studie profesora Thona by do nich mohla vnést více světla.
„Onemocnění obecně vyvolává protilátkovou odpověď, nicméně u jedinců s mírným nebo bezpříznakovým průběhem nemusí být hladina protilátek vysoká a dlouhodobá. Není proto zřejmé, nakolik bude prodělaná infekce poskytovat ochranu před další nákazou v delším časovém horizontu,“ říká Ladislav Dušek, šéf Ústavu zdravotnických informací a statistiky.
A to je právě otázka, na kterou by dlouhodobá česká studie mohla najít odpověď. Byla zahájena na podzim a pojištěnci Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR na účast v ní dostanou finanční podporu. Bez nároku na uhrazení nákladů se do ní však může přihlásit kdokoliv, a to na tomhle odkazu.
Ze studie budou mít užitek nejen imunologové, epidemiologové a další odborníci, ale může i každému účastníkovi přinést velmi důležité informace o připravenosti jeho imunitního systému na infekci covid-19.
„Podle výsledků studie bude pravděpodobně možné předpovídat, jak budou konkrétní jedinci na covid-19 reagovat,“ říká Thon a dodává, že studie může posloužit i při výběru vhodné léčby.
„Ani v tomto nejsme jako lékaři bezbranní. Jako imunolog dokážu komplexním odborným přístupem zavčas pomoci brzdit rozvoj infekce koronavirem, než způsobí těžká stadia onemocnění covid-19,“ uzavírá Thon.
